Evangelijní úryvek 5. postní neděle (Jan 11, 1 - 45) nabízí příběh vzkříšení Lazara. V tuto neděli se na Slovensku obvykle zahalují v našich kostelích kříže Jde o symbolické pozvání, abychom nikdy neztratili z našeho duchovního života pohled na ukřižovaného Krista.
V této situaci můžeme zahalit kříže v našich domácnostech.
Strukturu Janova evangelia můžeme rozdělit na dvě velmi jasně rozlišitelné části.
První tvoří 1. až 12. kapitola. Odborníci jí dali název "Kniha znamení", protože obsahuje sedm Ježíšových zázraků, které evangelista Jan označuje slovem "znamení". Posledním z nich je vzkříšení Lazara.
Druhou část tvoří 13. až 21. kapitola. Odborníci jí dali název "Kniha slávy", protože popisuje Ježíšovo utrpení, které je oslavením Otce a Syna.
Nedělní evangelijní úryvek tedy zakončuje "Janovský" pohled na Ježíšovo veřejné působení.
Lazarovo vzkříšení je předzvěstí Ježíšova vzkříšení a různé narážky je třeba číst ve světle velikonočních událostí Pánovy smrti a zmrtvýchvstání.
Konkrétnost víry
I v tomto příběhu se čtvrtý evangelista projevuje jako výborný znalec místních poměrů.
Židé z Jeruzaléma, kteří se dozvěděli o Lazarově smrti, přišli potěšit truchlící sestry, protože Betánie leží blízko Jeruzaléma na odvrácené straně Olivové hory. Vzdálenost 15 stadií je v přepočtu asi 3 km (1 stadion je přibližně 200 metrů), což je skutečně Vzdálenost bydliště sourozenecké trojice od Svatého města.
Přestože evangelia v první řadě přinášejí duchovní poselství a jsou svědectvími víry, jsou zakořeněné v historických a kulturních rámcích své doby. Toto je a má být i naše křesťanství. Je to věčné poselství s nadčasovými hodnotami. Náš život se odehrává v konkrétním čase a prostoru. Proto i naše víra potřebuje být konkrétní a činná v lásce. Tuto konkrétnost lásky evangelista ukazuje na samotném Ježíši Kristu: "
Ježíš měl rád Martu i její sestru a Lazara." (Jan 11, 5)
Nečinnost Boha?
V evangelním úryvku slyšíme paradox. Kristus se dozví, že Lazar je nemocný. Boží Syn však zůstane na místě ještě další dva dny, dokud Lazar nezemře. Od milujícího přítele bychom čekali, že se hned rozběhne k nemocnému a k jeho blízkým. Vždyť je to skutek milosrdenství - "nemocné navštěvovat." Pán Ježíš sám říká: "
Byl jsem nemocný a (ne) navštívili jste mě ..." (srov Mt 25, 31 - 46). Evangelista chce naznačit, že v celém příběhu jde o něco víc.
"Nečinnost" Boha vyvolává v každé době v některých pohoršení, pro některé je dokonce důvodem zavrhnout Boha nebo odmítnout jeho existenci. Jejich argumenty se podobají námitce Marty: "
Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nebyl zemřel." (Jan 11, 21) Přesně stejná slova mu zopakuje její sestra Marie (srov. Jan 11, 32). Jde o otázky těch, kteří milovali Krista a on miloval je.
Tyto otázky jsou legitimní, neboť přicházejí do našeho života. Někteří truchlící u Lazarova hrobu si řeknou: "
A nemohl ten, co otevřel oči slepému, udělat, aby tento neumřel?!" (Jan 11, 37) Evangelista zachytil i Kristovu reakci na tuto námitku - Ježíš se zachvěl (srov. Jan 11, 33)
Bůh se "chvěje" i dnes, jestli mu lidé budou věřit, že je dobrý a že chce naše dobro. Bůh se "chvěje", zda mu budou věřit dokonce ti, kteří ho milují. Vidíme, že v evangelním příběhu se řeší hluboké existenciální otázky, podstata naší víry a její charakter.
Ano, Pane
Evangelista nás však nenechává bez odpovědi.
Klíčovým místem celého příběhu není vzkříšení Lazara, ale Ježíšova slova: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, bude žít, i když zemře. A nikdo, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" (Jan 11, 25 - 27) Prosím, dočtěme celou větu dokonce. Jestli se ptáme Boha: "
Kde jsi? Proč tu nejsi? Kdybys tu byl ... ", Bůh se s chvěním ptá nás: "
Věříš mým slovům? Věříš mi?"
Evangelista Jan se vciťuje do otázek svých čtenářů a nabízí nám příklad, který si máme osvojit. Marta a Marie mají pochybnosti, prožívají bolest, dokonce adresují tomu, kterého milují i jistou výčitku.
Jejich víra prochází zkouškami a pochybnostmi. Janovo evangelium nám odkazuje, že ani postavy, které se setkaly s pozemským Ježíšem, to neměly "ulehčené". I ony potřebovaly uvěřit. Čtvrtý evangelista tímto způsobem dává odpověď těm, kteří čtou jeho evangelium v situaci, kdy už Ježíš není fyzicky přítomen v komunitách svých učedníky.
Víra těchto věřících, mezi které patříme i my, je založena na svědectví Písma a svědectví těch, kteří viděli zmrvýchvstalého Pána.
Potřebujeme každý den vždy nově uvěřit Pánu.
Neděle sourozenců
Marta a Marie vyznávají Krista jako Učitele, Pána, Mesiáše a Božího Syna. Ze sester se stávají učednice a vyznavačky Krista, ale zároveň zůstávají sestrami, kterým Pán navrátil i jejich bratra. I my vytváříme komunity, ve kterých si pomáháme lidsky a duchovně. Tuto neděli zvu všechny k větší pozornosti vůči našim sourozencům. Pozvěte k nám i našeho Pána a bratra Ježíše Krista. Pokud jste sourozenci v jedné domácnosti, poděkujte v dnešní neděli jeden za druhého, poproste o odpuštění, upevněte tyto vztahy, pomodlete se spolu. Pokud jste od sebe vzdáleni, moderní technologie (SMS, email, skype, telefonát, atd.) nabízejí velké možnosti. Využijte je. Jste jedináček? Existují i duchovní bratři a sestry.
Svatí Lazare, Marto a Marie - Orodujte za nás!
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 27. 3. 2020 naleznete
zde