Nabízím ještě některé podněty k evangelijnímu úryvku Páté postní neděle (Jan 11, 1 - 45) o vzkříšení Lazara.
Evangelista Jan se dokáže vcítit do situace svých čtenářů a odhadnout otázky, které si kladou v souvislosti s životem a vírou. Proto v dialozích, které jsou součástí Ježíšových znamení, často zaznívají námitky, o kterých čtvrtý evangelista předpokládá, že s nimi zápasí i křesťané jeho komunity.
V ústech vystupujících postav v evangeliu zaznívají argumenty nás, argumenty tohoto světa. Jan je neodmítá, ale konfrontuje s Božím pohledem, který přinesl Boží Syn, Ježíš Kristus.
Všechny nás jakoby vyzýval: "
Zkuste se na život dívat z této perspektivy." Vždy budeme svědky toho, že "Boží pohled" bude pro tento svět nepohodlný, zesměšňovaný a odmítaný. Zároveň právě proto Ježíšovo evangelium provokuje, je přitažlivé a nutí přemýšlet.
Čtyři dny v hrobě
Dvakrát se v úryvku zmiňuje tento časový údaj. V Ježíšově době údajně existovalo rabínské přesvědčení, že duše člověka po smrti ještě tři dny chodí ke hrobu a čtvrtý den definitivně opustí tělo člověka. Z tohoto pohledu námitka Marty: "
Pane, už páchne, vždyť je čtyři dny v hrobě", vyjadřuje rezignaci ve smyslu: "
Tady už nic nepomůže. Je konec." Ježíš ji připomíná: "
Neřekl jsem ti, že pokud uvěříš, uvidíš Boží slávu?"
Bůh totiž jde za všechny lidské možnosti, za všechny lidské naděje a představy. Jde tedy v první řadě o
rozměr víry.
Také dvakrát v dnešním úryvku Pán Ježíš říká, že případ Lazara je, "
aby uvěřili". Jsme opět u rozměru víry. Z dlouhého evangelijního úryvku (45 veršů), jsou popisu zázraku věnovány pouze dva verše (Jan 11, 43- 44).
V centru evangelijního příběhu je tak opět náš postoj víry ke Kristu.
Dva rozměry
Příběh vzkříšení Lazara v sobě nese dva zásadní rozměry. Prvním je odkaz na věčný život.
Uvnitř každého z nás je zakódována touha "po nesmrtelnosti." Pán Ježíš o sobě říká "
Já jsem vzkříšení" a zve nás dívat se za horizonty tohoto života.
Byl to středověký učenec židovského původu Baruch Spinoza (1632 - 1676), kterému se připisuje výrok "
Sub speciem aeternitatis" - "
Pod zorným úhlem věčnosti".
Etické principy a rozhodování v dočasnosti našeho života bychom měli přijímat s pohledem na Boha. Když přemýšlíme nad celým svým životem, berme v úvahu důsledky pro naši věčnost.
,br>
Je tu však ještě druhý rozměr, kterým je Ježíšovo zvolání "
já jsem život". Křesťanství nepřenáší celou svou pozornost na druhý břeh. Neutíká před realitou každodenního života. Vždyť právě v těchto dnech, kdy se neslaví veřejné bohoslužby, když Církev vyzývá k ochraně svého zdraví a zdraví druhých, vyjadřuje tím úctu k pozemskému životu člověka, neboť je Božím darem. Proto
Církev stojí na straně života.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 28. 3. 2020 naleznete
zde
