Evangelijní úryvek Druhé velikonoční neděle (Jan 20, 19 - 31) přinaší zjevení zmrtvýchvstalého Pána apoštolům, přičemž pozornost se soustřeďuje zejména na apoštola Tomáše.
20. kapitola Janova evangelia obsahuje dvě dvojice příběhů se dvěma rozdílnými místy. První dvojice příběhů se odehrává u prázdného hrobu. Petr a milovaný učedník běží ke hrobu a Marie Magdaléna se setkává se vzkříšeným Pánem. Druhé setkání probíhá za zavřenými dveřmi. Apoštolové, nejprve bez Tomáše a potom spolu s ním, se stávají svědky zmrtvýchvstalého Krista.
Dramatizace
Při čtení Janova popisu povelikonočních událostí vnímáme stupňování celého vyprávění. První den v týdnu je od rána do večera plný dramatických událostí. Na začátku dne na podnět Marie Magdalény dva apoštolové, Petr a milovaný učedník, jdou prohlédnout prázdný hrob.
Avšak uvěřil z nich na základě Písma pouze jeden (srov. Jan 20, 8 - 9). Pak se živý Pán zjevil Marii Magdaléně, která ho zvěstovala učedníkům. Zdá se však, že jí učedníci neuvěřili. Večer ke stále ustrašeným apoštolům přišel jejich Učitel. Dal se jim poznat, udělil jim pokoj a dar odpuštění, který je ovocem Ducha Svatého. Stupňování pokračuje, neboť jeden z apoštolů chybí - Tomáš. Přes setkání s ním evangelista vyslovuje blahoslavenství nad všemi, kdo v průběhu dějin uvěří v jeho vzkříšení.
Otevřené rány a bok
Evangelijní příběh klade důraz na skutečnost vzkříšení. Není to sen, ani zdání, či výmysl fantazie. Oslavený Pán už nepatří tomuto světu. Ale přesto je zde důležitý detail umučení, který zůstává trvalou součástí Ježíšova těla - jeho rány. Pán Ježíš ukázal učedníkům ruce a bok. Podobné gesto zopakoval Tomášovi.
Proč se Ježíšovi při vzkříšení nezacelily jeho rány? Proč zůstávají otevřené? Rány po ukřižování jsou Ježíšovou identifikací. Evangelista chce zdůraznit, že nedošlo k záměně osob. Před učedníky nestojí nějaký "dvojník" nebo anděl s vzezřením Krista.
Vzkříšení je realitou. Nejde jen o fyzický znak utrpení. Ve starozákonní knize proroka Izaiáše zaznívá proroctví o Pánově trpícím služebníku: "
On však byl proboden pro naše hříchy, ztrýzněn pro naše nepravosti, na něm je trest pro naše blaho a jeho ranami jsme uzdraveni." (Iz 53, 5)
V dějinách Církve byli světci, kteří
nesli na svém těle rány Krista např. svatý František z Assisi, svatá Rita z Cascie, svatá Gemma Galgani, svatý páter Pio, blahoslavená Kateřina Emmerichová atd.
Ve svém díle
Summa Theologiae se svatý Tomáš Akvinský (1225-1274) zamýšlí nad smyslem Ježíšových ran. Uvádí pět hlavních důvodů.
1. Jsou znakem jeho vítězství. Možná ve věčnosti uvidíme i rány mučedníků ne jako znak jejich ponížení, ale jejich důstojnosti, ba dokonce krásy, která září v jejich těle.
2. Rány potvrzují kontinuitu Ježíšovy osoby. Tentýž Kristus, který trpěl a zemřel na kříži, nyní stojí před svými učedníky živý.
3. Rány ukazuje Kristus Otci, jako znak své nesmírné lásky k lidem s prosbou, aby se Otec smiloval nad lidstvem.
4. Pro ty, kteří pochybují, jsou rány důkazem Boží péče o člověka.
5. Při posledním soudu Boží Syn ukáže své rány těm, kteří ho odmítli, že i za ně zemřel.
Být Tomášovým dvojčetem
Pán Ježíš vyzval Tomáše, aby se dotkl jeho ran a vložil svou ruku do jeho boku. V duchovním významu
jsou Kristovy rány bránou, přes kterou se setkáváme s Bohem. Jsou trvalým znakem jeho lásky. Jelikož se v úryvku nezmiňuje Tomášova reakce, vždy se ptám, jestli se skutečně dotkl Krista. Jeho spontánní vyznání "
Pán můj a Bůh můj". Je to jeho osobní vyznání. Tomáš neříká "
Ty jsi Pán a Bůh" nebo "
Ty jsi náš Pán a Bůh", ale dvakrát používá - "
můj". Boží Syn vyvedl Tomáše z jeho vlastní uzavřenosti, která je silnější, než zavřené dveře místnosti.
Jméno "Tomáš" v aramejštině znamená "dvojče", což vyjadřuje i jeho řecké pojmenování Didymus. Písmo však neuvádí, kdo byl jeho dvojčetem. Opět můžeme toto označení vnímat duchovně.
Každý můžeme být "dvojčetem" Tomáše. I nás vzkříšený Pán zve: "podívej se na moje rány, vlož svou ruku ... a nebuď nevěřící, ale věřící." Podobně jako Tomáš i my v dnešní den udělejme osobní vyznání víry.
Druhá velikonoční neděle je Nedělí Božího milosrdenství. Sjednoťme se v 15:00 hod. k modlitbě Korunky k Božímu milosrdenství.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 17. 4. 2020 naleznete
zde
