K březnu patří nejen připomínka začátku 2. světové války, ale je také výročí vzniku Slovenského státu. Jeho prezidentem byl dodnes kontroverzně vnímaný kněz Dr. Jozef Tiso, popravený v dubnu 1947. O osobnosti tohoto 1. slovenského prezidenta a jak to bylo doopravdy píše Karol Dučák
Kněz Dr. Jozef Tiso nebyl nacista
a nechtěl rozbít ČSR
V současné době si díky dvěma výročím častěji připomínáme prvního a jediného prezidenta válečné Slovenské republiky a prvního prezidenta Slováků v historii vůbec, katolického kněze Dr. Jozefa Tisa. 14.3.2020 uplynulo 81 let od vyhlášení samostatného Slovenského státu, přejmenovaného o pár měsíců později na Slovenskou republiku. Příští měsíc si zase připomeneme smutné výročí mučednické smrti Dr. Jozefa Tisa, popraveného před 73 lety dne 18.4.1947.
Při výročích těchto dějinných událostí nepřátelé Katolické církve a slovenského národa znovu a znovu častují urážkami Dr. Jozefa Tisa, neprávem obviňovaného z rozbití ČSR, jakož i ze sympatií k německému nacismu a ze spoluúčasti na likvidaci Židů.
Je příznačné, že zatímco v minulosti znevažovali prezidenta Slovenské republiky 1939 - 1945, katolického kněze Dr. Jozefa Tisa, v první řadě bolševici a ateisté různého ražení, dnes se k těmto tradičním nepřátelům přidávají neomarxisti, jejichž prodlouženou rukou je ve slovenských podmínkách mainstream, reprezentovaný takovými servilními plátky, jako Denník N, SME, či některými soukromými komerčními televizemi. Jaká je však pravda?
Jak to opravdu bylo s Dr. Jozefem Tisem?
Nová generace slovenských, českých, a dokonce i německých historiků už dávno vyvrátila politicky zmanipulované hodnocení období Slovenské republiky 1939 - 1945 a morálně rehabilitovala Dr. Tisa, avšak archaické chiméry ještě stále straší v hlavách některých kvazi historiků liberálního zaměření. Tento článek zajisté nebude nějakým senzačním odhalením nových skutečností. Jeho úkolem je spíše stručně shrnout skutečnosti, které jsou sice již dávno známé, ale které nepasují do krámu jistým liberálním politickým strukturám nejen na Slovensku, ale i v zahraničí, a proto se o nich „povinně“ mlčí.
Zajisté by nebylo správné idealizovat poměry na Slovensku v době druhé světové války. Je však třeba si uvědomit, že Slovenská republika vznikla v roce 1939 v komplikovaných geopolitických poměrech, jejichž rozbor není možné odbýt několika slovy ve stylu arogance slovenského mainstreamu. Je nutné jednoznačně zdůraznit, že
prioritou Dr. Jozefa Tisa, který se stal po smrti Andreje Hlinky nejvýznamnějším slovenským politikem, nebylo vytvoření samostatné Slovenské republiky.
Po získání autonomie Slovenské krajiny v rámci Česko-Slovenské republiky, která byla legitimně vyhlášena rozhodnutím Žilinské dohody 6.10.1938, se Dr. Tiso usiloval o co nejdelší zachování společného státu Čechů a Slováků na nové federalizované platformě. Ačkoli slovenskou „
státní samostatnost jako konečný politický cíl neodmítal, uvědomoval si, že Slovensko na ni, zejména po hospodářské stránce, zatím není připraveno.“ (Arpáš R.:
Od autonómie k samostatnosti.
In:
Slovenská republika 1939 – 1945 očami mladých historikov. IV. Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie Banská Bystrica 14. – 15. apríla 2005, s. 15)
Dokonce i v roce 1942, tedy několik let po vzniku Slovenské republiky, se sám Dr. Tiso vyjádřil: „
Nefalšujme historii. Za bývalé Československé republiky nikdy Slováci o státní samostatnosti nemluvili, ani za ni nebojovali. V minulosti byl poctivý Slovák ten, který za samostatný slovenský stát nepracoval, protože každý byl přesvědčen, že by takto národ přišel do neštěstí.“ (Citováno podle: Martinický P.:
Ako Hitler a Horthy zakladali Slovenský štát)
Nejen slabé slovenské hospodářství, ale i hrozba vojenského útoku ze strany horthyovského Maďarska, které plánovalo obsadit většinu území Slovenska pod záštitou hitlerovského Německa, způsobovaly slovenským politikům velké starosti, proto neuvažovali o rozbití ČSR.
Maďarští nacionalisté se totiž nikdy nesmířili s výsledky Trianonu a netrpělivě čekali na příležitost ovládnout Slovensko. Už před rokem 1938 tehdejší maďarský premiér Štefan Csáky prohlásil, že „
maďarská vláda, která by se nepřipojila k útoku na Československo, byla by smetena, každý kdo by zaváhal v takovém okamžiku, musel by být odstřelen.“ (Citováno podle: Martinický P.:
Ako Hitler a Horthy zakladali Slovenský štát)
V roce 1936 správce říše (regent) Maďarska Miklós Horthy při návštěvě Hitlera schvaloval ideu útoku na ČSR v zájmu „
odstranění rakovinového nádoru ze srdce Evropy“ ... „
Jsem přesvědčen, že naše naděje má své opodstatnění, protože dříve-později dojde k zásahu a
navíc, za krátký čas bychom obsadili celé území Slovenska“. (Citováno podle: Martinický P.:
Ako Hitler a Horthy zakladali Slovenský štát)
Nebyli to tedy slovenští politici, kteří připravovali rozbití ČSR. Velmi dobře si totiž uvědomovali, že společný stát Čechů a Slováků jim poskytoval ochranu a bránil okupaci Slovenska Maďarskem pod německou záštitou.
Situace se však v průběhu několika měsíců začala dramaticky měnit a Dr. Tiso musel konat pod tlakem politických událostí v rámci tehdejšího společného státu Čechů a Slováků, ale i bouřlivých událostí v zahraničí, především v hitlerovském Německu.
Když se pražská vláda pokusila 9.3.1939 zrušit autonomii Slovenské krajiny v rámci Česko-Slovenské republiky, byl Dr. Tiso donucen jednat. Do poslední chvíle však respektoval platné zákony a nechal prezidentem Háchou svolat Sněm Slovenské krajiny na 14.3.1939. Sněm jednal pod hrozbou zániku politické identity Slovenska. Den předtím byl totiž Tiso pozván Adolfem Hitlerem do Berlína, kde byl postaven před dvě možné alternativy.
Buď Slováci vyhlásí svůj samostatný stát, který Německo uzná a bude ho podporovat, nebo tuto možnost nevyužijí a v tom případě bude Slovensko ponecháno napospas sousedním státům. Každému soudnému člověku muselo být jasné, že druhá možnost znamenala rozdělení slovenského území mezi Maďarsko a Polsko, tedy úplný zánik Slovenska. (Srov. Ďurica M. S.:
Andrej Hlinka a Jozef Tiso. Politická kontinuita alebo zlom?, s. 7 – 8.)
Vyhlášení samostatného Slovenského státu tedy v žádném případě nelze připisovat přímo Dr. Tisovi. Bylo to kolektivní rozhodnutí celého Sněmu Slovenské krajiny, který 14. března 1939 v ovzduší soustředěného nátlaku Němců a hrozby okupace Slovenska Maďarskem pod německou záštitou jednomyslně vyhlásil samostatný Slovenský stát, přejmenovaný po přijetí ústavy dne 21. července 1939 na Slovensku republiku. V této souvislosti je však třeba neustále připomínat skutečnost, že slovenští politici konali pod silným nátlakem. Hitler je vydíral hrozbou, že pokud nevyhlásí samostatný stát, slovenské území bude rozděleno mezi Polsko a Maďarsko a Slovensko v daném okamžiku prakticky přestane existovat. Žili zde tři miliony obyvatel, kteří se nemohli vzepřít mnohonásobné německé přesile.
Dr. Tiso byl 26.10.1939 zvolen prezidentem Slovenské republiky a ze všech sil se snažil pracovat pro blaho všech obyvatel země. Jeho postavení však bylo velmi obtížné. Jakkoli se snažil o nezávislou politiku, nemohl zcela vzdorovat Němcům a při mnoha bolestných rozhodnutích byl vydírán hrozbou represálií nacistů vůči slovenskému obyvatelstvu. Navíc na slovenské politické scéně byli i ochotní přisluhovači nacistů, kteří se angažovali víc, než museli. Šlo především o některé radikály v Hlinkově slovenské lidové straně (dále jen HSLS). Nejnebezpečnějšími oponenty prezidenta na slovenské politické scéně byli Vojtech Tuka a Alexander Mach. O to těžší bylo prezidentu Tisovi prosazovat politiku v rozporu s vůlí Němců.
Druhá část článku je TADY
.jpg "Tiso u Hitlera, volné dílo, commons.wikimedia.org/")
