Má vzácná a milovaná maminka nás navždy opustila v červenci 2004. Já jsem její jediné dítě - dcera Marcela. Mám 34 let a Bůh mě a mého manžela obdařil pěti dětmi. Mamka z nich měla velkou radost. Byla to hluboce věřící křesťanka, která to dokazovala svým životem a svými skutky.
Velká zkouška
Má vzácná a milovaná maminka nás navždy opustila v červenci 2004. Já jsem její jediné dítě - dcera Marcela. Mám 34 let a Bůh mě a mého manžela obdařil pěti dětmi. Mamka z nich měla velkou radost. Byla to hluboce věřící křesťanka, která to dokazovala svým životem a svými skutky. Měla dobrého manžela, se kterým prožila 39 krásných let. 20 let nemohli mít děti, a tak si nakonec adoptovali mě. Měla jsem 3 týdny, když si mě přinesli z nemocnice. Od té doby začali žít naplno a byli jsme šťastná rodina. Dali mi všechno - domov, lásku, víru, trpělivost, pochopení ... Je toho hodně a já jim za to velmi děkuji.
Moje máma si velmi vážila a uctívala Pannu Marii. Čtyři roky před smrtí byla těžce nemocná, trpěla Parkinsonovou chorobou, měla slabé srdce, ucpávaly se jí cévy, následkem čehož nastoupila skleróza, zapomínala stále více.
Ale na Ježíše a Pannu Marii nikdy nezapomněla. Modlitba posvátného růžence jí dávala velkou sílu a trpělivost v trápení.
Poslední půlrok před smrtí už jen ležela a velmi trpěla. Měla silné závratě, které jí znemožňovaly chození, sezení, čtení i psaní, zbyly jen modlitby. Nemohla si přečíst ani Katolické noviny, ani časopis Rodiny Neposkvrněné. Byla silně neslyšící, takže komunikace s okolím byla téměř nemožná.
Pan farář k ní chodil každý první pátek, to byl pro ni nejkrásnější den v měsíci. U nás získala do Rodiny Neposkvrněné 32 členek. Pokud mohla, tak apoštolovala.
V roce 2001 se jí splnil velký sen, když cestovala s Rodinou Neposkvrněné do Lurd. Byla na vozíčku. Vrátila se velmi šťastná a plná síly, pokoje a lásky. Byla jsem pro ni na stanici, a ta atmosféra, co tam byla, se nedá ani popsat. Já jsem také členkou RN. Ráda bych pokračovala v máminých šlépějích, i když nevím, jestli to tak jako ona dokážu.
Svých 5 dětí jsem přivedla na svět císařským řezem, což není zcela běžné. Při posledním mě lékaři upozorňovali, že mi může prasknout děloha a mohu zemřít, že dítě nedonosím, ale já jsem pevně věřila, že to dobře dopadne. Vždyť když nám Pán Bůh požehnal, ví o mně všechno, tak to bude dobře. A i bylo. 5. ledna 2004 se nám narodil krásný zdravý chlapeček - Leonard. Celé těhotenství jsem se utíkala k Panně Marii, k Pánu Ježíši a ke svatému Judovi Tadeášovi. Je to velký pomocník, který mi v životě už vícekrát pomohl.
Náš malý chlapeček nám velmi těžce onemocněl, získal bacila (zlatý stafylokok), kterého si přinesl z nemocnice. Po třech šťastných dnech, které jsme prožili doma, jsme ho museli odvézt do nemocnice. Nejprve začal pokašlávat, dostal teplotu a vypadalo to na zápal plic. Ale druhý den se jeho stav začal rychle zhoršovat a oznámili nám, že má zánět srdečního svalu a oboustranný zápal plic. Primář dětského oddělení nám řekl, že při této diagnóze je 100-procentní úmrtnost a že náš chlapeček umírá, abychom se s ním šli rozloučit. Prý, pokud přežije, tak to bude velký zázrak. V té chvíli se nám zhroutil celý svět. Jeli jsme se na něj podívat, byl bílý a srdíčko mu selhávalo. Přes slzy jsme ani pořádně neviděli. Bylo tam mnoho lékařů a my jsme je úpěnlivě prosili, aby pro něj udělali vše, co bude v jejich silách.
A vzápětí jsme se obrátili na Pannu Marii a Pána Ježíše. Měla jsem s sebou růženec, šli jsme do sesterského pokoje, klekli na kolena a prosili jsme.
Když někdo otevřel dveře, trhlo to s námi, čekali jsme, že nám jdou říct tu strašnou zprávu. Přešla hodina, dvě, tři a náš Leonard stále bojoval. Modlili jsme se růženec k Božímu milosrdenství a prosili, prosili.
Po čtyřech hodinách nás poslali domů a tam jsme v modlitbách pokračovali. Celá rodina si sedla ke stolu, zapálili jsme svíčky, postavili křížek, obrázek Panny Marie a dále jsme prosili. Mé srdce mi říkalo, že to nemůže špatně skončit, že to Bůh nedopustí.
Náš chlapeček byl 3 týdny v umělém spánku, praskala mu pravá strana plic, tvořily se mu vzduchové bubliny, všude měl hadičky a vývody. Stále to vypadalo špatně. Dala jsem mu do inkubátoru medailon Panny Marie zázračné medaile a pokračovali jsme v modlitbách. Velmi nás to všechny spojilo.
A zázrak přišel. Leonard se začal zotavovat, až se nám zcela uzdravil. V nemocnici dosud hovoří o zázraku. On z toho vyšel tak zázračně, že mu díky Pánu Ježíši, Panně Marii a Judovi Tadeášovi nezůstaly žádné následky a vůbec nemusíme chodit na kontroly. Je zcela zdravý, má v pořádku i plíce, srdíčko i všechno ostatní. Byla to až hmatatelná Boží pomoc a očividný zázrak.
A tady vstupuje znovu moje maminka, která se také celou dobu modlila za Leonarda a prosila Boha, aby ji vzal k sobě, místo něj. za 5 měsíců na to ji opravdu vzal.
A zázrak přišel. Leonard se začal zotavovat, až se nám zcela uzdravil. V nemocnici dosud hovoří o zázraku. On z toho vyšel tak zázračně, že mu díky Pánu Ježíši, Panně Marii a Judovi Tadeášovi nezůstaly žádné následky a vůbec nemusíme chodit na kontroly. Je zcela zdravý, má v pořádku i plíce, srdíčko i všechno ostatní. Byla to až hmatatelná Boží pomoc a očividný zázrak.
A tady vstupuje znovu moje maminka, která se také celou dobu modlila za Leonarda a prosila Boha, aby ji vzal k sobě, místo něj. za 5 měsíců na to ji opravdu vzal.
Převzato z
FC - Biblia Jezis Maria Jozef RKC Modlitby,
článek z 27. 5. 2020 naleznete
zde.
Marta Durániková