P. František Trstenský: Očekáváme jiného Přímluvce

Evangelijní úryvek Šesté velikonoční neděle (cykl. A - Jan 14, 15 - 21) přináší Ježíšova slova o Duchu pravdy, kterého Otec pošle apoštolům.

Výběr nedělního úryvku se již orientuje na blížící se slavnost Seslání Ducha Svatého (31. května). Tato Ježíšova slova zaznívají během rozlučkové řeči ve Večeřadle před svým umučením. Boží Syn odchází k Otci a učedníkům dává příkaz, aby pokračovali v jeho díle.

Pán Ježíš v předchozí 13. kapitole odevzdal učedníkům nové přikázání: "Abyste se i vy navzájem milovali, jako jsem já miloval vás. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když se budete navzájem milovat." (Jan 13, 34 - 35) Nyní se k němu vrátil. Pokud selžeme jako křesťané v lásce, selhali jsme ve všem ostatním.

V úvodu zaznívá podmínka: "jestliže mě milujete". V řečtině toto spojení vyjadřuje reálnost situace, kterou bychom mohli popsat slovy: "Pokud je to tedy tak, jak říkáte, že mě milujete, tak potom budete zachovávat má přikázání." Láska je vyjádřením vztahu.

Učedník, který tvrdí, že miluje Ježíše, zachovává jeho přikázání. Autor prvního listu to vyjádřil takto: "Neboť láska k Bohu spočívá v tom, že zachováváme jeho přikázání." (1 Jan 5, 3)

Nejsvětější Trojice

Pán Ježíš v této své řeči zjevuje tajemství Nejsvětější Trojice - Otec dá jiného Utěšitele. V ten den poznáme, že Syn je v Otci a Otec v Synu. Když Boží Syn mluví o "jiném Utěšiteli", znamená to, že sebe sama považuje rovněž za Utěšitele a zároveň že tento jiný Přímluvce bude jako on. Máme tedy trojici božských osob Otec, Syn a Duch Svatý. Jako věřící jsme pozváni, abychom nebyli jen ti, kteří obdivují majestát Nejsvětější Trojice, ale abychom přijali účast na jejím životě.

Sirotkem je ten, kterému zemřeli rodiče. V našem kontextu sirotkem je učedník, kterému zemřel Učitel. Nicméně zaznívá Ježíšův příslib "Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám." Tato slova se nevztahují na druhý příchod na konci světa, ale na povelikonoční zjevení vzkříšeného Pána svým apoštolům.

Duch Svatý

Nedělní úryvek je jeden ze čtyř textů Janova evangelia, kde se používá výraz "parákletos" = "utěšitel" (srov. Jan 14, 26; 15, 26; 16, 7). Označení Ducha Svatého výrazem "parákletos" má stejný základ jako řecké sloveso "parakaléo" = "povzbudit, potěšit, radit". Utěšitel má několik úkolů:
1. Učit a připomínat vše, co Kristus učil;
2. Vydat svědectví o Kristu;
3. Uvést učedníky do celé pravdy.
Tyto tři úkoly si v krátkosti blíže rozebereme.

1. Duch Svatý nejen dále povzbuzuje učedníky, aby pokračovali v hlásání evangelia, ale pomáhá Církvi, aby pochopila správný smysl Kristova poselství uprostřed měnících se podmínek společnosti. Duch Svatý způsobuje, že v Církvi stále trvá táž pravda, kterou apoštolové přijali od svého Učitele. Tento příslib je mimořádně důležitý, neboť nám dává jistotu o kontinuitě Kristova poselství a Církve, kterou založil.

2. Apoštolové byli očitými svědky Ježíše Krista. Autor Prvního Janova listu v úvodu vyznává: "Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života." (1 Jan 1, 1) Svědectví apoštolů se spojuje s působením Ducha Svatého, který vydává svědectví o Kristu. Duch Svatý zaručuje věrné předávání Boží nauky vyjádřené lidskými slovy v Písmu svatém a v Tradici.

3. Uvedení do plné pravdy se uskutečňuje ve víře, která je dílem Ducha Svatého a ovocem jeho působení v člověku. Duch Svatý v roli jiného Přímluvce způsobuje předávání radostného poselství během dějin lidstva.

Sebezjevení Krista

Chci ukázat na jedno zajímavé propojení se Starým zákonem. Exodus popisuje Mojžíšovu odvážnou žádost, kterou adresuje Bohu: "Jestliže jsem nyní nalezl v tvých očích milost, prozraď mi, prosím, své záměry ..." (Ex 33, 13) V řeckém překladu Starého zákona, který nazýváme Septuaginta vznikl přibližně ve 3. a 2. století před Kristem, se nepíše "prozraď mi své záměry", ale "zjev mi sebe samého" = "emfánisón moi seautón." Bůh odpověděl Mojžíšovi na jeho žádost: "Mou tvář nemůžeš vidět, neboť není člověka, který by mě viděl, a zůstal by naživu!" (Ex 33, 20) Ale o jednu kapitolu později čteme v Ex 34,6-7: "Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: „Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení , který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení .“ " Jde o jedno z nejdůležitějších teologických vyjádření, protože je jediným místem, kde Bůh mluví o sobě samém jmenováním vlastností. Bůh dal Mojžíšovi milost poznat ne to, jak vypadá, ale to, jaký je. Vyslovit jméno je synonymem vlastností a charakteru osoby, která toto jméno nosí.

V našem nedělním úryvku je použito totéž řecké sloveso "emfanízo" = "zjevit", jako v řeckém textu knihy Exodus 33,13. Pán Ježíš říká: "A kdo miluje mne, toho bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu sebe sama."(emfaníso autó emautón) (Jan 14, 21) Kristus slibuje, že tomu, kdo vstoupí do jeho lásky, zjeví sebe samého. Boží Syn je naplněním Mojžíšovy prosby. Ježíš Kristus je tváří Otce - "Kdo vidí mne, vidí Otce." On "je milostivý a laskavý Bůh, shovívavý, velmi milosrdný a věrný."

P. Prof. František Trstenský

Převzato z www.postoj.sk, článek z 15. 5. 2020 naleznete zde

Karlskirche Frescos - Heiliger Geist, Wolfgang Sauber, CC BY-SA 2.0, commons.

Sdílet

| Zdroj: www.postoj.sk

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 12. ()
::	P. Josef Jahoda - Promluvy 6 (1996) (záznam promluv)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 15.12.2024 (3. neděle adventní)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 11. ()
::	P. Josef Jahoda - Promluvy 5 (1996) (záznam promluv)