Žiji dlouhodobě v Itálii a chci nabídnout pár svých zkušeností z této země silně zasažené nejen koronavirems ..., ale i liberalismem, sekularismem, materialismem, hedonismem a úpadkem morálky ...
Itálie je považována za typicky křesťanskou zemi, kde se ke katolicismu hlásí kolem 90% obyvatelstva. Je to země s neuvěřitelným duchovním potenciálem, která darovala světu duchovní velikány jako sv. Benedikt (patron Evropy), sv. František z Assisi (patron Itálie), sv. Antonín z Padovy, sv. Klára (zakladatelka řady Klaristiek), sv. Don Bosco (zakladatel salesiánů), sv. Dominik (zakladatel dominikánů), sv. Kateřina Sienská (patronka Itálie), sv. D. Comboni (zakladatel misijního řehole Komboniánů), sv. Tomáš Akvinský (významný teolog), sv. páter Pio (velký mystik s ranami Krista), sv. Gemma Galgani (mystička ze stigmaty Krista) ... a dalo by se pokračovat ještě dalších několik řádků ...
Je to duchovní potenciál s jakým se může pochlubit málokterá země na světě ...
Navzdory tomuto duchovnímu bohatství je situace v Itálii více než znepokojující ...
V první řadě je tu hmatatelný nedostatek kněží a duchovních povolání. Např. v naší diecézi (Pistoia) zde již působí více než 20 kněží z Afriky (převážně z Konga), je tu kolem 10 polských kněží a dalších několik kněží z Indie, Rumunska či Albánie. Více než polovina kléru tvoří cizinci ...!
Seminář který v Pistoia svého času vychovával více než 50 seminaristů je zavřený ... Čtyři bohoslovci, kteří ještě zůstali, studují v semináři ve Florencii. Téměř identická situace je v sousední diecézi San Miniato (více než polovina kněží jsou cizinci a seminář zavřený ...). Je zde žalostný úpadek duchovních povolání, který vyplývá ze situace, v níž se společnost nachází a vyplývá ze životního stylu, který je silně poznamenán hedonismem a životní filozofií -
použij a zahoď ...! A to i na úrovni vztahů ...! Existuje velmi mnoho zraněných lidí, kteří se cítili ve vztahu použití a zneužití ...
Situace v Italských farnostech, i když je různorodá, je charakterizována tím, že děti po prvním sv. přijímání se vám postupně z kostela vytratí a stejně je to s biřmovanci ...! Pro kněze je to velmi smutný fenomén, se kterým není snadno se vypořádat ...! Přes týden kněz slouží mši svatou pro pár duši v důchodovém věku, což ho určitě v jeho pastoraci nepovzbuzuje ... Co se týče zpovědi, skoro neexistují, neboť hříchy nemáme ...!
Aktivity, když jsou ve farnosti navštěvované, tak jsou to spíše ty společenské, kde je postaráno o zábavu a dobré jídlo. O duchovní aktivity zájem není ... Tato situace kněze tíží a mnohé přivádí do vážných krizí, problémů a někdy i závislosti ...
S komunitou Nové horizonty (kde působím) se snažíme evangelizovat i v ulicích. Jedná se především o sobotní večer, kdy se drtivá většina mladých lidí vydá do města, aby postupně obsadila všechny bary, restaurace a zábavní podniky. Mladí lidé zaplní i ulice ..., před každým barem stojí početné skupiny mladých lidí popíjejících drinky a bavících se ... Ulice jsou do půlnoci doslova plné mladých lidí ...!
V téže době se snažíme s komunitou Nové horizonty organizovat i duchovní aktivity ... Brány kostela jsou otevřené dokořán. Přestože kolem kostela projdou stovky mladých lidí, je výjimkou, když někdo do kostela vstoupí a to přesto, že jsou téměř všichni "křesťané" ...! Snažíme se vstoupit do dialogu s nimi i osobně. Není však mnoho těch, kteří přijmou pozvání ...
Mladí preferují svůj svět barů, restaurací a zábavy ... Postupně si zvykají na životní styl, který z mnohých z nich postupně dělá otroky alkoholu, drog, volných vztahů nebo jiných závislostí ... a vážně zraňuje jejich duše. Postupně se z nich stávají lidé, kteří už nevěří žádným ideálům, nevěří čisté lásce a postupně ničemu, proč se vyplatí žít ...
Jsou otrávení stylem života, který jim do duše přináší jen prázdnotu, a tak jako jednu z posledních nadějí vyzkouší drogy ... V Itálii je vyzkouší ve věku od 15 do 35 let desetitisíce mladých lidí ...! Kromě drogové závislosti přibývají závislosti na internetu, mobilech, sociálních sítích, pornografii, sexu, hrách a hazardu ...
Kolik obětí produkuje tato nemocná kultura ...! Myslíte si, že Bohu je to jedno ...?
Ne jednou jsem v duchu křičel směrem k nebi: "
Bože co se s tím dá dělat ...? Cítíme se neschopní něco změnit ...! Bože, tady musíš něco udělat Ty, protože my jsme bezmocní ..."
Tehdy jsem ještě netušil, že za několik týdnů budou všechny bary, restaurace a zábavní podniky v Itálii zavřeny ...! Děje se to právě v době půstu a pokání ... Dostali jsme šanci na sebereflexi a změnu...
Pro někoho je to pohroma, pro někoho požehnání a záchrana ...! Vše záleží na úhlu pohledu a naší víry...! A také na tom, jestli jsme schopni podívat se na věci z pohledu věčnosti ...
Do této situace velmi trefně zapadá právě dnešní evangelium: (Lk 16,19-31)
Ježíš řekl farizeům: "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: "
Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu." Abrahám však odpověděl: "Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám." Boháč řekl: "
Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk." Abrahám odpověděl: "
Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!" On však odporoval: "
Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí." Odpověděl mu: "
Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých."
Bůh chce vždy naši záchranu! Problém je v tom, že jsme často vůči Němu "
hluší a slepí" ..., nechceme Ho poslouchat ...! Pak je nucen přistoupit k ráznější opatřením, abychom se vzpamatovali ...,
neboť nás nechce ztratit neuhasitelným ohněm ...
P. Peter Kuchár, sdb
13. 3. 2020
Odkaz na článek:
https://peterkuchar.blog.sme.sk/c/530041/otazkou-nie-je-ci-boh-dopustil-alebo-nedopustil-pandemiu-ale-preco-ju-dopustil.html
