Zamyšlení nad evangeliem sedmé neděle velikonoční- cyklus A
Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych vykonal.
Nyní oslav ty mne u tebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal, a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal. Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno moje je tvoje a všechno tvoje je moje. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě.“ (Jan 17,1-11a)
NÁŠ ZNAK - KŘÍŽ
Každý spolek, každé společenství si volí za svůj znak, odznak, za poznávací znamení to, co je pro ně nejvíc charakteristické: myslivci smrkovou větvičku, hudebníci houslový klíč, horníci kladiva.
Kde žijí křesťané, tam se vyskytuje znamení kříže. V rodinách na čelní stěně bytu. V kostelích. Na věžích - zdaleka viditelné. Na rozcestích. Na hrobech křesťanů.
Ale nenapadlo vás také, co mně vrtávalo hlavou, když jsem byl mladý, že by totiž znakem křesťanů mělo být něco veselého, živého, radostného? Kříž přeci znamená utrpení a smrt Pána Ježíše. Kříž znamená i lidské trápení. Říká se: „S tím člověkem je kříž,“ když se mluví o opilci. Říká se: „Ta paní nese těžký kříž,“ když se myslí na to, že má nevyléčitelně nemocného synka.
Můžem tedy říci: kříž, to je symbol trápení. A to že je ten nejlepší znak křesťanů? To by přece znamenalo: Být křesťanem rovná se trpět, nést kříž, trápit se. Žádné záviděníhodné vyhlídky do života.
Dnešní slovo Boží nám ukazuje, jak spolu souvisí v životě křesťana radost a trápení.
„Přišla hodina oslavy!“ volá dnes v Janově evangeliu Pán Ježíš. Vše zlé už je přemoženo. Pán splnil své poslání na světě a vrací se do slávy Otcovy.
A co my, co zůstáváme ještě zde na světě? Co to znamená pro nás, že moc zla je už zlomena? Říká nám to list svatého Petra: Budeme také radostně jásat - při setkání se zmrtvýchvstalým Kristem, ale teď ještě jdeme s Ježíšem jeho křížovou cestou, teď máme ještě účast na utrpení Kristově.
Proto je znakem nás, křesťanů právě kříž. Kristův kříž je totiž středem, odkud my vidíme svět: od znamení největšího utrpení, které je zároveň znamením konečného vítězství nad zlem.
Tak to chápal i svatý Pavel. Píše: „Slovo o kříži znamená pro nás velkou Boží sílu!“ Ne nadarmo opěvujeme na Velký pátek kříž jako znamení vítězné, jako znamení života, znamení spásy.
Proto je kříž znamením nás, křesťanů: Když na něj pohlédneme, připomeneme si: Po utrpení a smrti vstal Pán Ježíš z mrtvých. I po našem trápení přijde radost. Po Velkém pátku vždy přichází Vzkříšení.
Můžeme to domyslit ještě dál. Kdo dělá kříž, vede ruku napřed shora dolů a pak napříč. Každý kříž má dva rozměry: vodorovný a kolmý. Příčné břevno, to jsou rozpažené ruce Pána Ježíše. Kdo rozpřahuje ruce, otvírá náruč, chce někoho obejmout. Pán Ježíš k sobě zve tímto gestem všechny lidi. Říká: „Nejsi sám! Nežiješ sám! Já jsem tu pro tebe a ty buď pro druhé kolem sebe!“
Druhé, svislé břevno kříže nám říká: Ježíš přišel od Otce a chce nás vést vzhůru k Otci. Ne, že bychom si mysleli, že Otec je „nahoře“, v oblacích nad námi. To „nad námi“ znamená spíš, že je větší jak my, větší než všechny naše představy o něm, že nás nekonečně převyšuje, že k němu právem s obdivnou láskou voláme: Veliký Bože náš! Pohled na kříž nám tedy připomíná: Bůh k tobě sestupuje ve svém Synu; odpověz na to svým chováním, svým životem.
Vidíš: Kříž je krásné znamení. Připomíná nám smysl a cíl našeho života, připomíná nám svislým břevnem Boha nad námi a vodorovným břevnem lidi vedle nás.
A co to utrpení? To se samozřejmě našemu životu nevyhne, i kdybychom před ním sebevíc zavírali oči. Kříž k nám ve chvíli trápení volá: „V tomto znamení zvítězíš!“ Pán Ježíš nás vybízí: „Vezmi svůj kříž každodenní a následuj mě.“ Srovnej svůj krok s mou křížovou cestou a dojdeš se mnou k vítězství nad utrpením. Uneseš to trápení.
Kříž tedy neznamená, jak si někdy myslí pohané, že my křesťané se rádi trápíme a utrpení vyhledáváme. Vůbec ne. My víme dobře, že o trampoty se nám postarají lidé kolem nás, nepřátelé i přítelíčkové, že o utrpení se nám postará příroda kolem i naše tělo.
Křesťan utrpení nevyhledává, ale když přijde, věřící pohled na kříž mu dá sílu, aby je po vzoru Ježíšově nesl a unesl.
A co ti, kteří kříž Kristův jako svůj znak odmítají? Ti žijí bez křížů? Ne. Vzpomeňte, že na Golgotě byly kříže tři: Ten Ježíšův a náš je kříž víry a poslušnosti Otce. A pak tam byly ještě dva kříže - to jsou kříže těch, kdo odmítají kříž Ježíšův; vpravo kříž pozdní lítosti, vlevo kříž lhostejnosti.
Kříž stojí, jak vidíte, na všech lidských cestách. Poděkujme dnes za štěstí, že se smíme držet toho prostředního, toho Ježíšova.
O čem tedy budeme v tomto týdnu uvažovat: Jak umím unést něco nepříjemného, nemoc, bolest?
Co pro mne znamená kříž u nás doma? Všímám si křížů u cest, venku? Chráním je, zdobím je?
Jak pomáhám nést kříž jiným? Máme o čem přemýšlet.
