Přinášíme dnes již úsměvný zážitek s trochou mrazení po zádech, který si na vlastní kůži prožila naše velká pomocnice Simča Masopustová z Jeníkovska, zvaná též paníslečna.
Když jsem ještě bydlela na Jeníkovsku, zažila jsem tuto událost.
Jednoho dne jsem navštívila svou sestru, ta mě přivezla na faru do Jeníkova. Naštěstí zůstala u vchodu a já jsem si běžela nahoru do patra pro své věci, které jsem si tam před pár dny nechala. Jenomže, když jsem vyběhla do mezi patra, zhrozila jsem se. Ve venkovních dveřích na zahradu bylo vybité sklo. To jsem tam nikdy předtím neviděla. Nu, což řekla jsem si, asi vítr, v tom našem kraji občas bývá, ale úplně dobře mi nebylo, když jsem šla dál.
Jakmile jsem přišla na horní chodbu, zneklidnil mě rachot v místnosti za kuchyní zvané Kočičárna. To jsem si myslela, že jsem na faře sama. Asi je doma slečna katechetka Táňa a dělá pravidelný úklid. Šla jsem přímo za ní. A pak se to stalo. Otevřela jsem dveře a dostala jsem šok. Myslela jsem, že jsem cvok. Houby Táňa! Za postelí jsem viděla na vlastní oči dvě cizí nohy. A Táni určitě nepatřily. Takto snědé je nemá. A ještě se hýbaly. Začala jsem nesmělou otázkou: „Co tady děláte?“ Odpověděl mi: „Myslel jsem, že fara je opuštěná, tak jsem hledal jídlo.“ V šoku jsem řekla: „V pořádku.“ Zavřela jsem dveře a totálně vyděšená, jak malá holka jsem utíkala dolů. Teprve na schodech mi došlo, že je to zloděj. Ještě teď se z toho klepu. Vzápětí běžel i on ze schodů. Vypadalo to, že běží po mně. Jen jsem zahlédla, jak proskočil úzkým otvorem ve dveřích, v kterých předtím zřejmě rozbil sklo na zahradu.
Kmitala jsem pro sestru a v tom jsme zahlédli, zloděje, jak přeskakuje a bere nohy na ramena. Až bylo po všem, zašli jsme pro pana Salače a ten, jako obvykle zavolal na policii. A i výsledek byl podobný, jako v jiných případech spojených s jeníkovskou farou.: pachatel neznámý.
Simča Masopustová
(zvaná též paníslečna, což nerada slyší, může být pak i nebezpečná)
