Půst od Eucharistie a svátosti smíření, které momentálně prožíváme, nás přivádí ke čtyřem velkým pramenům, na které se nejednou zapomíná: křest, svátost biřmování, svátost kněžství (kněžství) a svátost manželství. Tyto prameny jsou neustálým a přetrvávajícím zdrojem Božích milostí.
V těchto dnech si uvědomujeme, jak snadné je nacházet Krista externě - ve svátosti Eucharistie, kde je jeho přítomnost fyzická, očividná, viditelná, hmatatelná, ba doslova konzumovatelná. Podobně je tomu i při svátosti smíření, kde rozhřešení kněze proniká až do morku kostí. Co však, když je přístup k těmto dvěma pramenům omezen?
Když nelze zajít a jen tak načerpat z těchto dvou výjimečných pramenů duchovního života?
Člověk toužící uhasit svou žízeň se nenechá odradit dočasnou nemožností přijít k jednomu prameni, pokud ví, že o kousek dál je hned další. Křesťanský duchovní život, díky Bohu, nestojí jen na jednom svátostném prameni. Tento virus nás zve znovuobjevit zapomenuté a zarostlé prameny. Zve nás doslova k jejich vyhrabání a vyčištění, abychom se z nich mohli napít a občerstvit. Pro všechny stavy (laiky, kněze i manžele) je čas viru velkou výzvou objevit zapomenuté prameny
permanentních svátostí.
Vytěžit milosti z permanentních svátostí
Pokud označíme svátost přívlastkem "permanentní", chceme poukázat na několik faktů:
1. Účinek svátosti. Každá svátost je svým způsobem "permanentní", protože její milost neúčinkuje pouze v momentě jejího přijetí, ale působí také následně - v čase. To lze říci o svátosti Eucharistie, svátosti smíření nebo svátosti pomazání nemocných. Účinky těchto svátostí v nás přetrvávají, dokud trvají jejich viditelné způsoby nebo do jejich dalšího přijetí, nebo pro aktuální potřebu (v případě nemoci, dokud choroba trvá) nebo do momentu, dokud člověk nespáchá těžký hřích.
2. Nesmazatelná pečeť. Existují však svátosti, které lze zařadit do kategorie permanentních svátostí a to z toho hlediska, že do duše člověka vtlačují nesmazatelný znak (křest, biřmování a kněžství). Tyto svátosti, ačkoli se mohou platně přijmout jen jednou za život, jsou permanentní, trvají v čase, dokonce i po smrti.
3. Permanentní stav. Mezi permanentní svátosti patří podle teologů i svátost manželství a to i přesto, že těm, kteří ji přijímají, nevtiskuje do duše nesmazatelný charakter. Její permanentnost spočívá v tom, že trvá do smrti jednoho z manželů. Z toho vyplývá, že milost svátosti manželství se neomezuje pouze na 30 minutový oddací obřad, ale
trvá, dokud
trvá svátostné manželství.
Společným znakem permanentních svátostí je, že jsou trvalým zdrojem svátostné milosti. Jejich schopnost působit přetrvává nezávisle na virech, karanténách či "eucharistického půstu". Jediným virem, který zabraňuje působení svátostné milosti, je virus těžkého hříchu. Ten naštěstí léčí dokonalá lítost nebo svátost smíření.
Prameny bez "kohoutku"
Půst od Eucharistie a svátosti smíření, které momentálně prožíváme, nás přivádí ke čtyřem velkým pramenům, na které se nejednou zapomíná: křest, svátost biřmování, svátost kněžství (kněžství) a svátost manželství. Tyto prameny jsou neustálým a přetrvávajícím zdrojem Božích milostí.
Moudrost Dárce svátostných darů umožňuje čerpat ze vřídelní vody i při snížené dostupnosti ostatních pramenů. Všechny prameny pocházejí z jednoho vřídla, i když každý pramen má svá specifika, pro koho je určen, na jaké oblasti života se zaměřuje a jaké nemoci léčí. Všech 7 pramenů nás v podstatě přivádí k jednomu zřídlu - zřídlu milosrdenství - a jím je probodnutý bok Krista, který je centrem celých Velikonoc i uplynulé Nedele Božího milosrdenství. A tak je svátost manželství trvalým zdrojem milostí, permanentně tekoucím pramenem v životě manželů, pramenem bez "kohoutku".
Když jim Ženicha vezmou?
Opravdu jsme v čase nedostupné Eucharistie a svátostného smíření odkázáni hladovět? Opravdu nám byl Ženich vzat? Opravdu odnesli Pána, a nevíme, kam ho položili?
Svátost manželství jako permanentní svátost nám poukazuje na dva fakty:
na 1. permanentní přítomnost Krista v manželském svazku a
na 2. permanentní účast manželů na vztahu lásky Krista k Církvi.
1) Ženích je s Vámi…
Právě na tuto hlubokou pravdu upozorňuje manžele sv. Jan Pavel II. v Listě rodinám (Srov.
List rodinám 18-22). Ježíš zůstává s nimi (srov.
Gaudium et spes 48), mezi nimi a v nich, v jejich vzájemném svazku lásky a to permanentně, bez ohledu na jejich jednání, chování. Ježíš je přítomen ve svátostném manželství nejen tehdy, když je v manželství vše v nejlepším pořádku, je v něm přítomen i tehdy, když je láska manželů utrápená a unavená. Jde o jeho objektivní přítomnost nezávislou na našem subjektivním stavu, na našich pocitech, na naší "dokonalosti". Proto je manželství svátostí nejen pokud se slaví, nejen když jsou manželé v posvěcující milosti, ale "i v neštěstí, i v nemoci", tedy, je svátostí dokud svazek trvá - tedy do smrti jednoho z manželů.
Kristus je přítomen i v manželství, kde bychom to lidsky vůbec nepředpokládali. Jak říká sv. Augustin: "
Tento svatý svazek s sebou nesou i cizoložníci", nikdo nikdy není zbaven svátostné pomoci (srov.
Casti conubii, 21). Takto v nás působí všechny permanentní svátosti. Ony působí, tečou, bez ohledu na náš subjektivní stav, nedokonalost či hříšnost, bez ohledu na to, jestli si je zasloužíme, jestli z nich čerpáme nebo ne. Jde o tzv.
objektivní rozměr milosti.
Proti němu stojí
subjektivní rozměr milosti. I zde, tak jako u ostatních svátostí, platí, že účinek milosti je závislý na spolupráci člověka (manželů) s touto milostí. I pramen svátosti manželství se může stát neužitečným a nevyužitým, pokud se manželé těžkým hříchem uzavřou před darem milosti (srov.
Casti conubii, 21). Možná tento vzácný pramen teče po našem boku celý život a nezpůsobuje žádnou proměnu. Dárce svátostných pramenů je natolik bohatý, že si může dovolit být i marnivým. Permanentní prameny svátostí nechává téci přesto, že z nich jejich uživatelé nečerpají.
2) V objetí Ženicha a Nevěsty
Sňatkem manželé nevstupují do zvláštní jednoty jen s Kristem jako "jednotlivcem", ale s Kristem - Ženichem, který miluje svou nevěstu Církev, s Kristem, který je miluje. Svátost manželství umožňuje manželům mít účast a společný přístup k této lásce. Na rozdíl od svátosti křtu - milost svátosti manželství jim není dána pro osobní vztah jednotlivce s Kristem (ten umožňuje křest), ale pro aktualizaci vztahu lásky Krista s Církví v jejich vzájemném vztahu jako manželů (srov.
Colavita, M. La Chiesa domestica ..., s. 51-54).
Manželé jsou doslova ponoření do vztahu lásky Krista k Církvi tak jako děti, které o nedělním ránu vlezou rodičům do postele a ponoří se do společenství jejich lásky. Spočívajíc v tomto objetí mohou požívat všechny výhody tohoto vztahu: jistotu, bezpečí, něhu, ochranu, všeobjímající lásku. Tak jako rodiče přijímají své děti do jejich společenství lásky, tak Bůh vtahuje manžele do pouta lásky svého Syna a jeho Nevěsty. Spočívajíc v tomto objetí mohou požívat všechny výhody (milosti) tohoto vztahu a to permanentně. Vztah, uvnitř kterého se nacházejí, je pro ně zdrojem milostí, ale i jistotou a ochranou před nepříznivými vnějšími vlivy. Milosti tohoto vztahu k nim proudí pupeční šňůrou svátosti manželství.
Znovuobjevit, vyčistit, prohloubit a chránit
* Virus, který nás odděluje od "tradičních" pramenů duchovního života, nás zároveň zve
znovuobjevit zapomenutý pramen svátosti manželství.
- Znovuobjevit znamená rozpoznat svátost manželství jako zdroj milosti života manželů, objevit přítomnost Krista uprostřed manželů, znamená vrátit se ke dni, kdy mezi mužem a ženou tento pramen vytryskl, znamená obnovit jeho působení obnovou manželského slibu slovem či tělem.
- Znovuobjevit znamená znovu děkovat za dobro tohoto zapomenutého pramene.
Úkolem manželů je
mít živé vědomí přítomnosti tohoto pramene i jeho Zdroje, a to stále, zejména ve chvílích, kdy se nepociťuje láska, když se zdá, že jejich láska už není taková, jaká byla na počátku. Toto živé vědomí umožňuje manželům, aby se přiblížili k prameni ve chvílích sucha. Je počátkem kráčení k Ježíši přítomnému v jejich svátostném manželství. Jde o kráčení nevěsty (kterou jsou jako manželé) směrem k jejich Ženichovi.
* Každý, kdo znovu objeví vzácný pramen, ví, že pokud z něj chce pít, potřebuje ho
vyčistit, prohloubit a chránit. Je rozdíl, jestli pramen kape nebo proudí. Pro zintenzivnění jeho proudu
je třeba očistit pramen svátosti manželství od plevele emotivizmu, materialismu, utilitarismu, hédonismu, od nánosů egoismu, egocentrismu, pýchy, žádostivosti, které vodu kalí a brání jejímu proudění.
Zde je vidět, jak nezbytnou pro život křesťana je svátost smíření, která v něm obnovuje proudění svátostné milosti.
Smíření - ať už svátostné nebo to, které je aktuálně možné, způsobuje vyčištění pramene od všech nánosů. Po každém vyčištění může pramen proudit znovu a s větší intenzitou. To potvrzuje zkušenost těch, kteří svou svátost manželství ponořují do pramene Božího milosrdenství.
* Dalším krokem, který napomáhá lepšímu využití potenciálu tohoto pramene, je
prohloubit pramen svátosti manželství, rozšířit místo, odkud vyvěrá, zpřístupnit jeho cestu a umožnit mu, aby mohl proudit s větší intenzitou.
- Prohloubit znamená vstoupit více do hloubky Tajemství, které žijeme, jehož jsme součástí.
- Prohloubit znamená vychutnávat vodu milosti, studovat její složení, zkoumat účinky a sledovat, co nám tento zdroj dává, jak na nás působí, jako nás
posiluje, zušlechťuje a posvěcuje (srov.
Casti conubii, 21), jak přispívá ke zdraví a posílení našeho manželství.
* Specifickou výzvou těchto dnů je
chránit prameny, které zůstaly. To platí i pro
pramen svátosti manželství. Je třeba chránit ho od externích vlivů a to zvlášť
praxí ctností.
Když se nemůžeme spoléhat na možnost od hříchu se očistit, můžeme více využít
možnost hříchu se chránit. V tom nám pomáhá
cesta ctností. Ty "
usměrňují naše činy, pořádají naše vášně a řídí naše chování" (KKC 1804).
A tak
ctnost rozvážnosti nám může pomoci rozeznat, co je skutečným dobrem pro děti, manžela či manželku, co do svého domu vpustit či nevpustit;
ctnost spravedlnosti umožní dát každému to, co mu patří nebo co potřebuje.
Mravní síla nám i v aktuálních dnech pomáhá zvládat všechny obtíže, čelit zkouškám, odolávat pokušením, strachům, obtížím. (Srov. KKC 1805-1809).
Ctnost mírnosti pomáhá chránit osobu a lásku od tlaku pudů a tak milovat ještě plněji, dokonaleji a svobodněji. To ona nám pomáhá doslova vytvořit "
dvoumetrové odstupy" od jídla, nevhodných stránek, filmů, nedůstojných skutků, aby nás ochránila od virů nestřídmosti, žádostivosti, egoismu, které by nám nebo našim blízkým mohly uškodit.
Budovat cestu ctností vůbec neznamená stavět na vlastních jistotách. Každá ctnost má svůj lidský rozměr - rozměr námahy lidského úsilí, vytrvalosti, ale i rozměr milosti, která dělá konání dobra lehkým a přirozeným, svobodným, dokonce radostným (Srov. KKC 1804, 1810).
Vstoupit do pramene milosrdenství
Může být až příliš jednoduché nacházet Krista externě - v často užívaném prameni svátosti Eucharistie či smíření. S větší dávkou odvahy a snahy ho však můžeme najít i interně - v prameni svátosti manželství.
Pokud se tedy pro nás, na jistý čas, stal nedostupným jeden pramen, ty další se mohou zintenzivnit, vždyť koneckonců, všechny mají zdroj v jediném
zřídle, kterým je Kristus.
Dopřejme si v těchto dnech lázeňskou léčbu v prameni svátosti manželství, objevme jeho blahodárné léčivé účinky na nemoci osoby, sexuality, lásky, manželství a plodnosti.
I toto může znamenat spolu s apoštolem Tomášem "
vstoupit do boku Krista" na který nás zaměřila Neděle Božího milosrdenství. Nebuďme nevěřící, ale věřící.
Věřme v sílu svátosti manželství,
i té naší svátosti manželství.
Autoři článku:
Mária a Richard Kucharčíkovi,
nadšení tajemstvím svátostného manželství a třemi malými tajemstvími života zúrodňují bohatství ze studií na Pontifikálním Institutu Jana Pavla II. na Lateránské univerzitě v Římě odhalováním tajemství lidské lásky mladým, snoubencům, manželům a studentům.
Žijí v okolí Košic, jsou členy Akademie Karola Wojtyly, sekretáři programu
Diplom v rodinné pastoraci
a koordinátory programu
Master v teologii manželství a rodiny.
Převzato z
https://zastolom.sk/,
článek z 21. 4. 2020 naleznete
zde.
