Velkopáteční obřady slavení utrpení a smrti Pána přinášejí popis Ježíšova umučení podle Janova evangelia (Jan 18, 1 - 19, 42).
Existuje výrazný rozdíl mezi Janem a dalšími třemi evangelisty v popisu Ježíšova umučení. Pro tří evangelisty je Ježíš mužem bolesti. Pro Jana je Ježíšovo umučení jeho slávou.
Hodina oslavení
Na svatbě v Káně Galilejské zazní poprvé Ježíšovo upozornění: "
Ještě nepřišla má hodina." (Jan 2, 4) Ježíš tím nemyslí na okamžik, ve kterém promění vodu na víno. Příběh tvoří paralelu se závěrem Janova evangelia: "
Ježíš udělal před svými učedníky ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize. Ale toto je napsáno, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste vírou měli život v jeho jménu." (Jan 20, 30 - 31)
Kána Galilejská má silné propojení na Ježíšovo ukřižování. Ježíšovo upozornění "
ještě nepřišla má hodina" zazní v průběhu evangelia na více místech (srov. Jan 7, 8. 30;). Avšak zazní i opačné vyjádření: "
Nadešla jeho hodina" v Jan 12, 23; 13, 1 a v Jan 17, 1, když je Ježíš ve večeřadle se svými apoštoly a prohlásí: "
Otče, nadešla hodina." Hodinou oslavení je Pánova smrt na kříži. Poslední slova ukřižovaného Krista v Janově evangeliu jsou: "
Je dokonáno." (Jan 19, 30)
Hodina, pro kterou přišel na svět, aby oslavil Otce a Otec oslavil Syna, se naplnila.
Ježíšova smrt na kříži je vrcholným znamením. Tam se odhaluje Ježíšova identita, jeho láska a naplňuje se Boží plán záchrany člověka.
Král na kříži
Od začátku se vše děje se souhlasem Ježíše. Už na začátku evangelia Jan Křtitel řekne o Kristu: "
Hle, Beránek Boží ..." (srov. Jan 1, 29) Tento Beránek zemře v době, kdy v jeruzalémském chrámu zabíjejí beránky na velikonoční večeři. Jan neuvádí slova ustanovení Eucharistie, neuvádí Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě. Ježíš vystupuje jako král, je oslaven, jeho království není z tohoto světa.
Nepřátelé, kteří chtějí zajmout Ježíše, padnou před ním na zem. Ježíš propustí své učedníky, neutíkají jako v jiných evangeliích. Sám vykročí k Jidášovi, jehož očekává, a jde mu vstříc. Nepotřebuje, aby mu někdo nesl kříž (Šimon z Kyrény), ale sám si ho nese. Proto nic z toho, co se bude během jeho utrpení dít, nemůže Ježíše vyvést z rovnováhy. Janův Ježíš během výslechu vůbec není mlčenlivý, jak to vidíme ve zbývajících třech evangeliích. Kristus je před Pilátem výmluvný a sebejistý. Pilát se může domnívat, že má moc soudit Ježíše, ale on mu odpovídá klidně, že nemá nad ním žádnou moc, a Pilát má z něj strach. Celý proces před Pilátem je v Janově popisu vložen mezi chození Piláta ven a dovnitř. Ježíš je uvnitř a zástup stojí venku. Proto otázka nespočívá v tom, co se stane s Ježíšem, neboť ten má svůj život pevně v rukou, ale jestli Pilát zradí sám sebe tím, že podlehne výkřikům lidu venku.
Jan nezmiňuje roztržení chrámové opony při Ježíšově smrti. Novým chrámem je totiž samotný Boží Syn, jak to evangelista uvedl v komentáři ještě na začátku evangelia při vyčištění chrámu: "
Ale on mluvil o chrámu svého těla." (Jan 2, 21) Pouze Jan vzpomene, že z Ježíšova probodeného boku vyšla krev a voda. Církev vidí v této zmínce odkaz na dvě svátosti - křest a Eucharistii.
Jan zachytil i slova předání dvou osob do vzájemné péče. Milovaný učedník přijal Ježíšovu matku za svou duchovní matku. Maria pod křížem je vzorem Církve. Za literárním významem slov se v duchu Janova evangelia skrývá symbolický význam a odkaz.
Pravého Ježíšova učedníka charakterizuje to, že přijímá jeho matku. Tím naplňuje Kristův závěť z kříže. Maria se stává matkou všech Ježíšových učedníků.
Nakonec byl Ježíš i
pohřben jako král. Nikodém na pomazání těla použil 100 liber vzácné myrhy s Aloe, což je přibližně 32 kg. Množství je obrovské a vyjadřuje královský pohřeb.
Já jsem
V Janově evangeliu najdeme více míst, ve kterých Ježíš označuje sebe sama výrazem "
Já jsem": "
Já jsem dobrý pastýř", "
já jsem cesta, pravda a život", "
já jsem vzkříšení a život", "
já jsem brána k ovcím","
já jsem pravý vinný kmen","
já jsem chléb z nebe","
já jsem živý chléb","
já jsem světlo světa".
Najdeme však i taková vyjádření, ve kterých "
Já jsem" vystupuje bez dalších charakteristik: "
Když vyzvednete Syna člověka, poznáte, že Já Jsem a že nic nedělám sám od sebe, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec." (Jan 8, 28); "
Amen, amen, pravím vám: Dříve než byl Abraham, Já Jsem." (Jan 8, 58); "
Říkám vám to už teď, dříve, než se to stane, abyste uvěřili, když se to stane, že Já Jsem." (Jan 13, 19); "
Ale Ježíš, neboť věděl všechno, co mělo na něj přijít, popošel a zeptal se jich: »Koho hledáte?« Odpověděli: »Ježíše Nazaretského.«Řekl jim: »Já jsem.«" (Jan 18, 4 - 5)
Tento způsob Ježíšova vyprávění formou "
Já jsem" je odkazem na zjevení Boha ve Starém zákoně.
Starozákonní kniha Exodus mluví o zjevení se Boha Mojžíšovi na hoře Sinaj v trnovém keři, který hoří plamenem, ale neshoří (srov Ex 3, 2). Bůh se Mojžíšovi dává poznat slovy: "
Bůh řekl Mojžíšovi: »Já jsem, který jsem!« - a dodal: »Toto řekneš Izraele: »Já-jsem« mě poslal k vám!«" (Ex 3, 14) Boží jméno je "
Já-jsem".
Když tedy Pán Ježíš použil toto označení, prohlásil se za Boha a židé to velmi dobře znali ze starozákonních textů. Zjevení se Boha ve Starém zákoně doprovázel strach lidí. Proto už rozumíme reakci těch, kteří přišli do Getsemanské zahrady, aby Ježíše zatkli. Když slyšeli slova "
Já jsem", couvli a strachem popadali na zem (srov. Jan 18, 6).
Ježíš Kristus použil na sebe Boží jméno, neboť je vtěleným Božím Slovem, živým Bohem, jak to evangelista Jan uvedl hned v prvním verši svého spisu: "
Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh." (Jan 1, 1)
Pokud v ostatních třech evangeliích je v centru pozornosti Boží království, které Ježíš ohlašuje slovy a skutky, v Janově evangeliu je centrem samotný Ježíš Kristus.
On je Králem, on je Božím královstvím.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 9. 4. 2020 naleznete
zde