Segatašja se narodil v roce 1967 ve Rwandě ve vesnici Rwamiko jako nejstarší z pěti dětí. Jeho rodiče byli pohané. Chlapec nikdy nenavštěvoval školu, celá rodina byla negramotná a žila na vzdáleném místě, kde neexistovaly žádné komunikační prostředky, dokonce ani rádio.
Segatašja byl také pohan, nevěděl nic o víře, Bibli, neuměl udělat znamení kříže – netušil ani, co kříž znamená, nikdy nevkročil do kostela. Dá se říci, že byl křesťanstvím a vírou nedotčený.
Rodina byla velmi chudá a žila v nuzné chatrči, chlapec Segatašja byl prostý a negramotný pasáček.
Bylo mu patnáct let, dne 2. července 1982 odpočíval ve stínu stromu, když k němu poprvé promluvil a zjevil se mu Ježíš.
Měl také zjevení Panny Marie (poprvé 1. září 1982) a řadí se k vizionářkám z Kibeho.
Ježíš Segatašju požádal, zda by byl ochoten doručit světu zprávu. Segatašja souhlasil, že bude dělat, co je v jeho silách a prosil k tomu o dar moudrosti.
Krátce na to už předává první vzkazy (a činí tak s ohromujícím sebevědomím a autoritou - přirozeně je totiž plaché povahy) shromážděným lidem (zde asi 400 – 500 lidí):
„Ať každý z vás vyhledá mou pravdu a vydá se cestou, kterou jsem vyložil v Bibli, aby po ní kráčelo lidstvo.
Ať jsou každý muž a každá žena věrni každému slovu, jež jsem vyřkl.
Ať všichni vědí, že jsem kdysi chodil po této Zemi, ať vědí i to, že se na tento svět vrátím, povolám každého z vás k odpovědnosti a posoudím, zda jste žili podle mých slov, neboť má slova jsou nebeskou pokladnicí.
Všichni, kdo místo pravdy mých slov vyhledávají pozemské radovánky, hazardují se svými nesmrtelnými dušemi.
Vyhledejte si má slova v Matoušově evangeliu 24,35 – nebe a země pominou, ale má slova nepominou – a přečtěte si má slova zaznamenaná v Bibli, neboť si můžete být jisti, že všechno, co jsem pravil, je pravda a s jistotou se to stane.“
Segatašja citoval Bibli,
přitom tehdy ani netušil, co Bible je.
A sám Ježíš ho učil, jak učinit znamení kříže, jak se modlit
Otče náš,
Zdrávas Maria a
Růženec a mnoho dalších modliteb, písní a přísloví. Segatašja je nejen znal zpaměti, ale měl i dar rozumět jim v teologickém smyslu.
Na otázku, za jaké hříchy on sám potřebuje Boží odpuštění, Segatašja odpovídá:
„Kdo z nás je bez hříchu a nepotřebuje odpuštění? Poselství lítosti, jež mě Ježíš naučil, se však netýká jen mne a mých hříchů – je určeno jako modlitba všem mužům a ženám, kteří se skutečně chtějí kát za svoje hříchy.
Blíží se konec časů a my všichni musíme usilovat o odpuštění za hříchy v našich životech, a než se Ježíš vrátí na zem, musíme se kát.
My všichni musíme očistit svá srdce od nenávisti a hříchu upřímnou modlitbou Aktu lítosti.
Vyzpovídat se ze svých hříchů někomu jinému je velmi vhodný způsob, jak během přípravy na setkání s Kristem začít očišťovat svoje duše. Je to jedno z hlavních poselství, jež jsem měl na Ježíšovu žádost předat světu.“
Segatašja s Ježíšem komunikoval bezprostředně, ve své ryzí jednoduchosti a prostotě. Často si stěžoval, že lidé poselství moc nepřijímají a navrhoval Ježíšovi, aby s nimi komunikoval napřímo sám.
Některé Segatašjovi návrhy a otázky byly až úsměvné a působily skoro „přidrzle“. Ale přitom jde poznat, že chlapec měl k Ježíši absolutní důvěru a úctu. A Ježíš mu s velkou trpělivostí vysvětluje a odpovídá na všechny dotazy.
Segatašja se například ptá:
„…když budu opravdu v tísni a budu potřebovat pomoc hodně rychle, který z vás na nebesích je nejmocnější a může mi pomoci nejrychleji?“
Ježíš odpovídá:
„Ale dítě! Na co se mě to ptáš?“
A chlapec vysvětluje, proč to potřebuje vědět – že se touží o sebe a své drahé postarat a umět vždy správně odpovídat na dotazy lidí…
A Ježíš se ptá:
„Dítě, opravdu si myslíš, že kdybych ti dal veškerou svou pravdu a moc, že bys je uměl využívat správně?“
Chlapec uznává, že by to nedokázal…
V rozhovoru z 20. července 1982 Segatašja říká, že když se Ježíše ptal, proč si vybral za svého posla právě jeho, odpověděl mu, že proto, aby dal pohanům a ostatním bezvěrcům znamení, že na ně nezapomíná. Vidí je, pečuje o ně, miluje je a doufá, že jej pozvou do svých srdcí.
Tím, že si vybral za posla kluka pohana, dává světu na srozuměnou, že láska a spása je přístupná pro všechny.
Několik dalších Ježíšových slov ze zaznamenaného rozhovoru, tentokrát o konci světa:
„Před koncem se bude válčit, národy povstanou proti sobě navzájem, a náboženství svedou mezi sebou bitvu … Mnoho bídy a utrpení zavládne na zemi, jestliže se svět odmítne kát.“
„Pane, proč spolu budou bojovat náboženství, když všechna pracují pro tebe?“
„To proto, že ve všech náboženstvích je příliš mnoho lidí, kteří tvrdí, že věří v Boží lásku, zatímco ve skutečnosti nevěří. Válka přijde, protože je příliš mnoho těch, kteří říkají, že milují, jenže v jejich srdcích není láska ani k Bohu, ani k lidem. “
„Hřích člověka nabude takových rozměrů, že z bídy a utrpení povstane jen další bída a utrpení…“
„Když se toho, co přijde na konci časů, obávám já, nebude se toho děsit každý?“
„Neobávej se, ale měj víru! Neboť ti, kteří milují Boha a mají dobrou vůli, se mnou odejdou do nebe a již nikdy nebudou pokoušeni. Ale pospěš si, nezbývá mnoho času.
Pověz lidem, že pokud mě chovají ve svých srdcích, nemusí se utrpení konce časů obávat… Až nadejdou temné časy, žádejte ode mě sílu a odvahu, a já vám dodám síly… Až přijdu, naplním srdce mužů a žen, kteří mi zůstanou věrní, láskou. Všude po světě se lidem o mně začne zdát a budou naplněni Duchem Svatým…
Není však třeba uvažovat o společném posledním dni. Nejdůležitější je, aby se lidé zajímali o svůj individuální poslední den, protože ten může přijít kdykoli. Každý člověk na světě se musí starat o to, aby jeho duše byla připravena na setkání s Pánem. Neboť osoba, která zemře s hříchem, bude vzkříšena s hříchem... a osoba, která zemře bez hříchu, bude vzkříšena bez hříchu.“
Když se Segatjašovi zjevil Ježíš s Pannou Marií, představil mu ji takto:
„To je má Matka; je to ta, která uděluje milosti, o nichž jsi slyšel. Chci, abys ji ctil, jako ctíš mě, a chci, abys ji miloval, jako miluješ sám sebe.“
Na dotaz, jak Panna Maria vypadá, Segatašja odpověděl:
„Cožpak se dá popsat absolutní krása?...“
Panna Maria mu nesvěřila žádné poselství, ale řekla:
„Mé ditě, vždycky mě cti, vždycky se mi svěř se vším, co tě trápí, z čeho jsi smutný. Jsem tvá Matka od počátku až do konce.“
Segatašja vykonal sám dvě nebezpečné mise – do Burundi a Konga – všude hlásal poselství, která mu Ježíš svěřil.
Byl pokřtěn v roce 1983 a dostal jméno Emanuel, jak Ježíš požadoval.
Zahynul (byl zastřelen) během genocidy při masakru v Kibeho v roce 1994, měl 26 let. Byl zrovna na útěku z Kigali.
Zjevení v Kibeho prohlásil za hodnověrné místní biskup Augustin Misago 29. června 2001. Zjevení Panny Marie a Ježíše Krista oznámily i další osoby (mezi ně patří Segatašja), tato však dosud nebyla katolickou církví potvrzena. Proto se v této věci podřizujeme konečnému úsudku církve.
Další informace
zde.
PDF obrazové přílohy z citované knihy
Chlapec, který se setkal s Ježíšem ke stažení
zde.
Použité zdroje:
Ilibagiza, Immaculée a Erwin, Steve. Chlapec, který se setkal s Ježíšem: Segatašja z Kibeho. 1. vyd. Praha: Triton, 2014. 183 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-7387-778-1.
Web.katolik.cz.
Wikipedia.org.