Přinášíme zde zveršované pašije podle svatého Matouše, které se zpívají na Květnou neděli A.
Evangelium - Matoušovy pašije Mt 26,14-27,66 najdete ZDE.
Odkazy na další pašije:
Zveršované pašije podle svatého Jana
ZDE.
Zveršované pašije podle svatého Lukáše
ZDE.
Zveršované pašije podle svatého Marka
ZDE.
Volně zpracované verše podle pašijí sv. Marka
ZDE.
Matouš nám zde vypráví,
jak se stalo bezpráví.
Jak nás Ježíš vykoupil
a smrt za nás podstoupil.
Jidáš, ten z Dvanácti jeden
k strašnému činu je sveden.
Zradu v mysli zosnoval,
k velekněžím se vydal.
„Když ho zradím, co mi dáte,
stříbrné či mince zlaté?“
Na Pána se domluvili
třicet stříbrných smluvili.
Od té chvíle Jidáš číhal,
jak by zradil, Krista vydal.
Svátky zrovna začínaly,
Ježíše se žáci ptali:
„Kde si chceš večeři dát,
kde ji máme nachystat?“
„Do města teď zajděte,
jistého tam najdete.
Tomu vzkazuji,
že tam směřuji.
S učedníky oslavím
večeři - beránka sním.“
To instrukce jasné byly,
tak beránka připravili.
Když ten den večer nastal
s Dvanácti Pán sám zůstal.
Ke stolu s nimi zasedá,
na zradu mysl pozvedá.
„Amen, amen, vám pravím,
že jeden z vás zradí, vím.“
Zarmoucení ptali se:
„Se mnou zrada pojí se?“
„Ruku se mnou smáčí v míse,
ten, kdo zradou proviní se.
Písmo nás tím provází,
Syn člověka odchází.
Líp, kdyby se nenarodil
ten, kdo tuto zradu zplodil.“
Jidáš se také sám táže:
„Jsem to snad já, Mistře, já že?“
Ježíš na to odpověděl:
„Tys to řekl.“ Všechno věděl.
Při jídle chléb Ježíš vzal,
žehnal ho a rozdával.
„Vezměte a vězte:
moje tělo, jezte.“
Potom ještě kalich vzal,
svou krev jim tak podával.
Novou smlouvu znamená
a každý že pít ji má.
Za všechny se proleje,
hříchy lidí obejme.
„Od teď už nebudu pít
z plodů révy, tak má být.
Pít budu u Otce svého
s vámi z révy v panství jeho.“
Chvalozpěv pak zazpívali
a na horu se vydali.
Olivová zvána je,
tam se svými směřuje.
Pán jim ještě předpověděl
to, co přijde, dobře věděl:
„Nebude vám pomoci,
pohoršíte se v noci.
Tak to v Písmu naleznete,
jak ovce se rozprchnete.
Když pastýře budou bít,
nezvládnete se mnou být.
Ale po vzkříšení mém
v Galileji se sejdem.“
Petr jistý v kramflecích,
také v silných slovech svých,
hned odmítl pohoršení,
o něm že to slovo není.
„Dřív, než kohout zakokrhá,
třikrát zapřeš – vezmeš roha.“
Petr Pána ujišťuje,
že ho stále následuje.
„I kdybych měl na smrt jít,
nezapřu tě, v tom mám klid.“
I ostatní učedníci
byli v slovech svých velicí.
Došli pak do Getseman,
tak je venkovský dvůr zván.
Učedníkům pokyn dal,
vysvětlil, co bude dál.
„Tady pojďte chvíli dlít,
já se půjdu pomodlit.“
Vzal dva syny Zebedeje,
Petr s nimi také spěje.
Úzkost, smutek přichází,
útěcha Pánu schází.
„Duši mám až k smrti smutnou,
vaši účast vidím nutnou.
Zůstaňte a bděte,
se mnou se modlete.“
Pak jen trochu vzdálil se,
padl na tvář, modlil se:
„Je-li možné, Otče můj,
ať mne mine kalich tvůj.
Ale ne, co chtěl bych já,
ať se stane vůle tvá.“
K učedníkům, když se vracel,
spící je tam všechny našel.
Vytýká smutně Petrovi:
„Hodinu jste bdít nemohli?“
Radil: „Bděte, modlete se,
pokušení vyhnete se.
Duch ochotný sice je,
slabé tělo vzdoruje.“
Pán podruhé odchází,
v modlitbě klid nachází.
„Kalich, když mě nesmí minout,
chci tvou vůli, Otče, přijmout.“
Opět spali, když přišel,
každý těžké oči měl.
Nechal je a odešel,
sám se stejně modlit chtěl.
Pak řek: „Klidně pospávejte,
odpočinek si tu mějte.
Už je tu ta hodina,
čas vydání začíná.
Syna člověka vydají
a v ruce hříšných ho dají.“
„Vstaňte,“ řekl krátce,
„půjdem, je zde zrádce.“
A když ještě mluvil k nim,
přišel Jidáš s davem svým.
Velekněží poslali je,
měli s sebou meče, kyje.
Polibek je znamení
k Ježíšově zatčení.
„Buď zdráv, Mistře“, Jidáš zdraví
a už ho nic nezastaví.
Rychle k Pánu přistupuje
a polibkem ho zrazuje.
Ježíš řekl: „Příteli,
čiň, jak srdce tvé velí.“
Lidé z houfu přistoupili
a Ježíše se zmocnili.
Jeden z Ježíšových vzal
svůj meč a pak prudce ťal.
Chyt to sluha velekněze,
ucho se mu k zemi sveze.
Ježíš ho však poučil,
aby svůj meč zastrčil.
Kdo po meči sáhne,
toho meč zasáhne.
Což by nedal Otec můj
k ochraně mi konvoj svůj?
Stačilo by poprosit,
dvanáct pluků moh bych mít.
Jak by se však naplnilo,
co nám Písmo oznámilo?
A pak k houfu promlouvá,
směřuje k nim slova svá:
„Zatknout jste mě přišli,
s meči, kyji vyšli,
jako bych byl zločinec,
ale vždyť mě znáte přec.
Den co den jsem učil v chrámě,
nikdo netroufl si na mě.
Vzpomeňte tu na proroky,
plní se jejich výroky.
Učedníci se ulekli
a raději pryč utekli.
Ti, kdo se ho zmocnili,
dál Ježíše vodili.
To k veleknězi Kaifáši,
zde jsou učitelé, starší.
Petr šel zpovzdálí s ním,
do dvora pak vstoupil k nim.
Mezi služebníky sedí,
co bude dál, zkoumá, hledí.
Velekněží hledají,
s veleradou zkoumají,
jak ho na smrt odsoudit,
lživé svědky musí mít.
Něco jasného tu schází:
důvod k smrti nenachází.
Nakonec dva přicházejí,
své svědectví podat chtějí.
Řek prý: „Mohu zbořit chrám
a ve třech dnech ho zpátky dám.“
Velekněz se postavil,
chtěl, by Ježíš promluvil.
„Neodpovíš na to nic?
Měl bys k tomu říci víc!“
Ježíš na to mlčel však,
zůstal k tomu tichý tak.
Velekněz řek: „Dotaz dávám,
při Bohu tě zapřísahám,
jsi syn Boží – tohle znáš?
Řekni, jsi-li Mesiáš!“
Pán Ježíš mu odpověděl:
„Tys to řekl, tys to věděl.
Řeknu vám, co netušíte:
Syna člověka uzříte,
jak po Boží pravici se nachází
a v nebeských oblacích k vám přichází.“
Velekněz si roucho trhá:
„Slyšeli jsme – on se rouhá.
Co vy o tom soudíte?
Hoden smrti – vidíte.“
Do tváře mu naplivali,
údery mu pěstí dali.
Bili ho též do tváře,
ať se prorok ukáže.
„Řekni, kdo tě uhodil,
Mesiáši, kdo to byl?“
Petr o tom věděl,
vždyť na dvoře seděl.
Služka k němu přistoupila
a před všemi potvrdila:
„S tím Ježíšem byl jsi též,
tohle mi zde nezapřeš.“
On však zapřel přede všemi,
lépe, kdyby zůstal němý.
„Nevím, co to povídáš,
odkud tyhle zvěsti máš?“
K chodbě u brány odešel,
další problém z toho vzešel.
Jiná služka ho poznává,
těm okolo vědět dává:
„Tady ten byl s tím Ježíšem!“
Chystá se, že to poví všem.
Pod přísahou zapřel znovu:
„Toho chlapa znát nemohu.“
Po chvíli pak přistoupili
ti, co tam u toho byli.
„Tvé nářečí napoví,“
tak to řekli Petrovi.
„Vždyť my známe tvou pravdu,
ty k nim patříš opravdu.“
Tu se začal zaklínat
a k tomu i přísahat
a své lži se neleká:
„Neznám toho člověka.“
Kohoutí se ozval hlas,
rozvzpomněl se Petr zas
na ta slova – Pán to věděl,
On to předem předpověděl.
„Dřív, než kohout ozve se,
třikrát zapřeš, stane se.“
Poodešel kousek dál
a hořce se rozplakal.
Když se slunce probudilo,
rozhodnutí se zrodilo.
Velekněží rozhodují,
starší z lidu potvrzují.
S Ježíšem už záměr mají
ten, že ho na smrt vydají.
Pak ho spoutat nechali
a vladaři předali.
Když Ježíše odsoudili,
Jidáše tím zarmoutili.
Svědomí se v něm ozývá,
jinak se teď na vše dívá.
Velekněžím, starším nese
cenu zrady, nedivme se,
ach, těch třicet stříbrných
nesnese dál v dlaních svých.
Říká k tomu: „Zhřešil jsem,
nevinnou krev zradil jsem.“
Řekli slov nemnoho:
„Co je nám do toho.
Tys to chtěl svobodně přec,
to je tvá, ne naše věc.“
Ty stříbrné do chrámu vhazuje,
oběšením život si zkracuje.
Velekněží obnos vzali,
do pokladny je nedali,
do chrámu je nevezmou,
vždyť jsou za krev odměnou.
Pak se o tom usnesli,
tento výrok vynesli:
„Pole za ně koupíme,
cizince tam pohřbíme.“
Hrnčířovi patřívalo,
pak se krve pole zvalo.
Jeremiáš prorok věděl
a tak to i předpověděl:
Třicet stříbrných pak vzali,
za hrnčířské pole dali.
Jak mi to Pán nařídil,
tak, jak jejich odhad byl.
Před vladařem Ježíš stál,
Pilát se Pána zeptal:
„Ty jsi ten židovský král?“
Ježíš mu odpověď dal:
„Ty to říkáš, že jsem král.“
Žalobami starší srší
ale Ježíš k tomu mlčí.
Pilát se ptá: „Ty neslyšíš?
Velekněžím se nevzpříčíš?“
Ježíš neodpovídá
na otázky, co mu dá.
Vladař se velice diví,
že je takto zdrženlivý.
O svátcích, jak lid to chtěl,
vladař vězně propouštěl.
Jak si lidé vybrali,
tak jednoho dostali.
Pilát ten zvyk připomněl,
Barabáše v base měl.
Barabáš byl pověstný
zločinec to úděsný.
„Koho vám mám propustit,
řekněte, jak to má být!
Má být volný Barabáš,
nebo Ježíš, Mesiáš?“
Věděl to, že z nenávisti
vydali ho lidé jistí.
Když už k soudu zasedá,
zvláštní vzkaz mu žena dá:
„S tím spravedlivým nic neměj,
fakt na má slova, muži, dej.
Dost jsem pro něj vytrpěla,
živý sen jsem o něm měla.“
Velekněží přemlouvají,
se staršími lid žádají:
Barabáše pout zbavit
a Ježíše popravit.“
Vladař se jich vyptává,
kdo komu přednost dává.
„Barabáše!“ křičeli,
jak od starších slyšeli.
„Co s Ježíšem dělat mám,
s Mesiášem, jak je zván.“
Tu hned všichni volali:
Na kříž s ním!“ si žádali.
Pilát brání nevinného:
„A co udělal špatného?“
Oni křičí ještě víc:
„Na kříž s ním!“ řvou z plných plic.
Marný pokus Pilát vidí,
tím spíš vzrůstá rozruch lidí.
Tak si vodu přinést dal
a ruce si umýval.
Všem pak řekl: „Vinu nemám,
jeho krev teď na vás předám.“
Udělal jsem svoje
a vaše věc to je.“
Všechen lid to přijímal,
odpověď mu na to dal:
„Jeho krev a prokletí,
ať jde na nás, na děti.“
Propuštěn je Barabáš,
na smrt vydán je Pán náš.
Ježíše dal zbičovat
a hned potom křižovat.
Vladařovi vojáci Ježíše vzali
do vládní budovy, četu svolali.
Šaty jeho odhodili,
plášť rudý mu přehodili.
Z trní korunu vyrobili,
ohromnou bolest způsobili,
když na hlavu mu ji dali
a ještě se tomu smáli.
Dostal hůl rákosovou,
tu ať drží rukou svou.
Pak před ním klekali,
posměch si dělali.
Krutě se posmívali:
„Buď zdráv, židovský králi.“
A při tom na něj plivali,
holí po hlavě třískali.
Když se mu dost nasmáli,
svlékli mu plášť, šat dali.
Aby byl ukřižován,
je odváděn nyní Pán.
Šimona z Kyreny vzali,
Kristův kříž na něho dali.
K pomoci ho přinutili,
hned zkraje ho natrefili.
Golgota je nazývaná,
jako lebka jmenovaná.
Tam, když takto dorazili,
zvláštní nápoj připravili.
Víno s žlučí smíchali,
Ježíši to podali.
Tento nápoj okusil,
nechtěl ho pít, jen zkusil.
Pak ho na kříž přibili,
šaty losem dělili.
Sedli si a hlídali,
nad hlavu nápis dali.
Provinění udával:
To je Ježíš, židů král.
Dva zločince křižovali,
vedle něj je na kříž dali.
Jeden visel po pravici
a ten druhý po levici.
Ti, kdo kolem přecházeli,
potupnou řeč o něm měli.
Potřásali hlavou k němu,
nechutně říkali jemu.
Chrám chceš zbořit, a to hned,
ve třech dnech jej vystavět.
Sestup z kříže, zachraň sebe,
jsi-li ten Syn Boží z nebe.
Stejně se mu posmívali
velekněží, co tam stáli.
Zákoníci se staršími
vedli řeči spolu s nimi:
„Jiným vždycky pomohl,
u sebe nic nezmohl.
Říká se, že je prý králem,
izraelským králem málem.
Z kříže sestup – uvidíme,
my pak v tebe uvěříme.
Spoléhal se na Boha,
ať mu teď svou pomoc dá.
Má-li v něm Bůh zalíbení,
či snad Božím Synem není?“
A stejně ho tupili
oba, co s ním přibili.
V poledne tma nastala
a až do tří zůstala.
„Eli, Eli!“ ve tři zvolal,
„Lema sabachtani,“ dodal.
A přeložit se to může:
„Pročs mě opustil, můj, Bože.“
Pod křížem to slyšeli,
Eliáše mysleli,
že si volá v této chvíli,
když ho jiní opustili.
Jeden z nich pak odbíhá,
houbu s octem na hůl dá.
Úmysl tak jasný měl,
takto mu dát napít chtěl.
„Počkej, chceme uvidět,
zda Eliáš přijde teď.“
A Ježíš vykřikl mocně,
hlavu pak sklonil bezmocně.
Chrámová opona v tu chvíli
trhá se tu teď na dva díly.
Země se zatřásla, pukaly skály,
hroby se otevřou, zesnulí vstali.
Po vzkříšení jeho vyšli,
z hrobů svých – do města přišli.
V svatém městě pobývali,
mnohým se tam ukázali.
Setník, co na stráži byl,
se svými se poděsil.
Zemětřesení strach množí,
setník řekl: „Byl Syn Boží.“
Mnoho žen tam přihlíželo,
zpovzdálí tak účast mělo.
Z Galileje ho následovaly
a cestou mu rády pomáhaly.
Byla tam též žena
Maří Magdaléna,
Marie Jakubova
i matka Josefova
a též matka synů svých
obou Zebedeových.
Josef z Arimatie,
bohatým člověkem je.
On k večeru ke kříži
Krista Pána zamíří.
Učedníkem Pána byl,
tak s Pilátem promluvil.
Jeho tělo vyžádal,
Pilát mu je tedy dal.
Josef mrtvé tělo vzal,
do své hrobky je pak dal.
A do plátna čistého
zavinul Mistra svého.
K hrobce kámen přivalil,
smutný se tiše vzdálil.
A Magdalská Marie
s druhou Máří tu též je.
Proti hrobu seděly,
co se stalo, věděly.
Velekněží s farizeji
druhý den k Pilátu spějí.
Řekli: „Pane, vzpomínáme,
v paměti to dobře máme,
ten podvodník – dokud žil,
sám o sobě prohlásil:
,Po třech dnech já vstanu,
v hrobě nezůstanu.‘
Vydej rozkaz, ať hrob ten
po tři dny je zajištěn.
Vždyť by mohli učedníci
jej ukradnout a pak říci:
,Z mrtvých vstal,
žije dál.‘
Pak by podvod poslední
horší byl než ten první.“
Pilát jim odpověď dává,
stráž že se jim hned vydává.
„Zajistěte tedy hrob,
přesně tak, jak je vám vhod.“
Oni šli, hrob zajistili,
hrobní kámen pečetili
a stráž k němu postavili.
