Představujeme 28 vlastností (ctností), kterými je budován dobrý lidský charakter, jak je přednášel pro mladé v Univerzitním pastoračním centru v Bratislavě P. Milan Bubák SVD.
Jeho prastrýcem byl zarostlý ztělesněný teror Barbarossa. Bratrancem druhého stupně brutální císař Fridrich II.
Rodina byla v příbuzenském vztahu s císařem Jindřichem VI., s králi Aragonska, Kastilie a Francie a ještě dobré poloviny vládců Evropy.
Jeho otec nosíval meč před císařskými prapory a vtrhl do benediktinského kláštera na Monte Cassino, který považoval císař za pevnost svého nepřítele, papeže.
Při narození proto tento sedmý a poslední syn hraběte Landulfa a jeho manželky hraběnky Theodory z Teana zdědil evidentní a neodpustitelnou povinnost zaujmout své místo ve světě a přinést ještě trochu více záře jménu své rodiny, která už i tak byla dost slavná. Měl osud takřka vytesán do kamene. Nebo se to tak alespoň zdálo.
Jednoho dne klidně oznámil, že chce vstoupit do právě založeného řádu kazatelů (k dominikánům) a obléci si roucho chudého bratra, vlastně žebráka, neboť taková byla charakteristika tohoto řádu. Rodina byla zaskočena a rozzlobená. Jako kdyby například Napoleon trval na tom, že se stane obyčejným vojákem po celý čas zbývající vojenské kariéry.
Předpokládal to nejhorší, takže se on, generální představený řádu a tři další bratři vydali pěšky do Říma a odtud pak utekli do Paříže. Jeho matka poslala zprávu svým dvěma synům, kteří sloužili v armádě Fridricha II. Nařídila jim, aby uprchlého potomka chytili a zajali.
Bratři splnili rozkaz, násilím zajali černou ovci svého klanu a uvěznili jej v pevnosti Monte san Giovanni, nedaleko jeho rodného města Roccasecca.
Jak ho odradit
Během osmnácti měsíců věznění zkoušeli všechny možné metody, rozumné i hloupé, aby jej odradili od rozhodnutí stát se dominikánským kazatelem. Členové rodiny se u něj střídali a vymýšleli různé strategie: laskavost i tvrdé zacházení, lichotky i hrozby, fyzický hlad i hladovění po knidokončení na hách.
Starší sestra Marotta, která jej měla obrátit, se obrátila sama a vstoupila do řádu sv. Benedikta. Trpělivost rodiny musela být napjatá až k prasknutí, když bratr Raynaldo rovnou navrhl přímo ďábelský plán, jak jej odvrátit od cíle.
Raynaldo v očích světa vypadal jako slušný a vážený muž, ale žil a smýšlel ve shodě se světem. Do místnosti, kde byl bratr uvězněn a kde právě spal, mladší bratr přivedl ženu, kterou dějiny charakterizují jako „nejexkluzivnější prostitutku“, „krásnou mladou dívku s všemocným šarmem pokušitelky“.
Náš mladý muž byl v té době v rozpuku mládí, asi devatenáctiletý fešák. Byl statný, zdravý a pěkného vzhledu. Určitě se s bratry naučil jezdit na koni a pěstovat mnoho mužských dovedností, kde se očekávala zručnost italských šlechticů 12. století. Dlouhé věznění a nouze jej muselo oslabit vůči tělesným svodům. Avšak když uviděl ženu, okamžitě pochopil její úmysl.
Popadl hořící poleno z krbu, ženu vyhnal z cely a udělal na dveřích znamení kříže. Neměl chuť se s ní dohadovat. „Potom,“ podle jednoho z životopisců, „se vrátil, hodil hořící poleno znovu do ohně. Sedl si na křeslo vědy, oltář filosofie, ten tajemný trůn kontemplace, z něhož už nikdy nepovstal.“
Neměli tušení, v co vyroste
Jeho rodina byla přesvědčena, že vězeň je nenapravitelný. Je možné, že se začali obávat hněvu papeže Innocence IV., kterého už mezitím lidé informovali o znevažování tohoto muže.
Důvod mohl být jakýkoli, ale brzy mu umožnili uprchnout. Spustili jej v koši z hradeb, kde si jej vyzvedli rozradostnění dominikáni. Původ, atmosféra a prostředí, které obklopovalo jeho příchod na svět, by nemohly ani ve snu prorokovat, že se stane bílým rytířem Boha, vytrvalým bojovníkem ducha v bitvě proti vlastnímu tělu.
Před narozením však jeden svatý poustevník prý jeho matce Theodoře předpověděl jeho budoucí kariéru, když řekl:
„Vstoupí do Řádu bratří kazatelů a jeho učenost a svatost bude tak velká, že mu nikdo v té době nebude roven.“
Zajímavá je jedna z tezí, kterou sv. Tomáš později rozpracoval, a která stojí za povšimnutí: učil totiž, že
milost Boží je pro člověka důležitějším činitelem než dědičnost nebo prostředí, ze kterého vyšel.
To je útěchou těm, kteří se při snaze o mravní čistotu odvolávají na geny nebo na nepříznivé prostředí, ze kterého pocházejí.
Ke konci života, kolem čtyřicítky, svěřil věrnému příteli a společníku Reginaldu z Piperna své osobní tajemství. Řekl, že kdysi dávno dostal od Boha vynikající dar, který mu během celého života umožňoval nerušeně vykonávat práci, aniž by zažíval i ta nejmenší pokušení ze strany těla. Dar dostal poté, co ze své vězeňské cely kdysi dávno vyhnal zmíněnou ženu.
Když tehdy ženu vyhnal polenem z krbu a vrátil se zpět do místnosti, klekl si a naléhavě prosil Boha, aby mu dal integritu mysli a těla. Modlitba byla vyslyšena a dar dostal. Možná, že i kvůli tomuto daru si vysloužil titul „andělský učitel“ (doctor angelicus).
Veliký učitel Církve
Jeho intelektuální přínos světu vědy byl nesmírný. Spočíval v dosud nevídané syntéze mezi filosofií a teologií, pohanským myšlením a křesťanskou vírou, v propletení starověku s názory tehdejšího světa. Pro to všechno mohl o něm papež Lev XIII. říci:
„Mezi scholastickými učiteli tím hlavním a učitelem všech a nade všechny vysoko vyčnívajícím je Tomáš Akvinský“, protože, jak říká Kajetán,
„si ze všech nejvíc cenil pradávných učitelů Církve, jakoby byl v určitém smyslu zdědil intelekt všech.“
KOMENTÁŘ
Popsanému příběhu by se dnes mnozí vysmáli. Ctnost, která byla pro Tomáše Akvinského (a nejen pro něj) tak důležitá, dnes zažívá úpadek. Jsme svědky vzrůstajícího konzumu sexu všech druhů a všech možných podob, a to nejen mezi nevěřícími, ale i mezi lidmi, kteří se pokládají za následovníky Krista, a vůbec nejsou povrchní.
Nechť nám jako ilustrace i jako výstraha slouží statistika, kterou zveřejnilo letošní (2005) květnové číslo časopisu
Christianity Today. Autorka Lauren F. Winnerová uvádí, že podle výzkumu z 90. let minulého století pouze jedna třetina mladých svobodných respondentů z křesťanských společenství uvedla, že ještě neměli sex. Znamená to, že dvě třetiny měly.
Kromě toho i proto byla v roce 1993 založena iniciativa „Pravá láska čeká“. Na jejím základě se v protestantských církvích Ameriky mladí lidé veřejně zavazovali, že počkají se sexem až do manželství. Ačkoli měla iniciativa celkem úspěch v tom smyslu, že mnozí, i z těch, kteří do té doby měli sex, opravdu abstinovali, většina nevydržela.
Výzkum ukázal, že až 61 % těch, kteří učinili slib, jej nedodrželi a ze zbytku 39 % ještě 55 % nepovažovalo sex orální za sex. Ve statistikách jde ještě dál a není to vůbec optimistické. Neuvádím je tu, vcelku už to nemá smysl. Jsou to americké poměry a nás asi zajímají poměry naše.
Pevnost zdrženlivosti
Přestože ani u nás to není růžové, jedno je stále ještě jisté: že věřící mladí svobodní lidé vcelku vnímají sexuální zdrženlivost jako hodnotu. Mnozí mají v této oblasti pevné bariéry, a to přesto, že v sexuální oblasti experimentují. Je však hranice, kterou nepřekročí.
Jakmile se stane, že nějakým způsobem padnou, pokládají to za hřích a náležitě se k tomu postaví. Jakmile začnou prožívat větší hloubku víry, mnohým z těch, kteří sex praktikují, začne připadat jako problém a snaží se s tím často radikálně něco dělat. To říkám jako zpovědník a pastorální rádce vysokoškoláků. Přesto je tu zmatek.
Mnozí věřící se ptají: Proč je to špatné?
Tlak medií a prostředí je enormní. Člověk proto tiše obdivuje ty, kteří se uprostřed veškerého marasmu snaží zachovávat sexuální zdrženlivost, a možná tak trochu chápe i ty, kteří to nedokázali.
Sex se dnes předvádí jako věc zcela normální, která je na stejné úrovni s jídlem nebo odpočinkem. Mnozí pokládají člověka, který ještě sex neměl, za podivína. Přesto, že současná kultura tvrdí, že sex je normální a užitečný, není tomu tak. To je jedno z nejfatálnějších poselství, které současná doba k člověku vysílá.
Rozklad (úpadek, degradace), který si nevázaným sexem člověk přivodí a skrze něj i celá společnost, je až příliš viditelný.
Společnost tolerující smilstvo se stane nesnesitelnou
Teolog Joseph Donders poté, co popsal význam prvních přikázání Desatera, hlavně čtvrtého (láska k rodičům) a pátého (nezabiješ), píše:
„Šesté přikázání je proti smilstvu, je proti němu v pevném kontextu. Je proti smilstvu v kontextu podmínek, které jsou nezbytné, aby se mohla budovat slušná a snesitelná společnost. Společnost, kde by bylo lidem dovoleno se zabíjet, by nebyla k žití.
Společnost, ve které by bylo dovoleno opustit rodiče a ponechat je osudu, by byla nesnesitelná. Stejně nesnesitelnou by byla i společnost, která by bez mrknutí oka dovolila smilstvo a cizoložství.
Bible není proti sexu. Opak je pravdou. Bible je plná sexu, řádného i bezuzdného, doporučeného i zakázaného. V Bibli najdeme dokonce poetickou knihu, která srší vášní: Píseň písní... Bible však je proti destruktivnímu sexu. Takový ničí lidskou společnost, tělo člověka.
Bible je proti sexu, který produkuje děti bez příslibu domova, děti, již nebyly nikdy chtěné, po kterých se netoužilo, o něž se nikdo nestará, které jsou zabité dřív, než se narodí.
Bible je proti sexu, který rozbíjí existující rodinné vztahy, podminovává důvěru v rodině, ničí domov jako místo jistoty a klidu, což potřebují děti ke svému růstu.
Bible je proti sexu, při kterém jsou chlapci a děvčata využíváni a zneužíváni, placeni a manipulovani. Bible je proti sexu, který využívá společenskou nerovnost, ekonomickou chudobu, totální bídu, bezmocnost, která se skrývá za krémy a prášky, za antikoncepcí a tabletkami.
Bible je proti sexu, který přináší nevěru, závislost, osobní destrukci, vnitřní vyprázdnění, povrchnost, využívání druhého.
Bible je proti sexu, který brání rozvoji opravdového vztahu, je jen požitkem a potěšením bez zodpovědnosti a opravdové lásky. Bible je proti smilstvu.”
Harmonie chutě a rozumu
Papež Benedikt XVI. je proti smilstvu. Církev je proti smilstvu. Ne proto, že chtějí, abychom byli zpátečníci, staromódní nebo zcela hloupí, ale proto, abychom byli pokrokoví, konstruktivní, abychom se zajímali o vlastní dobro, vztahy, budoucnost, o svého ducha, svobodu mysli, abychom měli zájem o dobro lidí, o ně jako osoby, o ně samé a ne jen o jejich těla.
Jaká je definice zdrženlivosti? Zdrženlivost je ctnost, která klade sexuální chutě do harmonie s rozumem.
Existují chvíle, kdy by se měli lidé zdržovat (vzdát se) sexuálního potěšení, ale není nutné zdržovat se aktivit shodných s rozumem.
Slovem rozum, na který se odvoláváme, není myšlena nějaká abstraktní a neosobní sada pravidel, oddělených od života. Je to schopnost být realista a předvídat.
Rozum je světlo, které nám osvěcuje, co jdeme dělat, aby pak to, co uděláme, bylo ve shodě s našimi nejlepšími zájmy. Rozum nám pomáhá rozlišit, co je pro nás dobré nejen krátkodobě, ale hlavně dlouhodobě.
Slovo dlouhodobě zdůrazňuji, protože při sexuálních choutkách právě myšlenka na dlouhodobý efekt chybí. Člověk zasažený momentální vášní a touhou po sexuálním uspokojení myslí velmi krátkodobě (pakli vůbec myslí).
Je rozpálený a chce to své okamžitě, za každou cenu, slepě a bezmyšlenkovitě. Chce mít uspokojen krátkodobý (blízký) cíl. Pomyšlení na dlouhodobé následky chybí.
Neovládaná vášeň ničí člověka
Jedním ze základních problémů, které člověku způsobí sexuální nevázanost, je problém slepoty. Slepota člověka vede rovnou a evidentně k nerozvážnosti, přímo k hlouposti, člověk, rozpálený žádostivostí je sotva v pozici, že udělá něco dobrého pro sebe nebo pro někoho jiného.
Je známo, že prostitutky se dost často využívají jako špionky. Nejdřív daného muže rozpálí, a pak z něj vytáhnou důležité informace.
Příkladem je smyslný vojenský velitel Holofernes ze Starého zákona. Ten přišel doslova o hlavu kvůli touze po Juditě: „Její sandály uchvátily jeho oko, její krása upoutala jeho duši a (její) meč přesekl jeho šíji.“ (Jdt 19,9) Zde lze vidět nebezpečnost a stupiditu neovládané sexuální vášně.
Sexuální nezdrženlivost má sklon zničit rozvážnost a znemožnit člověku, aby si udržel sebeovládání nebo integritu, kterou potřebuje, aby „byl sám sebou“, doslovně.
Když člověk není zdrženlivý, pak je v nebezpečí, že se nechá lehko svést k provádění věcí, které jsou proti jeho důstojnosti, věcí hanebných, které nejsou ve shodě s tím, co skutečně je.
Je známo hodně případů, kdy si člověk pro pár minut rozkoše zničil jméno, kariéru, základní vztahy, existenci... a musel začít žít téměř od nuly. Těžko se to logicky pochopí.
Známý tomistický filosof Josef Pieper o tom, jak nezdrženlivost ničí rozvahu, píše: „Opuštění nezdrženlivosti a kapitulace duše před světem smyslnosti paralyzuje prvotní síly morálního člověka: to je schopnost v tichosti naslouchat volání reality a udělat v ústraní tohoto ticha rozhodnutí, které odpovídá konkrétní situaci a konkrétní akci.“
Člověk rozpálený
Tomáš Akvinský konal rozvážně, když vyhnal prostitutku. Kdyby byl podlehl jejím svodům, mohl velmi lehce, krom přestoupení Božího přikázání, přijít o potřebnou vyrovnanost, aby mohl dosáhnout statusu vynikajícího filosofa a teologa.
Tomáš měl tehdy zaručeně zlou předtuchu vzhledem k tomu, co je v sázce. Tomuto varování uvěřil. Rozum mu řekl, co má dělat, a on poslechl, ač nemáme důvod k pochybnostem, že v té chvíli v něm žádala o slovo i vášeň.
Pozdější úvahy Tomáše Akvinského o zdrženlivosti jsou důkazem, jak jasně chápal nebezpečí, které nezdrženlivost působí mravům a intelektu člověka.
Sestavil seznam osmi dcer nezdrženlivosti (nebo žádostivosti): slepotu mysli, zbrklost (ukvapenost), bezmyšlenkovitost, nestálost, nezřízené sobectví, nenávist k Bohu, přehnanou lásku k tomuto světu a odpor, nezájem o svět budoucí.
Tomáš vysvětluje, že tyto záležitosti působí chaos v rozumu i vůli:
Slepota ničí schopnost člověka pochopit správně objekt, který má před sebou.
Zbrklost (ukvapenost) odmítá radu, není čas. Člověk je rozpálený a šíleně štvaný do vášně. Nechce radu, protože se bojí, že by mu to někdo vymluvil.
Bezmyšlenkovitost odmítá udělat zralý úsudek o tom, co se má stát. Člověk nepřemýšlí, neboť se bojí přijít na to, že chce udělat fatální hloupost. A to, co je momentálně před ním, je tak příjemné!
Nestálost se dostává do konfliktu s příkazem rozumu vzhledem k tomu, co se má dít. Stálý, dobře zakořeněný člověk, na kterého je možné se v ostatních ohledech spolehnout, je náhle jako stéblo ve větru. Jeho permanentní závazky přestávají platit.
Nezřízené sobectví je proti správnému cíli vůle, kterým je Bůh. Člověk chce to, co mu momentálně lahodí, a vůbec nemyslí na toho, kdo je autorem (tvůrcem) jeho života.
Nenávist vůči Bohu je důsledkem ohavných skutků a žádostivosti. Nic není větším důvodem nevěry nebo odpadu od víry než nezřízená sexualita.
Láska k tomuto světu člověka naladí nepřátelsky vůči nástrojům, které by si měl přát ve vztahu ke svému cíli. Duchovní rady a prostředky nemají pro něj hodnotu.
A odpor vůči budoucímu světu je výsledkem nechuti člověka k duchovním požitkům a hodnotám: tato nechuť je výsledkem přehnaného uspokojování rozkoší těla.
Sexuální nezdrženlivost je schopna zruinovat osobnost člověka.
Ty nečestný ubožáku!
V Shakespearově díle Measure for Measure (Míru za míru) Angelo navrhuje Isabelle, že ušetří život jejího bratra Claudia, který se dopustil určitého sexuálního přestupku, když se s ním vyspí.
Když Isabella, novicka v klášteře, hovoří o celé záležitosti se svým bratrem, v hrůze zjistí, jakým odporným nemravou se stal kvůli tělesným choutkám.
„Smrt je strašná věc,“ říká Claudio, který pohrdá čistotou své sestry.
„A hanebný život odporný,“ odpovídá Isabella. Claudio začne být dotěrnější při naléhání: „Sladká sestro, dovol mi žít. Který hřích bys neudělala, abys zachránila bratrovi život? Příroda ti odpustí skutek, který uděláš, a ten se stane ctností.“
Její odpověď je však velmi rázná: „Ó ty zvíře! Ó nevěrný zbabělče! Ó nečestný ubožáku! Zůstaneš člověkem z mojí neřesti? Není to krvesmilstvo získat život z potupy své vlastní sestry?“
A odmítne další diskusi, prohlásí, že pro Claudia smilstvo není pádem, ale životním stylem: „Tvůj hřích není náhoda, ale obchod. Nechť je nad tebou milosrdenství, nad tebou, který ukazuješ, že jsi pasákem: Bude pro tebe lepší, když co nejdříve zemřeš.“
Claudiova zaneprázdněnost sexuálními požitky, které se mu staly „obchodem“ anebo chladnokrevným stylem života, otrávily jeho duši takovou měrou, že čest sestry pro něho nic neznamenala. Popravdě ubohý Claudio ztratil zcela smysl pro dobro a zlo.
Svůj vlastní život bezuzdně miluje a na nikoho jiného ohled nebere. Smyslnost jej zcela ovládla.
Sex v centru zájmu
Na druhé straně zdrženlivost je tou nejúctyhodnější ctností. Má úctu k sobě i k druhému. Není však lehká. Ne snad proto, že by sexuální touha byla v nás tak intenzivní.
Je tomu tak, protože sex je ve společnosti neustále v centru zájmu. Zdá se, jako by lidé nemysleli na nic jiného.
Friedrich Nietsche, o němž se nedá říci, že by byl nakloněn křesťanství, toto potvrzuje. V díle Tak hovoří Zarathustra kapitolu „O čistotě“ zahajuje výrokem:
„Miluji les. Je zlé žít ve městech: příliš mnoho žádostivých lidí tam žije.“
Tomáš Akvinský dávno před tím, než se objevila masmédia, velmi dobře chápal, jak nebezpečnou roli reprezentuje svůdné prostředí. Říká: „Lidé nehřeší příliš kvůli svým přirozeným touhám... Ale podněty touhy, které vynalezla lidská prohnanost, jsou větší a hlavně kvůli tomu člověk víc hřeší.“
Tato věta Tomáše Akvinského nám potvrzuje, co stále říká Církev a další „zorientované“ kruhy: chování člověka není výsledkem samotných genů a osobních predispozicí, je to spíše pozorování prostředí, ve kterém žije.
Jedno přísloví praví: „Kvůli partě se i františkán oženil!“
Parta má na člověka velký vliv. V partě, které důvěřuje, dokáže odhodit téměř všechny zábrany. Takovou partou může být i širší společnost. Není lehké zůstat čistým ve společnosti, která propaguje sexuální nestřídmost, která učí mládež od raného věku užívat antikoncepci, místo aby ji uváděla do krásy mravného a čistého života. Ve společnosti, která bude v jednom kuse vykládat o tom, jak jsou diskriminováni homosexuálové, ač těžko najde konkrétní příklad, která bude takové chování romanticky přikrášlovat a tím doporučovat. Jen málo lidí dokáže postřehnout, co je za tím.
Na sexuální nevázanosti vydělává: farmaceutický průmysl (antikoncepce), pornoprůmysl, trafikanti a dealeři narkotik, mafiáni, protože nezřízený sex ničí osobnost člověka a jeho vztahy, ničí rodinu i zdravé touhy. Na tomto zmatku se vydělává velmi dobře, protože s jídlem roste chuť. Nejen na sex, ale i jiné připojené závislosti. Kdo to pochopí, zjistí, že jde o skutečný ďábelský cyklus.
Hollywood to pochopil
Sigmund Freud měl zřejmě pravdu, když řekl, že základní hybnou silou člověka je sexualita a násilí. (Hollywood to pochopil.) Měl však jen částečnou pravdu.
Sv. Augustin, který věděl hodně o sexuální nezdrženlivosti a nezřízenosti, se prodral dál. Podle něho základní hybnou silou člověka je touha po věčném, trvalém a nikdy nekončícím štěstí, což je v křesťanské terminologii Bůh (to nevěřící nevědí).
Proto prohlásil: „Pro sebe jsi nás stvořil, Bože, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě!“
Tím chtěl říci, že všechny sexuální a s tím spojené touhy jsou v základě touhou po ztraceném ráji, po Bohu. Tuto touhu do nás vložil sám Bůh.
Máme tedy správný hlad, jen jej tišíme nesprávnou stravou.Co s tím?
Řešení je už naznačeno: Člověk by měl jít k podstatě a zkoumat své touhy, jejich základ, zdroje a dojít k nejzákladnější. Scott Peck to vyjádřil citací z díla jednoho autora – Eden Expres – tak, že každý z nás touží jít do ráje (Edenu). Děláme to tak, že se snažíme cestovat do ráje, z něhož jsme se sami vyhnali. Cesta zpět však neexistuje, je ve skutečnosti cestou do pekla. Existuje pouze cesta vpřed. A to přes utrpení, bolesti i frustrace.
Člověk, který hledá rychlé uspokojení sexuální touhy, neumí pochopit, proč by měl trpět jejím odmítnutím a místo toho se oddat záležitostem, které mu krátký čas mohou působit diskomfort (nepohodlí), ale dlouhodobě jej vedou k zocelení (posílení) a jsou tak cestou do skutečného ráje.
Jak si budovat sexuální zdrženlivost? Meditací, duchovním hledáním, hledáním podstaty. Hledáním opaku osmi dcer nezdrženlivosti, o kterých píše sv. Tomáš Akvinský:
světlo mysli, trpělivost, přemýšlení, stálost, opravdovou sebelásku, lásku k Bohu, skutečnou a prozíravou lásku k tomuto světu a zájem o věci světa budoucího.
Hlavně se tak činí duchovním a svátostným způsobem (životem), kterým se člověk dostává do stavu Boží milosti. Boží milost přece dělá zázraky. Připomeňme si, co řekl sv. Tomáš Akvinský: milost (Boží) je pro člověka důležitějším činitelem než dědičnost či prostředí, ze kterého vyšel.
Vážíš si sexuální čistoty? Snažíš se o ni?
Je pro tebe hodnotou? Snažíš se pochopením její hodnoty jít do hloubky?
Jak se vyrovnáváš s tlakem společnosti, kde žiješ, v otázce sexuální zdrženlivosti?
Umíš prohlédnout, co je za tím, co lidé praktikují?
Dokážeš snést i výsměch kvůli sexuální zdrženlivosti?
Co děláš pro to, aby ses udržel mravně čistým? Jak to řešíš, když se ti to občas nepodaří?
Přeložila Sylva Bernardová
Zpracováno podle DeMarco, Donald. The Heart of Virtue: Lessons from Life and Literature Illustrating the Beauty and Value of Moral Character. San Francisco: Ignatius Press, 1996
Převzato z časopisu (a provedeny drobné úpravy textu) RC MONITOR
ze dne 15. 12. 2019, str. 6 -10, k dispozici ke stažení zde.