Setkání s Ježíšem je třeba obnovovat
každý den.
Každý den
nás žádá, abychom ho znovu prohlásili
za svého Pána a Spasitele,
a je vždy připraven vzít nás za ruku
a provázet nás každodenním
životem. Kdo potkal osobně Ježíše, poznal, že může žít v jeho
společnosti, v jeho přítomnosti.
Naše mysl, naše srdce, naše tělo,
všechno patří jemu. Ať už mluvíme o nějaké důležité záležitosti
ve své práci nebo vysvětlujeme
nějakou látku svým žákům, měníme tašky na střeše, v každém
tomto okamžiku a při každé práci je Ježíš s námi.
Tento vztah života a lásky
s Božím Synem můžeme rozvíjet v modlitbě.
Modlitba je čas, který je nám
dán, abychom cítili a zakoušeli
Ježíšovu přítomnost vedle sebe.
Stačí, abychom na chvíli umlčeli
všechny hlasy, které nás obklopují,
i všechna naše vnitřní zaměstnání.
Modlit se znamená ponořit
se do Ježíšovy přítomnosti s jistotou,
že ti naslouchá, miluje tě,
těší a uzdravuje.
Když se modlíš ty, vejdi do své
komůrky, zavři dveře a modli se ke
svému Otci, který je ve skrytosti,
a tvůj Otec, který vidí, co je skryté,
ti odplatí(Mt 6,6).
Jistě, v našich příbytcích, třeba
uprostřed dětí, které běhají
a dělají rámus, když jsme unavení
po celodenní práci, není snadné
modlit se. Je třeba chtít. Ale
můžeme si být jisti, že Duch Svatý
nám dá podíl na daru pokoje,
radosti a života Božích dětí.
Tajemství modlitby je toto:
objevit, že jsme milováni. Strávit čas s tím, koho milujeme, není
těžké, naopak, je to nutnost.
Ježíš nás žádá, abychom strávili
nějaký čas s ním a přijali jeho
lásku. Díky působení Ducha
Svatého se v modlitbě naše srdce otevírá a Bůh může do
něho vstoupit. Modlit se znamená
žádat, aby se v našem životě
uskutečnila Boží vůle, odevzdat
se jemu, který má
slova
života věčného.
asto si myslíme, že Bůh
nám naslouchá, když mu říkáme mnoho věcí: ne všechen čas
strávený modlením je skutečná
modlitba. Abychom se opravdu
modlili, je třeba milovat a dát se
milovat. Jen to a nic jiného!
Jak veliká je tedy síla modlitby!
Můžeme říci, že je to královna, která má vždy přístup ke
svému Králi a může obdržet to,
co chce… Svatá Terezička říká:
Pro mne je modlitba rozlet srdce,
prostý pohled vyslaný k nebi, zvolání
vděčnosti a lásky, uprostřed
zkoušky stejně jako na klíně radosti.
Je to něco velikého, něco nadpřirozeného,
co rozšiřuje mou duši a spojuje mě s Ježíšem.
A jak postupovat konkrétně?
Můžeme se modlit tak, že
si vybereme místo, které nám
v tom pomáhá (koutek v našem bytě, kostel, cestu v přírodě,
osamělé místo), a nejvhodnější
okamžik, kdy jsme alespoň
na chvíli sami. Abychom se naučili
modlit, je třeba dát Bohu
„dobrý čas“. Ne myšlenku uspěchanou nebo ospalou před spaním.
Modlit se je velká a důležitá
věc. Vyberme si nějakou chvíli
svého dne mezi tolika aktivitami
a žárlivě si ji střežme.
V modlitbě můžeš chválit Boha
za jeho lásku, děkovat mu za
jeho přítomnost vedle nás, obětovat mu své problémy, žádat ho
o jeho ochranu, žádat o sílu odpouštět
a milovat druhé, ale také
stát před ním v mlčení nebo
číst pozorně jeho slovo v Písmu.
Modlitba nás nesmí nikdy unavit.
Je to jako výstup na horu:
čím více stoupáš, čím dále dojdeš,
tím jsi spokojenější a můžeš se kochat větším a nádhernějším
rozhledem.
Pán nás zve, abychom se modlili
takoví, jací jsme. Modlitba není
bohatství rezervované pro světce,
ale síla života pro každého
člověka.
Abychom začali rozhovor
s Bohem, mohou nám pomoci
tato prostá povzbuzení, která
nám Pán adresuje:
Miluj mě
takový, jaký jsi! Znám tvou bídu,
boje a trampoty tvé duše, slabosti
a nemohoucnost tvého těla: tvoji
zbabělost, tvoje hříchy a říkám ti
já sám: dej mi své srdce, miluj mě
takový, jaký jsi.
Jestliže čekáš, až budeš jako
anděl, aby ses mohl oddat lásce,
nikdy nebudeš milovat. Ani když
jsi nedbalý v konání povinností,
jestliže často padáš do hříchů, kterých
by ses už nechtěl dopouštět,
nedovolím ti, abys mě nemiloval.
Miluj mě takový, jaký jsi!
V každém okamžiku, v jakékoliv situaci, v horlivosti nebo vyprahlosti,
ve věrnosti nebo v nevěrnosti:
chci lásku tvého ubohého srdce; jestliže čekáš, až budeš
dokonalý, nikdy nebudeš milovat.
Dítě, dovol mi, abych tě miloval,
chci tvé srdce. Jistě, chci tě časem
přetvořit, ale nyní tě miluji takového,
jaký jsi, a toužím, abys dělal totéž; chci vidět, jak z propasti
tvé bídy vystupuje láska. Miluji
v tobě také tvoji slabost, miluji lásku
ubohých a bídných; chci, aby
z cárů ustavičně vycházelo velké
volání: Ježíši, miluji tě!
Chci jen ten jediný zpěv tvého
srdce, nepotřebuji tvoje vědění ani
tvůj talent, záleží mi na jediné věci: vidět tě pracovat s láskou.
etoužím po tvých ctnostech.
Kdybych ti je dal, jsi tak ubohý, že
by jen živily tvoji sebelásku. Tím se
nezabývej. Mohl jsem tě vybrat pro
velké věci. Ne, budeš neužitečným
služebníkem; vezmu ti i to málo,
co máš…, protože jsem si tě stvořil jen pro lásku.
Dnes stojím u dveří tvého srdce
jako žebrák, klepu a čekám; pospěš
si, otevři mi. Chci, abys myslel
na mě nyní, ve dne i v noci: chci,
abys dělal i tu nejvýznamnější činnost
jen z lásky. Počítám s tebou,
že mi uděláš tu radost…
Nezabývej se tím, že nemáš
ctnosti. Dám ti své. Až budeš mít
trpět, dám ti sílu. To, co by nejvíce
zranilo mé srdce, bylo by to, kdybych
viděl, jak o mně pochybuješ
a nemáš ke mně důvěru.
Ale pamatuj si: Miluj mě takový,
jaký jsi!
Dal jsem ti svou Matku; postarej
se, aby všechno tvé procházelo
jejím srdcem, které je
tak čisté.
Ať se stane cokoli, nečekej, až
budeš svatý, aby ses oddal lásce.
Nikdy bys mě nemiloval.
Vyšlo v časopise Světlo 8. ČÍSLO / XII. ROČNÍK