Každý rok
liturgie Svatého týdne nabízí vždy dvě rozdílná a zároveň se doplňující vyprávění o Ježíšově utrpení a smrti. Na Květnou neděli se střídavě čte
popis Pánova umučení podle Matouše (to je tento rok, který označujeme jako rok A), podle Marka (rok B) a podle Lukáše (rok C). Během obřadů Velkého pátku se vždy čte popis Pánova umučení z Janova evangelia.
V těchto textech jde z literárního hlediska skutečně o vyprávění, které má svůj úvod, zápletku, vyvrcholení a závěr. Vystupují v něm hlavní postavy: Ježíš, Pilát, Petr, Jidáš a kromě nich mnohé další: vojáci, starší a zákoníci, zástup, služky a sluhové, učedníci, ženy atd.
Pro nebo proti
Drama vyprávění je postavené na protichůdných charakterech postav. Oproti nevinnému Ježíši, který je odsouzen, stojí Barabáš, zločinec, který je propuštěn.
Proti židovským představitelům, kteří se posmívají Ježíšovi jako Mesiáši, stojí římský voják, který při jeho smrti vyznává: "
On byl opravdu Boží Syn." Proti Pilátovi, který pobíhá ven a dovnitř mezi zástupem a Kristem a hledá, jak se z této situace dostat ven, stojí jeho manželka, která označuje Ježíše za spravedlivého. Na začátku průvodu na Květnou neděli zástup provolává "
Hosana", aby o několik dní později volal: "
Ukřižuj ho!" Ve výpočtu můžeme pokračovat dál. Petrovo zapření, Jidášova zrada a útěk jeho učedníků na jedné straně a věrnost žen pod křížem na straně druhé.
Máme před sebou pestrost postav, ale jejich chování se dá zúžit na dva základní postoje - pro nebo proti Ježíši.
Kdybychom se přenesli časem o 2000 let dozadu s našimi nejednou kritickými postoji, které nyní máme ke Kristu a k jeho evangeliu, byli bychom možná velmi nemile překvapeni, ve společnosti kterých postav bychom se s našimi názory ocitli. Možná ve společnosti posměvačů ?, zrádců ?, kritiků ?, Piláta ?, nebo Josefa z Arimatie ?, Ježíšovy matky ?, Máří Magdalény? ...
Kouzlo a hloubka pobožnosti křížové cesty a pašijových her je právě v tom, že se opírají o tuto protikladnost a zvou věřící, aby konfrontovali svůj život s tím, co čtou, slyší a vidí v pašijovém příběhu Božího Syna.
Židovský král
Matoušovo evangelium je jakoby ohraničené do výrazu "židovský král", které se uvádí celkem 4krát. Poprvé Ježíše takto pojmenovali mudrci z východu.
Při Ježíšově narození je dítě takto označené. Pak musíme projít celý Ježíšův příběh až k posledním okamžikům pozemského života Božího Syna. Evangelium končí popisem Ježíšovy smrti a nad umírajícího Krista Pilát nechá připevnit nápis: "
Toto je Ježíš, židovský král." (Mt 27, 37) Mezi narození a smrt je vložen Ježíšův pozemský život, jeho činnost, zázraky, slova. Ten Ježíš, který se narodil v Betlémě a kterému se přišli poklonit mudrci z východu jako novorozenému králi, je tentýž Ježíš, před kterým padali na kolena vojáci a posmívali se mu slovy: "
Buď zdráv židovský králi." (Mt 27,29) V titulu "
král" nám evangelium ukazuje důležitou věc. Kristus není králem na lidský způsob podle tehdejších představ, ale ani podle dnešních. Není králem, jako byl Herodes, který se třásl strachem, že přijde o svůj trůn a odstraňoval své protivníky. Od prvního okamžiku svého narození Ježíš přináší Boží království, které je královstvím lásky. Vrcholným způsobem se tato láska realizuje na kříži.
Požehnaný a klidný Svatý týden!
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 3. 4. 2020 naleznete
zde
