.jpg "jill111, CC0 Public Domain / FAQ, pixabay.com")
Nevím přesně, kde jsem přišla k tomu komplexu, že se sebou nikdy nejsem spokojená. Čistý perfekcionismus. Od raného dětství. Začalo to už při v hrách s vrstevníky na ulici. Při hře na školu jsem já musela být učitelka.
Ale taková, která se nikdy nemýlí. V redakční radě školního časopisu šéfredaktorka. Ve hře na restauraci šéfkuchařka ...
Toužila jsem, aby jednou mé jméno dobře "znělo" a abych udělala pro svět něco smysluplného. Mé neklidné záchranářské srdce sbíralo po okolí kdejaké outsidery a vyvrhele, se kterými jsem se kamarádila ve snaze zachránit je před nepřízní osudu. Já jsem nikdy nechtěla skončit "jen tak doma" ...
V líných obdobích, kdy se mi kariéru budovat nechtělo a ani se mi nechtělo zachraňovat celý svět, jsem toužila dotáhnout to alespoň na prototyp Adely Ostrolúcké. Ta udělala díru do světa hlavně tím, že se do ní zamiloval Štúr. Ale ani to mi nevyšlo. Do mě se zamiloval "jen" můj Peťo ...
Postupně jsem se stala matkou 4 dívek. Co tak zkusit kariéru jako matka? Vždyť dnes to není žádný problém. Stačí trochu tvořivosti, IG účet a bude ze mě insta-matka. Ale i zde jsem brzy zjistila, že nevyhovím všem. Pro někoho mám dětí až příliš, pro jiného do počtu ještě chybí alespoň jeden chlapec. Podle sousedky vyvařuji jako restaurace, podle tchýně nedostatečně, neboť "
polévka musí být každej den". Ani v oblasti výchovy nejsem vzorem. Když naznačím dětem: "
Už se tam kupí ponožky, bylo by dobré je popárovat," v jejich překladu to znamená: "
Ty ponožky nemusím párovat." Nakonec to skončí příkazem ... Takto bych si rychle znepřátelila respektující a akceptující a nevímjaké rodiče. Toto se mi řešit nechtělo, takže jsem kariéru insta-matky skončila ještě dříve, než jsem ji začala.
Jako 35-letá jsem se od HR kamarádky nechala přesvědčit, že co nestihnu v kariéře do čtyřicítky, nikdy nedohoním. Taková či onaká kariéra, kontrolky mi zablikaly, vzala jsem si její slova k srdci a do 38-ky jsem ten zmeškaný vlak v zaměstnání pro jistotu nejen doběhla, ale rovnou předběhla.
Dělám v oblasti osobního poradenství. To vám je jedna velmi smysluplná a bohumilá činnost. Klienti vám píší:
"
Bez vaší pomoci bych to nezvládla."
"
Vaše slova mi dodávají novou chuť do života."
"
Mluvíte mi přímo ze srdce a vždy si připomínám Vaše rady."
Jednou dávno mi naštěstí někdo moudrý řekl: "
I kdyby tvá slova změnila život všem tvým klientům, a své dcery by si neznala do hloubky, nic si nedosáhla." Jinými slovy:
Pokud bych i zachránila celý svět, ale svou rodinu ne, nic mi to neprospěje.
Oklikou jsem tedy před čtyřicítkou tam, kde mám být. Už pro mě ale není směrodatná ta touha z dětství, aby mé jméno dobře znělo, ani se už nesnažím zachránit celý svět. Snažím se dát ze sebe to nejlepší, ať už v práci, ve společnosti nebo doma. Ale
to doma, to má v mém srdci přednost.
Pokud totiž zmeškám dětství svých dětí, tak už to nikdy nedohoním jako ten kariérní vlak.
Pokud si zaškrtnu políčko 20 minut aktivity denně s dítětem jako splněné, ale nepřiblížím se k jeho srdci, nikdy své dítě nepoznám.
Pokud se nezapřu a neodumřu svému egoismu vícekrát za den, asi si velmi nepochutnáte na tom ovoci výchovy.
Pokud nebudu přítomna v životě svého dítěte svou pozorností a zájmem, vychová ho někdo jiný a možná jinak, než chci, možná bude vychovávat internet ...
Pokud se nebudu já chtít každý den nově změnit, i moje dítě bude couvat se mnou.
Pokud já nebudu mámou na plné čáře, moje dívky to budou mít ve svém mateřství o to těžší.
Už dávno nechci být slavná. Ani nechci zachraňovat celý svět. Chci jen být dobrá máma.
Zuzana Straková
Převzato z
https://zastolom.sk/,
článek ze 6. 5. 2020 naleznete
zde.
.jpg "jill111, CC0 Public Domain / FAQ, pixabay.com")
