Ve východních církvích je ikona Kristova sestupu do podsvětí, protože zdůrazňuje univerzálnost vykoupení, oficiální velikonoční ikonou.
Kristův sestup znamená sestoupení Ukřižovaného a pohřbeného do podsvětí (hebr. Šeolu), pro které se v židovství Ježíšovy doby akceptovaly dvě komory: jedna pro spravedlivé (Abrahámovo lůno, ráj), druhá pro ostatní mrtvé.
Jelikož u pekla v kontextu křesťanské eschatologie jde o možnost věčného odloučení od Boha, není adekvátní mluvit o Kristově sestupu do pekel, ale k zesnulým.
Cesty bohů a lidí do podsvětí znají mnohá náboženství. Starý zákon neví o sestupu Boha do říše mrtvých; mrtví jsou odříznuti od zdroje života. Teprve později, ve starozákonní knize Daniel, nacházíme naději na vzkříšení mrtvých na konci časů: "
A mnozí z těch, co spí v prachu země, se probudí; někteří k věčnému životu, jiní k hanbě a věčné potupě " (Dan 12,2).
V Novém zákoně je Kristův sestup do podsvětí úzce spjat s jeho smrtí na kříži a pohřbením. Protože představa o podsvětí (Iz 14,9-16; Ez 32,17-32) je závislá na hrobě pro zesnulé (Lk 24,5; Sk 2,27.31), s Ježíšovým pohřbením, dosvědčeným evangelii a apoštolem Pavlem (Mk 15, 46; 1 Kor 15,4; Sk 13,29), se nabízela představa sestupu do podsvětí. Tato představa zaznívá i v některých formulacích, které se vztahují na zmrtvýchvstání Ježíše Krista (1 Sol 1,10; Ř 10,7; Žd 13,20).
Apoštol Petr vychází z toho, že Ježíš byl v podsvětí, ale jako Boží "Svatý" neviděl "porušení" (Sk 2,24.27.31). Ani místo Ježíšova pobytu ani jeho osud v podsvětí se nepopisuje blíže. Výrok o Jonášově znamení (Mt 12,40) by mohl symboly ryby a moře - symbolizují oblast smrti - poukazovat na Ježíšův pobyt v podsvětí, t. j. uvnitř země (srov. Mt 27,63).
Zjevení svatého Jana 1,18 ("
mám klíče od smrti a podsvětí") se vztahuje na Kristovo vítězství nad smrtí a mohlo podobně jako Mt 27,52n (srov. Ez 37,12n) sloužit jako počáteční bod pro nauku o Kristově sestupu do podsvětí. To platí i pro obraz hrobů, které se otevřely při Ježíšově smrti (Mt 27,52n).
Ve spojení s 1 Pt 4,6 ("
Neboť proto byla i mrtvým hlásána radostná zvěst") se 1 Pt 3,19 stal klasickým referenčním bodem pro nauku o Kristově sestupu do podsvětí: "
Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. "
Zjevení svatého Jana 1,18 ("
mám klíče od smrti a podsvětí") se vztahuje na Kristovo vítězství nad smrtí a mohlo podobně jako Mt 27,52n (srov. Ez 37,12n) sloužit jako počáteční bod pro nauku o Kristově sestupu do podsvětí. To platí i pro obraz hrobů, které se otevřely při Ježíšově smrti (Mt 27,52n).
Ve spojení s 1 Pt 4,6 ("
vždyť proto se evangelium zvěstovalo i mrtvým") se 1 Pt 3,19 stal klasickým referenčním bodem pro nauku o Kristově sestupu do podsvětí: "
Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale Duchem oživený. V něm přišel a kázal i duchům, co byli ve vězení."
Církevní otcové
Nejstarší svědectví o Kristově sestupu do podsvětí pocházejí ze syrské oblasti: Ignác z Antiochie († po 110), Justin († kolem 165), Petrovo evangelium, Irenej († kolem 200).
Tito autoři symbolickou obraznou řečí zdůrazňují Kristovo vítězství nad silami smrti, kterým všichni starozákonní spravedliví dostali podíl na Kristově díle spásy.
Ve 2. a 3. století nabude zčásti dramaticky ztvárněný motiv sestupu větší význam v liturgii a ohlašování. Meliton Sardský († kolem 190) vysvětluje ve své velikonoční homilii o Kristu:
Já jsem Kristus [...], který zničil smrt a triumfoval nad nepřítelem. Rozdrtil jsem podsvětí, spoutal jsem silného a člověka jsem vyvedl do nebe. Já, tak říká, já sám, Kristus"(frgm. 13).
Zatímco první církevní otcové ohraničovali Kristův sestup jen na starozákonní spravedlivé do první komory podsvětí, církevní spisovatel Origenes († 253/54) ho rozšířil na všechny mrtvé, což nejvýznamnější latinský církevní otec Augustin († 430) rozhodne odmítal (haer. 13).
Od 4. století se diskutuje, jestli do podsvětí sestoupil od Kristova pozemského těla oddělený božský Logos, za vyloučení Kristovy lidské duše nebo duše sjednocená s božským Logem: takto Bazil Cesarejský († 379), Řehoř z Nyssy († 395), Řehoř z Nazianzu ( † 390), Cyril Alexandrijský († 444), Atanáš († 373), Ambrož († 397).
Druhé stanovisko, které prostřednictvím Kristovy lidské duše silněji zdůrazňuje zasažení božského Loga osudem smrti, se prosadí proti i apolinaristy obhajované teorii "
sestupu Loga".
Církevní magisterium
V polovině 4. století došlo k přijetí nauky o Kristově sestupu do podsvětí pod označením
descensus ad inferos, resp. inferna do církevních symbolů. Tato nauka se dostala i do textu Apoštolského vyznání víry (DH 27). Čtvrtý lateránský koncil v roce 1215 vyhlásil Kristův sestup do podsvětí za závaznou nauku Církve (DH 801).
Paschální ikona
Ve východních církvích je ikona Kristova sestupu do podsvětí, protože zdůrazňuje univerzálnost vykoupení, oficiální velikonoční ikonou.
Hans Urs von Balthasar
Nauka o Kristově sestupu do podsvětí, kterou je třeba rozvíjet v "teologii Velkého pátku", jak ji působivě předložil H. U. v. Balthasar († 1988), ozřejmuje rozsah spásné významnosti Ježíšovy smrti.
Spása se nevztahuje pouze na lidi v přítomnosti a budoucnosti, ale na všechny lidi, i na ty v minulosti. Ve svém Synu, který se stal člověkem a zemřel za všechny, se nesmrtelný Bůh chtěl podrobit zákonům smrti (DH 294). Kristus tím, že sestoupil do hlubin smrti, zlomil moc smrti a svým zmrtvýchvstáním otevřel cestu do věčného života.
U H. U. von Balthasara představuje Kristův sestup do podsvětí hlavní bod jeho teologie univerzálnosti spásy. Jako pramen mu posloužily mystické zážitky Adrienny von Speyr († 1967).
Zatímco tradice akceptovala dvě komory podsvětí a podle ní Kristus sestoupil pouze do komory pro spravedlivé, Balthasar vychází z toho, že Kristovo výkupné utrpení se vztahuje na všechny mrtvé v podsvětí. Kristovo Velkopáteční utrpení znamená, že mezi smrtí a vzkříšením patřil k "bezmocným" a tak se solidarizoval s mrtvými. Descensus Christi je dělící čarou mezi cestou ponížení a jeho povýšení.
P. Ján Krupa, řeckokatolický kněz
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 11. 4. 2020 naleznete
zde
(Na fatym.com. com vydáno 11.4.2020, 3.4.2021-1677; 16. 4. 2022 - 240030. 3. 2024 - 3194 přečtení)
