Modlitby psané na mobilu

Jeden čtenář Milujte se! nám zaslal Modlitby psané na mobilu od své známé a rád by se o ně podělil.





Na kolenou pod křížem
Marie Veronika

Dáváš mi čas,
Pane,
a já co nejvroucněji
děkuji
za tyto chvíle,
kdy ještě smím
o vlastní smrtelnosti
přemítat.
Vstupuj do mne,
Křehkosti,
až dech se ztiší,
ať na srdci mi
spočine
Tvá ruka,
Pane.
Ať přimkne si mne
co nejblížeji
v Tebe,
ve Tvé svaté Srdce
tlukoucí
v odezvách.
Tak budu moci
naslouchat zde
Věčnosti.
Amen.

V lásce nést
vlastní svůj kříž.
Za druhé
Pánu se odevzdat,
naslouchat jemu.
Jen u něho.
Proměna.
Kříž ve slast,
které žádný člověk
nemůže nám dát.
Toť tajemství kříže.
Spolu s Pánem
v tichu se usebrat.
Amen.

Uchovej v mé duši
tyto okamžiky
s Tebou,
pod křížem.
Ať nikdy nevymizí
z mé paměti.
Ať provází mne,
když krok můj
přetěžký se bude
zdát.
Ať smím se opřít
o Tvé pravé rameno.
Hlavu složit,
věrná
zůstat s Tebou
v modlitbách.
Amen.

Zapři sám sebe,
následuj mne.
Bez Tvé milosti
nejsem ničím.
Sečteny máš
vlasy na mé hlavě.
Pod křížem Tvým
v pokoře prosím.
Co platny jsou mi
poklady světa,
když duše má
nedojde vykoupení.
Mávnutím proutku
po všem veta.
Jako bych nežil.
Bez hříchu odpuštění.
Zapři sám sebe,
následuj mne.
Červíčku Jákobův,
v odevzdání,
v náruči Otcově
sklání se nebe.
To pro tebe, člověče.
Požehnání.
Amen.

Pane, nedej nám sejít z cesty,
ať se s Tebou jednou setkáme
Tváří v tvář
a budeme Ti moci
své díky Tobě
vyzpívat.
Amen.

Hle, člověk,
hle, člověk
a my zapomněli
na jedno ráno
i když jsme se káli
nesčíselněkrát,
do ticha vzývali
Máří Magdaléno!
Ozvěnou vracela se
samota,
prázdný hrob mlčel,
nevydal hlasu
naděje udusaná
pod kopyty stád,
ta my zapomněli
rozsetřenou lásku
jitra uvítat
zní zdáli podkova,
dotýká se mraku
jiskrná záře
kreslí na dosah,
snad pohlédneme
ještě
v oko člověku,
jenž za nás znovu
přišel umírat.
Hle, člověk
a my zapomněli
na jedno ráno
i když jsme se setkali
nesčíselněkrát.
Amen.

Ač zavřeny jsou Tvé chrámy,
svatyňka přímluvkyně naší
je stále otevřena všem příchozím.
K Tobě se smíme obracet,
jak tomu bylo vždy,
když duše tesknila.
Tys naší jistotou
v každé době.
My k Tobě se navracející,
Matko naše,
pomoz obnovit tvář země,
která je pokřivena,
trpě k zemi hledí.
Tys do nebe vzata,
popros tam o anděly,
ať zemi ochraňují
svými křídly.
Ty po nich sestoupíš
do našich duší,
vyprahlých a žíznivých
po prameni živé vody.
Amen.

Tobě se klaníme,
můj Pane,
pro Tebe srdce
otevřené
prosí v modlitbě,
usebranosti,
v pokoře poklesá
u Tvého svatostánku,
lačnící po člověku,
skrze něhož
doteky nebe i země
tryskají
do srdcí
malověrných
šeptají:
Nebojte se,
dávno před vámi
šly mé kroky
po cestě Vaší,
to aby jí krví
čistého srdce vykoupily.
Vzbuďte se,
probuďte se
malověrní,
jakých zázraků
čekáte více,
což každému
nenabídl jsem
uzdravení,
což skrze mě
staniž se,
neuvedl jsem vás
ve spasení.
Tobě se klaníme,
můj Pane,
pro Tebe srdce
rozechvělé
prosí v modlitbě
usebraní.
Člověče, nebraň se,
nebraň se
plnosti Otcova
darování.
Amen.