Zřejmě tyto jarní Vánoce byly ti dodatečně dány jako daň přidané hodnoty a velká výzva ke tvým vztahům. Jak s ní naložíš?
"
Ale vždyť proč mi voláš v době, kdy se hroutí svět ...!?"
Takto jsem zvyklý první větou zareagovat, když se mi někdo známý tlačí na display mého mobilu. Jakkoliv to už je, myslím, že nejsem jediný, kdo má dnes pocit, jak se kruh pomalu uzavírá.
Jako bychom všichni stáli na mini ostrově, který stále více omývají mohutné mořské příboje a tak na něm ztrácíme pevnou půdu pod nohama. Co včera platilo, dnes už neplatí.
Ve škole pokory
Všímej si, jak jeden mini virus, který ani nepozoruješ pouhým okem, položí k zemi celou pýchu tohoto světa i všechny návyky tohoto světa, i všechny plány tohoto světa.
Na začátku března byl ještě takový čas, kdy sis ty plánoval věci, kam všude půjdeš a co všechno tam uskutečníš. Projde pár dní a někdo jiný ti plánuje věci, ukáže ti, kam všude nepůjdeš a co všechno nebudeš mít šanci uskutečnit.
Paradoxy
Ano, koronavir je také zápas s časem o čas. A podívej, nejprve byli podezřívání lidé, kteří se před dvěma týdny sem-tam objevili na veřejnosti s rouškou. "
Snad jsou nakaženi?" Napadlo tě.
Dnes jsou odsuzováni lidé, co se sem-tam ještě objeví na veřejnosti bez roušky. "
Ach, zřejmě jsou nakaženi a už jim je to všechno jedno?" Zní v tobě zádumčivá otázka.
Fíha, ten fenomén plynoucího času, ten je! Přesto nebo právě proto je nyní vhodný čas, kdy se tvé vědomí musí dynamickým změnám přizpůsobit.
Chodící stín
Ten stín viru je tak dynamický, že zatím má schopnost pokrývat každý segment našeho života. Vzpomeneš si na školu a ptáš se, jestli odmaturuješ. Jestli dokončíš letní semestr? Vzpomeneš si na práci a ptáš se, zda si ji udržíš, když má nyní ekonomika černočerné vyhlídky? Jak potom obložíš náklady na své hypoteční bydlení? Ale i jiné otázky, např. kdy už konečně otevřou kostel? 23. 3.? Ach, výborně, vždyť to je za chvilku!
Cha, cha, cha, vždyť právě při tom znovuotvírání kostelů zažijeme v praxi salámový metodu, si tak subjektivně myslím. Jenže všímám si také, že toto nové zbrusu novoučké virové onemocnění nechce zůstat pouze u stínění. Má totiž silnou tendenci zahlédl se nám přímo pod kůži.
Například předevčírem jsem vstoupil do naší spíže a nějak podvědomě se ve mně narodila otázka: "
Na jak dlouho by nám asi vydržely tyto zásoby potravin, kdybychom se ocitli v naprosté karanténě bez možnosti přísunu jakýchkoliv potravin? Nuž pro dvanáct bratrů asi tak na 44 dní s odřenýma ušima. Jenže pak jsem si uvědomil, že máme ještě plný sklep brambor, a uklidnil jsem se. Hlavní je, aby nikdo z nás nezemřel na virus, který reálně nemá ... :)
Zabij virus lidskou něhou
V jeden večer jsem byl odnést roušky na oddělení trnavské nemocnice, kde dosud strašně chybí. Ušili mi je sestřičky z trnavského kláštera na Tulipánu, tak jsem si tam chvíli připadal jako překupník s rouškami. Cestou domů jsem slyšel ve zprávách o šití roušek v Lendaku, prý pro všechny, co přišli ze světa, ale i pro všechny, což je doma vítají. Ženy, které dlouho neměly vytažen šicí stroj, začínají šít. Dojalo mě to, stejně jako několik jiných dobrých zpráv, které jsem v ten den slyšel.
Hned jsem volal naší výborné učitelce informatiky Monice a prosil jsem ji, ať založí novou webovou stránku s názvem "
Dojmima.sk" s podnadpisem "
Zabij virus lidskou něhou". A div divoucí, ona se hned k tomu dala ukecat a začala tu stránku vyrábět!
Představuji si, jak by čtení takové webové stránky mohlo v každém člověku v nejbližších dnech vyrovnávat hladinu Naděje v beznaději, která by si chtěla v životě našem vyhradit právo samozřejmosti. Představuji si také, že tam bude i kolonka "
Ohlásit dobrotivé věci svého okolí, které na tebe zapůsobily".
Podivný zpětný ráz
Vůbec nejde o zbraň, ale o nošení roušky. Když ji už nosíš systematicky, tak najednou pod nos výrazně ucítíš, co všechno ze sebe vydechuješ skrze ústa. A když se ti mezi to ještě náhodou z paty odbrkne, tak se ti v té roušce připomene celý oběd, který jsi snědl včera. A ty chtě nechtě vidíš, jak musíš zhustit své čištění zubů.
Tedy myslím, že takto nějak tě fenomén roušky táhne do tichého vnitřního dialogu se sebou. A v něm se zračí potřeba čistého chrupu. A v přeneseném významu potřeba čistého svědomí. Proto těch pár posledních zpovědí u nás bylo tak vroucích.
Jarní Vánoce
Existuje taková otřepaná věta "Na Vánoce má být rodina pohromadě". Jenže teď, už dávno po Vánocích, jsme znovu chtě-nechtě všichni spolu. A zkusme si porovnat tyto dvě veličiny. Když přijdeš před Vánocemi natěsno domů, ještě je v tobě hodně dozvuků civilního světa a dřív, než by ses stihl opravdu ponořit do vnitřního pulsu své rodiny a tajemství Vánoc, už musíš zvedat kotvy a utíkat zase do chaosu světa za prací nebo jinou povinností.
Nyní jsi se ocitl doma neočekávaně a není to ani na tři nebo čtyři dny. Jakou máte doma atmosféru? Mluvíte spolu o něčem? Nebo vás všechny chytá ponorková nemoc a strašlivá nervozita? Co všechno ještě bude pokrývat tvá povrchnost, tvá prázdnota?
Zřejmě tyto jarní Vánoce byly ti dodatečně dány jako daň přidané hodnoty a velká výzva k tvým vztahům. Jak s ní naložíš?
Slovo na závěr
Láska je kreativní. Řekni mi, jak se ty, praktikující křesťan katolík, ať jsi už kněz nebo laik, postavíš k tomu, když ti těžké životní okolnosti vezmou možnost mše svaté nebo svaté zpovědi? Pak už nemáš co udělat? A co jiné výzvy evangelia?
Prosím, pokusme se společně vidět kristologicky i ty věci, které jsme dosud viděli jinak.
Tak nám Pán Bůh pomáhej .... !!!!
v Naději bratr Filip
katolický kněz a františkán, působí v trnavském klášteře.
(Napsáno 18. března)
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 18. 3. 2020 naleznete
zde
