Zamyšlení nad evangeliem čtvrté neděle velikonoční- cyklus A
Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim ti chce říci. Ježíš proto řekl znovu: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.
KŘESŤANSTVÍ JE NÁSLEDOVÁNÍ KRISTA
Mnoho věcí objasňoval Pán Ježíš v podobenstvích.
Dnes vypravuje podobenství o sobě samém: Je jako dobrý pastýř, který své ovce zná, volá je, jde před nimi. Ony ho znají a jdou za ním. Špatný pastýř, ten jde za ovcemi a žene je před sebou křikem a bičem kam nechtějí.
Tuhle pastýřskou činnost Ježíšovu ztotožňujeme zpravidla se službou kněží a biskupů. Já, kněz, mám úkol, být vám dobrým pastýřem, jít před vámi, tj. být kousek dál, vpředu, směrem ke Kristu. My, kněží, máme především za úkol, nehonit vás hubováním, napomínáním, ale jít vpředu, vést vás živým příkladem našeho života.
Je dobře si to občas připomenout, že kněz má jít vpředu. Někdy totiž lidé říkají, že dobrý kněz má jít s lidem, vedle nich, jak v jejich práci, tak při jejich odpočinku a zábavě.
Ježíš říká jinak: „Dobrý pastýř jde před ovcemi. A ovce mu věří a jdou za ním, protože poznaly, že je vede k životu pokojnějšímu, radostnějšímu - k „životu v hojnosti“.
Všichni máme být dobrými pastýři.
Ale dobrými pastýři po vzoru Ježíšově nemáme být jen my, kněží - to bych si tu dnes kázal do vlastní kapsy. Pastýři lidí kolem sebe jste i vy, všichni - buď dobrými, nebo špatnými. Každý jsme pastýřem někoho, ať si to uvědomuje, nebo ne.
Jak to myslím? Takhle: Každý z nás má kolem sebe někoho, koho vychovává, ovlivňuje, komu je vzorem: Rodiče dětem, děti mladším dětem, dospělí mládeži, babička vnoučeti.
My všichni máme podíl na Kristově kněžství, na Kristově pastýřství. Každý z nás má být někomu jakoby živým Ježíšem. Vzpomeň si na to, maminko, když ti dochází trpělivost s dětmi. Vzpomeň si na to táto, když máš chuť vychovávat pohlavkem místo klidným rozhovorem. Když si v každé napjaté chvilce uvědomíme: Mám teď jednat, jak by na mém místě jednal Pán Ježíš, - pak nám nejen dojde, jak máme jednat, co je správné, ale pomůže nám to ovládnout i rozmrzelost, zlost.
Všichni máme následovat Krista.
Všichni smíme a máme následovat Krista. To je to, čemu se říká být křesťanem. Smýšlet a jednat, jak by na mém místě smýšlel a jednal Kristus.
Toto povolání k následování Krista je něco jen a jen křesťanského - jinde to nikde nenajdete.
Nikoho nenapadne, že by měl následovat osobní život třeba Mohameda, Napoleona, nebo jiného velikána dějin. Zabýváme se jejich dílem, ale ne jejich osobou, ne soukromým životem jako vzorem, který bychom měli v našem životě následovat.
Ježíš je ztělesněním svého učení. Co učil, to také dělal. Ježíš nežádá po svých vyznavačích, aby uctívali jeho mrtvolu v nějakém mausoleu, ale žádá, abychom následovali jeho jednání, žili v duchu jeho života.
Následování Krista, to není bezmyšlenkovité kopírování, napodobování jeho života, znamená to uskutečňovat jeho zásady, životní styl v našem vlastním životě - a tak se stát živým vzorem k následování mladším generacím.
Na tom tedy záleží: Natolik jsme křesťané, nakolik se denně snažíme pořádat svůj život podle zásad Ježíše Krista, v jeho duchu, nakolik svou osobou zobrazujeme Krista mladším generacím.
Není tedy křesťanství nějakou vědeckou teorií, je to konkrétní živé následování příkladu Ježíše Krista.
Kam nás Kristus vede?
A kam nás chce vést toto následování Krista?
Snad k dělání nějakých zvláštností, - abychom se oblékali jinak, než ostatní, abychom nosili nebo nenosili vousy, abychom bydleli v jiné zemi? Křesťan se neliší od ostatních ničím jiným, než tím, že je laskavý. Žije stejně jako ostatní, až na toto:
že nikomu neublíží, ale když může, pomůže;
že se raději směje, než mračí;
že má víc důvěry než strachu;
že je klidnější a radostnější, než ti kolem něj.
Když takový není, když to tak nedělá, tak to asi pořádný křesťan není, jen to světu i sobě předstírá.
Tak. Pověděli jsme si srozumitelně, co to je následování Krista, co to je být dobrým pastýřem.
Nebyli jsme tu dnes nadarmo, jestli si vzpomenete co jsme si řekli, až na vás přijde pokušení k zlostění:
Křesťan se neliší od ostatních lidí ničím jiným než tím, že je laskavý.
