Evangelijní úryvek
Páté velikonoční neděle (cykl. A; Jan 14, 1 - 12) přináší Ježíšova slova svým apoštolům ve Večeřadle před svým umučením.
Pouze několik řádků před tím v 13. kapitole Ježíš Kristus oznámil tři šokující zprávy: označil zrádce, ohlásil svůj odchod a předpověděl Petrovi, že ho třikrát zapře. Učedníci celkem pochopitelně zůstali otřeseni. Proto Ježíš pokračuje slovy, které otevírají dnešní evangelijní úryvek: "
Ať se vaše srdce nechvěje." (Jan 14, 1a)
Věřte ve mne
Řecké sloveso "tarásso" znamená "zachvět se, rozrušit, vyděsit se". Při označení Jidáše jako zrádce evangelista Jan použil toto sloveso na vyjádření Ježíšova vnitřního stavu: "
zachvěl se v duchu" (srov. Jan 13, 21). Podobně se Kristus zachvěl při Lazarově smrti (srov Jan 11, 33). Někteří odborníci se domnívají, že sloveso má stejný původ s označením moře „thálassa“ jako "neklidné věci". Kristus zklidňuje srdce svých učedníků, jako uklidnil bouři na moři. Je možné zůstat klidným, když Boží Syn právě oznámil, že odchází z tohoto světa, že jeden z apoštolů ho zradí a další zapře? Pán Ježíš nabízí odpověď: "
Věříte v Boha, věřte i ve mne." (Jan 14, 1b)
Kristus neslibuje klidný svět, ba dokonce ani samotné společenství jeho následovníků nebude ušetřeno zrad, štěpení a odchodů, jak nám dějiny Církve ukazují. Uprostřed této bouře Kristus žádá: "
věřte ve mne!" Receptem, který nabízí, je vztah s ním.
Tomáš
Ve čtvrtém evangeliu jsou zachyceny čtyři Tomášovy věty.
Když apoštolové přesvědčovali Ježíše, aby zpátky do Judska nechodil, protože ho chtějí zabít, Tomáš spontánně zvolal: "
Pojďme i my, ať zemřeme s ním." (Jan 11, 16)
Když se vzkříšený Pán zjevil ostatním apoštolům, Tomáš namítal: "
Pokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a nevložím svůj prst do ran po hřebech a nevložím svoji ruku do jeho boku, neuvěřím." (Jan 20, 25).
Když se i jemu zjevil Zmrtvýchvstalý, Tomáš přednesl nádherné vyznání víry: "
Pán můj a Bůh můj." (Jan 20, 28)
V našem úryvku se Tomáš upřímně přiznává: "
Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?"(Jan 14, 5)
Líbí se mi tato otevřená Tomášova upřímnost, s jakou je popsán v Janově evangeliu. Díky němu i nám zaznívají Kristova slova ujištění: "
Já jsem cesta, pravda a život." (Jan 14, 6)
Hledající víra Tomáše, Filipa, Petra, ale i dalších učedníků, je pro nás povzbuzením, že se víra rodí v otázkách, pochybnostech, v hledání, ve vyznáních a v následování i tehdy, když neznáme na všechno odpověď. Tak je to i v našem případě. Pokud se někdo domnívá, že před tímto světem je nesprávné ukázat "slabost" víry, biblické příběhy nám říkají něco úplně jiného. Naše víra je autentická, když přiznáme i svou křehkost, pochybnosti a nedokonalosti.
Víra se nerodí v laboratorních podmínkách za úplného "bezvětří." Platí to i pro naše slovenské (a také české) prostředí.
Jistý slovenský deník před několika dny uveřejnil článek o počtu věřících mezi vědci. V závěru citoval vyjádření astrofyzika Neila deGrasse Tysona, který se považuje za agnostika: "
Je neférové a neuctivé snažit se vyvracet obyčejným věřícím jejich víru, pokud neumí nejprve vysvětlit těch 7% teistů přítomných i mezi těmi nejlepšími vědci." A proto díky, Tomáši, díky, Filipe, za vaše otázky a námitky v dnešním evangeliu. Lépe rozumíme i naší vlastní cestě víry.
Kristus - jediná cesta
V dnešním evangelním úryvku zaznívají zásadní vyjádření o jedinečnosti a nezbytnosti Ježíše Krista na naší cestě k Bohu Otci: "
Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne" (Jan 14, 6); "
Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce" (Jan 14 , 7); "Kdo vidí mne, vidí Otce" (Jan 14, 9b); "Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně" (Jan 14, 11). V roce 2000 Kongregace pro nauku víry pod vedením tehdejšího prefekta kardinála Josefa Ratzingera vydala prohlášení Dominus Iesus o jedinečnosti a všeobecném spásonosném poslání Ježíše Krista a Církve.
Prohlášení schválil svou autoritou tehdejší papež Jan Pavel II. Nauka Katolické církve zdůrazňuje, že v Ježíši Kristu je definitivnost a úplnost Božího zjevení. Navzdory potřebě mezináboženského dialogu je důležité zdůraznit, že je v rozporu s vírou Církve tvrzení, že zjevení Ježíše Krista je omezené, neúplné a nedokonalé, a že ho doplňuje to, co je přítomné v jiných náboženstvích (srov. 6. bod).
Někdy se zdá, jakoby ateistické a agnostické prostředí vítězoslavně zvedlo ruku, když může poukázat na pochybnosti věřících.
Děkujme dnes za to, že v Božím Synu Ježíši z Nazareta nám Bůh Otec zjevil plnost všeho, co je potřeba ke spáse. On je naše cesta, pravda a život. Kristova Církev v plnosti existuje v Katolické církvi, která nám nabízí všechny prostředky potřebné pro naši spásu. V tom máme jistotu. V dnešní neděli si položme v našich domácnostech na stůl kříž a společně vyznejme "Věřím v Boha".
P. Prof. František Trstenský
Převzato z www.postoj.sk,
článek ze 8. 5. 2020 naleznete
zde
