Jistý mladý kněz navštěvoval v nemocnici několika svých farníků. Jak procházel chodbou, jakási řádová sestra ho zastavila a řekla mu:
- "
Otče, mohl byste jít do této místnosti? Je tam člověk na smrtelné posteli. ...
... Byl zde několik dní. Požádali jsme už několik kněží, aby tam vešli, ale on je stále posílá pryč. Nechce mluvit o Ježíši. A přitom umírá. Mohl byste ho, prosím, navštívit? "
Kněz vešel dovnitř a zamířil rovnou k lůžku pacienta. Chlapík najednou vybuchl hněvem a začal mu nadávat. Naštvaný mu řekl:
- "
Nechci mít nic společného s vámi. Jděte odsud!"
Kněz mu odpověděl:
- "
Dobře," a vyšel na chodbu.
Řádová sestra tam stále čekala. Řekla mu:
- "
Mohl byste jít zpátky?"
Kněz ale odpověděl:
- "
Nechce nic, co bych mu mohl nabídnout."
- "
Dejte mu ještě jednu šanci," obhajovala se sestra.
Kněz neochotně nově vstoupil do místnosti.
- "
Nebudu se vás ptát, jestli chcete jít ke zpovědi. Nebudu se vás ptát, jestli chcete svaté přijímání. Ale mohl bych tu jen tak sedět vedle vaší postele a pomodlit se Korunku Božího milosrdenství?"
Stařec odpověděl: "
Je mi to jedno. Dělejte, co chcete."
Kněz si sedl a tiše se začal modlit slova korunky "
Pro jeho bolestné utrpení smiluj se nad námi i nad celým světem. Pro jeho bolestné utrpení smiluj se nad námi i nad celým světem ... ".
Najednou muž vybuchl a vykřikl na něj: "
Už přestaňte!"
Překvapený kněz se na něj podíval a zeptal se: "
Proč?"
- "
Protože pro mě neexistuje žádné slitování!"
- "
A proč si myslíte, že neexistuje žádná slitování pro vás?" zeptal se kněz.
- "
Nezáleží na tom," zareagoval stařec.
Ale kněz trval na odpovědi: "
Proč si myslíte, že pro vás není žádné slitování?"
- "
Řeknu vám to: Před 25 lety jsem pracoval na železnici. Mým úkolem bylo obsluhovat železniční rampy, kdy měl vlak přijet, aby se zabránilo autům vjet na kolejnice. Ale jednou v noci jsem byl opilý. Nedokázal jsem je dát dolů a tak se jistý pár a jejich tři malé děti v autě ocitli na kolejích. Vlak tehdy přijel a v rychlosti tudy projel. Všichni byli okamžitě mrtví. Byla to moje chyba. Takže pro mě není už žádného milosrdenství. Zklamal jsem. Je konec."
Kněz sedící vedle něho, díval na růženec ve svých rukou. Nakonec se ho zeptal:
- "
Kde to bylo?"
Muž mu řekl název jistého polského města. Kněz se na něj podíval a řekl mu:
- "
Před 25 lety se máma a táta vydali na výlet s mými sourozenci. Nemohl jsem jet s nimi. Projížděli tím malým městem. Z jakéhosi důvodu nebyly závory na železničním přejezdu spuštěné. Jak přejížděli kolejištěm, vlak se najednou na ně vyřítil a pozabíjel je všechny. V tu noc jsem ztratil celou rodinu."
Zahleděl se upřeně do jeho obličeje a řekl mu:
- "
Bratře, Bůh ti odpustil. A nejen on, i já ti odpouštím."
A ten člověk si v tom momentě uvědomil, že Boží milost přišla až za ním. Kněz se ho zeptal:
- "
Mohl bych vás vyzpovídat a dát vám Eucharistii?"
A stařec se vyzpovídal a přijal svaté přijímání. O dva dny později zemřel. Boží milosrdenství vyhrálo. Je nekonečné. Příběh však pokračuje však dále.
Poté, co kněz odešel od starce, vešel do chodby, aby našel tu sestřičku. Ale najít ji nedokázal. Jistý zaměstnanec mu na jeho otázku, jestli u nich někdo takový pracuje, odpověděl:
- "
Nezaměstnáváme zde žádné řádové sestry."
Po celá léta kněz nevěděl, kdo byla ta sestra. Až jednou přijel do města Vilnius, které bylo místem, kde žila sv. Faustyna. Vešel do kláštera na mši svatou tamních sester a když spatřil obraz sv. Faustiny na stěně, okamžitě ji poznal a řekl:
- "Tuto sestru jsem před pár lety potkal."
- "
Ne, otče, určitě ne," odpověděla mu jedna ze sester. "
Je mrtvá od roku 1938."
Kněz si pak uvědomil, že to byla sestra Faustyna, která mu řekl, aby vešel do místnosti pacienta a později, aby se tam vrátil zpět. Selhání není konečné. Ne, pokud ho předáš Ježíši. Ježíš zemřel, ale vstal z mrtvých a vládne nad svým stvořením všemohoucí mocí. On řídí všechno na světě a bezpečně nás přivádí k věčnému životu.
Převzato z
https://www.verim.sk/,
článek z 22. 4. 2020 naleznete
zde.
