Evangelijní úryvek Čtvrté postní neděle (cykl. A - Jan 9, 1 - 41) nabízí příběh uzdravení slepého od narození.
Pán Ježíš přišel do Jeruzaléma na židovský svátek stánků. Tento svátek se slaví na podzim a má dva rozměry.
Prvním je vzpomínka na dobu 40 letého putování po poušti. Z toho je odvozen název svátku, když Izraelité vedení Mojžíšem putovali 40 let po poušti a bydleli ve stanech.
Druhým rozměrem svátku je poděkování Bohu za celoroční úrodu.
V jeruzalémském chrámu měli na tento svátek židovské ženy privilegium zapálit světla, která osvětlovala Nádvoří žen. Byl to čas, kdy se už dny krátily a noci prodlužovaly, takže si chtěly ještě jakoby prodloužit světlo. Duchovním odkazem bylo, že tím pravým světlem je Bůh. Na závěr tohoto svátku levité scházeli do nádrže (rybníka) Siloe. Nabrali tam vodu a v procesí ji nesli do jeruzalémského chrámu, kde ji vylili na oltář. Tímto úkonem prosili o hojnost vody, protože za několik týdnů po svátku nastává ve Svaté zemi období dešťů.
Kristus - pravé Světlo
V pozadí zmíněného zvyku žen lépe rozumíme slovům Pána Ježíše, který říká: "
Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa." (Jan 9, 4 - 5). Pán Ježíš se prohlásil za světlo světa. Už to jednou řekl bezprostředně v předchozí 8. kapitole: "
A Ježíš jim zase řekl: "Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (Jan 8, 12) V příběhu o uzdravení je tento rozměr Krista - Světla ještě více zdůrazněn. Člověk, který nikdy neviděl denní světlo, uzdravením dostává dar od Pána, že vidí. Více než jen tělesný zrak, dostává světlo víry, neboť v Ježíši Kristu poznává Mesiáše. Boží slovo i nám dnes říká, že Boží Syn je Světlem světa, je světlem pro náš život. Když chceme vidět věci, když chceme vidět na cestu, potřebujeme světlo slunce a večer používáme světlo svíček, žárovek a baterek.
Když chceme vidět náš život, když chceme vidět na cestu, kterou se ubírat za štěstím, potřebujeme Světlo, jímž je Kristus. Je pro nás Kristus skutečně tím Světlem? Nebo raději hledáme různé jiné alternativy v domnění, že díky nim lépe a snadněji uvidíme na svůj život?
Duchovní zrak
Celá diskuse mezi uzdraveným a jeho rodiči na jedné straně a židovskými představenými na straně druhé, se v celém příběhu točí kolem jediné věci: jak to, že slepý od narození nyní vidí?
Evangelijní příběh je o uzdravení duchovního zraku. V našich vztazích zažíváme něco podobného. Děti mají tělesné oči zdravé, a přece nevidí, co všechno pro ně obětují rodiče. Manžel může mít tělesné oči v pořádku, a přece nevidí, co všechno obětuje pro něj a pro rodinu jeho manželka a naopak. Pod vlivem Božího slova nezapomínejme na vděčnost, tzn. mít oči srdce, které vidí.
Dívat se očima Boha
V prvním čtení této čtvrté postní neděle se čte příběh o tom, jak soudce a prorok Samuel šel do Betléma, aby mezi Jišájovými syny ustanovil nového izraelského krále. Samuel přistupuje k volbě na základě lidských kritérií, tzn. aby měl pořádnou postavu, pěkný vzhled, vždyť král musí reprezentovat, a proto musí dobře vypadat. Bůh napomíná Samuela: "
Nehleď na jeho tvář ani na výšku postavy; tohoto jsem si nevybral. Já nehledím jako člověk. Člověk vidí pouze vnějšek, ale Pán vidí do srdce." (1 Sam 16, 7)
Určitě by jinak vypadala manželství, kdyby si mladí lidé vybírali budoucí manžele nikoli podle toho, jestli už má koupený byt a jestli má nadprůměrný plat, aby i po případném rozvodu, bylo o ně a děti postaráno, ale pokud by kritériem výběru byl charakter a chování člověka.
Určitě by jinak vypadalo fungování naší společnosti, kdyby na řídící místa byli vybíráni lidé podle odbornosti a charakteru. Máme se naučit dívat na náš život za pomoci Krista, neboť pouze On nám dává světlo pro naše srdce.
Víra jako neustálý proces
V evangelním úryvku Pán Ježíš říká slepému: "
Jdi, umyj se v rybníku Siloe." (Jan 9, 7) Evangelista Jan uvádí překlad názvu Siloe = "Poslaný", což je odvozeno od hebrejského slovesa "Salah" = "poslat". Kristus v těchto slovech projevuje jistou ironii.
Krátce předtím mluví o svém Otci jako o tom, který "
mě poslal", tzn. Boží Syn je poslaný. Četli jsme to i minulou neděli v příběhu o Samaritánce, když Pán vysvětluje svým učedníkům: "
Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal." (Jan 4, 34) V Janově evangeliu se s tímto spojením setkáváme na více místech. V čem spočívá ironie?
Ježíš Kristus je "Siloe", On je Poslaný, to on způsobil, že slepý vidí a ne voda v nádrži. Uzdravenému to pomaličku dochází, kdo je ten muž, který ho uzdravil. Nejdříve je to "
člověk, který se jmenuje Ježíš", pak je to "
prorok", následně je to "
ten, který je od Boha", až
nakonec věří v Syna člověka a klaní se mu, tzn. vzdává Ježíši úctu, která patří jedině Bohu, neboť Ježíš je Bůh.
Příběh nám ukazuje, že víra je proces postupného poznávání Boha, jeho místa a jeho působení v našem životě. Někteří v tomto procesu mohou zůstat zaslepeni do konce života, jiní zůstanou někde na půli cesty ...
A kde se nacházím já?
Pomáháme jiným, aby našli v životě toto světlo Krista?
Domácí bohoslužba
Pod vlivem evangelijního úryvku si všimněme křestní liturgie Církve. Sestává ze symbolu vody a světla. Jsme pokřtěni vodou. Kristus nás obmyl od dědičného hříchu a od všech hříchů, stali jsme se Božími syny a dcerami a členy Církve. Při křtu je rodičům a kmotrům předána křestní svíce se slovy: "
Přijměte světlo Kristovo." Využijme tuto neděli jako poděkování za dar víry.
Jelikož se nemůžeme zúčastnit nedělních bohoslužeb, pokud máme doma svěcenou vodu,
navrhuji učinit v domácnostech malou rodinnou bohoslužbu, při které si obnovíme své křestní sliby. Obnovme si závazek, že Kristus bude v našem životě vždy naším Světlem. Položme na stůl křížek. Zapalme si svou křestní svíci, nebo třeba i obyčejnou svíci. Přečtěme si nedělní úryvek, nebo příběh o křtu Ježíše (Mt 3, 13 - 17). Vyznejme - recitujme Vyznání víry a na závěr řekneme: "
Toto je víra naše, toto je víra Církve. Tuto víru vyznáváme a ona je naší slávou v Ježíši Kristu našem Pánu. Pak může každý člen rodiny říci nějakou prosbu (za rodinu, za Církev, za náš národ, za zdraví a ukončení pandemie apod.). Vzývejme o přímluvu našich křestních patronů a dalších světců, které máme v úctě, zvláště Boží matku. Pak se pomodleme Otčenáš, Zdrávas a Sláva. Můžeme přidat desátek z Růžence světla - který byl pokřtěn v řece Jordánu. Na závěr otec nebo matka rodiny pokropí všechny svěcenou vodou.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 20. 3. 2020 naleznete
zde