On tě tak miluje a tak ti chce dát to, o co prosíš. Jsou samozřejmě situace, ve kterých Ježíš říká, že o cokoli poprosíš v mém jménu, Bůh ti to dá. Náš nebeský taťka miluje dávat nám dárečky. V prostotě dítěte, držíc se ho za ruku, dostáváme všechno. Velmi touží po tom dávat nám všechno.
Promluva:
Problém nevypočutých modlitieb
kňaz Dominik Chmielewski
https://www.youtube.com/watch?time_continue=1&v=rzORh3o9ISI&feature=emb_logo
On tě tak miluje a tak ti chce dát to, o co prosíš. Jsou samozřejmě situace, ve kterých Ježíš říká, že o cokoli poprosíš v mém jménu, Bůh ti to dá. Náš nebeský taťka miluje dávat nám dárečky. V jednoduchosti dítěte, držíc se ho za ruku, dostáváme všechno. Velmi touží po tom dávat nám všechno.
Ale především nám to chce dávat ve jménu Ježíše. Chce ti dávat milosti ve jménu Ježíše.
A co znamená Ježíš?
Ten, kdo zachraňuje. Především ti chce dát milosti, které tě přivedou ke spasení. Rozumíš?
Nejednou je to tak, že prosíš o něco i delší dobu, ale nedostaneš.
Ne pro to, že ti to On nechce dát.
Možná ještě nejsi připravený na přijetí té milosti, protože místo požehnání se ti může stát kletbou.
Např. možná prosíš o zdraví.
Že ti chce dát zdraví? Jsem o tom přesvědčen.
Ale proč ne nyní?
Možná, že kdybys nyní prosila o uzdravení a dostala je, už bys nebyla tak závislá na Něm, jako jsi nyní. A odpadla bys od Jeho srdce, protože bys dostala, o co jsi prosila.
Ale když prosíš ve jménu Ježíše, je to On, který zariskuje, že můžeš od Něho odejít, když se opozdí s milostmi.
To všechno, abys přilnula k Němu ještě silněji. A tehdy se ti Jeho milost stává požehnáním a ne prokletím.
Děvče chodí denně do kostela. A prosí: "Pane, dej mi dobrého muže. Utíkají mi roky. Chodím do kostela v 6,30 ráno, obětuji přijímání na tento úmysl, prosím všechny svaté. A nic! Toužím po manželství."
Myslíš si, že je to tvoje povolání.
Dostaneš tu milost. Ale On tě tak miluje, že vidí ve tvém srdci, že kdybys tu milost teď dostala, mohla by jsi si ho zbožštit. On by byl pro tebe důležitější než Ježíš.
Víte, jak často se to děje?
Kolik lidí sní o své polovičce, a když ji dostanou, zbožšťují si ji a dávají na 1. místo ve svém životě.
A člověk se stane důležitější než Bůh. A potom spáchají hřích, separují se, nechodí do kostela...., no, vždyť už spolu žijeme, na co už budeme chodit do kostela?
Strach ze ztráty člověka je větší než strach ze ztráty Boha.
Dal ti tu milost, dal ti to požehnání. Zamilovala jsi se do někoho a zapomněla na Boha.
A to požehnání jsi obrátila v kletbu.
Protože člověk se stal pro tebe důležitější než Bůh. Víc se bojíš ztráty člověka než Boha.
Rozumíš tomu, co říkám?
Že On ti skutečně chce dát všechno, o co prosíš? Miluje ti dávat všechno bez míry. Každou milost.
Ale nyní nejsi připravený přijmout všechny milosti.
Není to tom, že by ti nechtěl dávat. Jenom na to nejsme připraveni.
Neobviňujme Ho, že je hluchý, že neslyší naše modlitby.
Velmi často je taková situace, že se modlíš o návrat někoho - muže, ženy, dětí, vnuků, přátel, kolegů z práce, kamarádky z fitka.
Modlíme se, modlíme
a máme pocit, že Bůh je hluchý, že neslyší naši modlitbu.
Vcházíš do pochybností, nedůvěry, přetvářky a vzdoru.
Proč? Vždyť se modlím, obětuji Ti posty.
Všechno je to o tom, že Bůh se dívá na tvoje srdce. A sleduje, jestli se modlíš tak, že vnímáš čas modlitby jako nejzázračnější vztah s Ním, Pánem pánů a Králem králů,
kdy je On pro tebe nejdůležitější.
Je čas, který spolu trávíte, nejlepším časem dne? Protože v tom čase odložíš všechno bokem. Protože On je nejdůležitější.
Nebo se jednoduše s Ním setkáš a odrecituješ modlitby, aby jsi něco vytěžil.
Mámo, jak by ses cítila, kdyby si tvoje dítě přišlo k tobě popovídat a ty víš, že jde jenom o kapesné, které chce získat pro sebe. Na počátku to může být směšné, ale potom by tě rozbolelo srdce.
A nechováme se často tak i my?
Modlíme se: dej mi tu a tu milost - a já se pomodlím to a to.
A jen sledujeme: dá nebo nedá, dá nebo nedá. Ale "do háje", ještě nechodí do kostela, ještě pije...
A kolik těch "pompejských" mě ještě čeká?!
Svatí ve své škole říkají toto:
ty se soustřeď na Boha a Bůh se začne zabývat tvými problémy. Rozumíš?
Velmi často je to tak, že
velmi často je vidět na modlitbě, že zbožstvuješ problém. Modlíš se k Bohu, ale ve tvém srdci a očích je celou dobu problém a utrpení, které prožíváš.
Co to znamená?
Že povyšuješ problém a utrpení. Takže problém a utrpení se stávají tvým bohem - falešným bohem.
Musíš na tom velmi zapracovat.
Častokrát to není lehké, když se našeho života dotýkají mnohá neštěstí. Není to lehké, odložit to bokem, nesledovat to, nemyslet na to a úplně se nechat pohltit Bohem.
Ale takový je cíl naší modlitby.
Když se zaobírám Jím, Jeho chválím, Jemu děkuji a spočinu na jeho zádech, tehdy se bude On zabývat mojím problémem.
Ale když se přežehnám a začnu: moje dítě je nemocné, nemám práci, už mě asi nemiluje, prosím, ať mě znovu miluje...
Jak se má On cítit?
Za co se modlíš?
Chceš být s Ním?
Nebo s Ním jen manipuluješ a obchoduješ?
- dám ti "pompejskou", dám ti mši svatou, dám ti ještě novénu a ty mi dej toto.
Samozřejmě, že ti to chce dát, ale On je nekonečně citlivý.
Jak my se cítíme, když někdo chce od nás něco zištně vytáhnout a hraje na nás sympatického.
A jak On se cítí, když se modlíme jenom z donucení, že se nám přihodilo nějaké neštěstí v životě.
On ti chce darovat tu milost, o kterou prosíš.
Ale chce ti to darovat z nadmíry štěstí, že je s tebou ve vztahu právě v čase tvé modlitby. Rozumíš?
A na tom musíme neustále pracovat. Abychom byli velmi pravdivými v modlitbě.
Abys byl přesvědčený, že ti chce všechno dát.
Zdroj:
youtube - modlitba.sk, 31. 3. 2020
