V časopise MONITOR dlouhou dobu vycházely
Fiktivní filosofické rozhovory o nefiktivních problémech Dva přátelé
Nevěřící ateista a věřící
Filozof si spolu povídají, někdy opravdu emotivně, o závažných tématech. Nabízíme jeden z nich.
N: Kdysi jsi mi vysvětloval, že popírání existence Boha není racionální. Na určitou dobu jsi mě odvedl od mého původního ateistického postoje. Stále mi sice na tvých výkladech něco nesedělo, ale
nevěděl jsem, jak bych jim měl kriticky čelit. Po určité době přemýšlení mi to konečně došlo a přiznám se, že mě zaplavila prudká vlna rozhořčení. Nechal jsem se od tebe hezky napálit. Nic z tvé dřívější argumentace nepřijímám. Vracím se k mému osvědčenému ateismu a o Bohu už nechci slyšet ani slovo.
F: To jsi musel skutečně přijít na něco velmi zásadního. A proč jsi se přitom tak rozohnil, jako bych tě nějak nepěkně podvedl?
N: Tak aby bylo jasno.
Uvědomil jsem si, jak nehorázné je mluvit o nějakém dobrém Bohu a přehlížet přitom to strašlivé utrpení, kterému jsou ve světě vystaveny milióny a milióny lidských bytostí. Kázat něco o dobrém Bohu je za těchto okolností přímo skandální!
F: Co se týče konstatace utrpení ve světě, máš naprostou pravdu. Zvláště 20. století bylo v tomto ohledu výživné. Dvě světové války, neslýchaná brutalita totalitních režimů a další výrazy evropské vyspělosti, to se opravdu nedá přehlédnout.
Mně se zase zdá skandální, že i přes tato evidentní fakta dnes stále ještě mnoho intelektuálů mluví o pokroku a humánnosti evropské civilizace. A při
první příležitosti se ostentativně děsí před obludnou temnotou středověku. Bylo-li 20. století ve srovnání s temnotou předešlých staletí věkem světla, pak asi ve středověku musely děti pojídat za
živa své rodiče. Jinak si toto standardní srovnávání středověk versus novověk nedokážu vysvětlit.
N: Přestaň mě dráždit tou tvou nesnesitelnou dialektikou. Jde mi o něco jiného.
Jak můžeš za takové situace bez jakéhokoli studu věřit, že existuje jakýsi dobrý a mocný Bůh? Bytost, která by
byla všemocná, a přesto by dopustila něco tak šíleného, jako jsou lidské dějiny, by byla Zrůdou, před kterou bych si musel zhnusen odplivnout. Podle mě jste vy křesťané naprostí blázni. Copak si neumíte dát dohromady tyto elementární souvislosti? Když někdo přijde s touto námitkou, spustíte ihned mantru o lidské svobodě, o tom, jak ji Bůh respektuje a podobně. I to mě pohoršuje. Bůh, který
stvořil svobodné tvory za takovou cenu, nemůže být Bohem, ale ďáblem.
F: Slibuji ti, že žádnou svobodu do naší rozpravy tahat nebudu. Dovol mi, abych si společně s tebou ještě něco ujasnil.
Chápu-li to dobře, uznáváš, že ve světě existuje zlo, mnohdy velmi děsivé zlo. Máš ale jistotu, že se skutečně jedná o zlo?
N: Zase jen potvrzuješ, že patříš mezi naprosté pomatence.
Masivní genocida nevinných lidí, neslýchané mučení dětí a spousta jiných krutostí snad není zlem? A co by to jako mělo být? Snad dobrem? Jsi vůbec při smyslech?
F: Zdá se mi, že zatím ještě ano. Vidím, jak jsi rozčílený, existence zla tě nenechává klidným. Hodnotíš ho velmi negativně. Byl bys raději, kdyby ho ve světě nebylo?
N: Jestli mi ještě jednou položíš tak stupidní otázku, končím s naší diskuzí.
Samozřejmě bych byl raději! Ty bys raději nebyl?
F: Mohu tě upřímně ujistit, že i já bych se z toho hluboce těšil. Prosím tě však o klidnější reakce. Mé otázky mají určitý směr, měly by nás dovést do určitého důležitého bodu. Myslíš si, že naše přání, aby zlo ve světě nebylo, je uskutečnitelné? Abychom si rozuměli,
neptám se na to, zda jsme schopni odstraňovat z života člověka některá zla, nýbrž zda jsme s to eliminovat zlo úplně? Je vůbec
možná situace, kdy člověk ze svého života vymýtí všechny nemoci, psychická strádání a smrt?
N: Tak naivní zase nejsem. To se nám nikdy nepodaří.
Lidský život zůstane zlem navždy poznamenán. Smrti se z definice nikdo ze smrtelníků nevyhne. Zlo bohužel patří k našemu životnímu údělu. Abychom ale neodběhli od našeho tématu, připomínám, že je
to nezpochybnitelný důkaz neexistence dobrého Boha a pádný doklad neuvěřitelné mravní tuposti věřících.
F:
Dej mi ještě malou šanci na obhajobu. Podle tebe je tedy zlo integrální součástí skutečnosti, v níž žijeme. Nelze ho z ní odstranit. Patří vlastně k její povaze – skutečnost bez zla být prostě nemůže. Zlo je zkrátka daným faktem, jako je jím třeba kámen nebo voda. Pak se ale ptám, do jaké míry je racionální si přát, aby zlo ve světě nebylo? Kdybych se teď začal rozčilovat nad existencí kamenů ve světě a vyjádřil touhu, aby v něm vůbec nebyly, považoval bys mě za ještě většího blázna, než za jakého mě pokládáš nyní. Jenže ve skutečnosti je tomu tak, že v této situaci nejsem já, nýbrž ty.
Zlo podle tebe patří k povaze reality podobně jako kameny a ty se nad tím pobuřuješ jako nad něčím absolutně nepřijatelným. Jak mi tohle vysvětlíš?
N: Co je špatného se bouřit proti něčemu, co ze světa nedokážeme odstranit? Zlo je sice daným faktem jako tebou uvedené kameny, ale na rozdíl od zla mi tyto nijak neškodí. Proto je můj hněv
oprávněný.
F: A proč ti vadí, že ti něco škodí? I to je jen určitá danost, tak je svět fakticky uspořádán. Protestovat proti jeho osudové fakticitě mi nepřipadá příliš rozumné.
N:
Vadí mi, že jsem jako lidská bytost vybaven schopností cítit bolest a že ve světě je mnoho věcí, které mi tuto bolest působí. V dějinách bylo nespočet lidí, kteří nevýslovně trpěli a zemřeli ve strašných bolestech. To samé se děje v přítomnosti a budoucnost nebude jiná. Ve skutečnosti je něco špatně, hodně špatně a já vznáším zásadní výhradu proti takové podobě světa!
F: A komu tuto výhradu adresuješ? Snad ne mě, ubohému smrtelníkovi, který s tím nedokáže vůbec nic udělat a který je zákonu bolesti a smrti také podroben? Nebo proti mému přesvědčení o existenci Boha? To asi také ne. Kdybych byl ateista jako ty a kdyby takovými byli všichni lidé, důvod tvého protestu by přece trval i nadále. Takže znovu,
před kým vlastně protestuješ? Obávám se, že
tvá výhrada vyznívá do zcela lhostejného prázdna. Nikdo, kdo by tvé požadavky mohl vyslyšet, tady není. Připadá mi, že jen podléháš naprosto iracionální osobní emoci.
N:
Jsem nespokojen s tím, jaká skutečnost je. Proto ani nepřijímám existenci dobrého Boha.
F: Abychom si to ujasnili, říkáš to samé, jako kdyby někdo tvrdil: „Jsem nespokojen s tím, že ve světě jsou kameny. Proto nepřijímám existenci dobrého Boha.“
Ve světě totiž není vůbec nic, co by zakládalo opodstatněnost tvého nároku na lepší svět. Svět je fakticky tím, čím je. To největší zlo, bolest a smrt, z něj nikdy neodstraníš. Je to tedy to samé, jako kdyby ses postavil před tenhle smrk na zahradě a začal na něj křičet, že si nepřeješ jeho existenci. I tvé bolesti a tvá budoucí smrt budou jen prostá fakta, z nichž je tento bezcitný vesmír utkán. Tvé protesty jsou nejen marné, ale zcela
iracionální.
N: A to je jako ten bod, kam jsi chtěl naši diskuzi dovést?
F: Už jsme skoro u něj.
Požaduji po tobě důkaz, že tvé námitky proti zlu nejsou nesmyslné, že mají racionální povahu. Dosud jsi nic takového neudělal. A víš proč? Protože
namítat smysluplně proti existenci zla ve světě lze jen tehdy, když existuje dobro, které by mělo být, ale není. Ale pokud jsou věci ve světě pouhými neutrálními fakty, nelze vůbec mluvit o něčem, co by mělo být.
N: S tím nesouhlasím. Lidské bytí má určitou strukturu. Je nastaveno na bezbolestné prožívání života a zatím je vrženo do reality, která ho nemilosrdně drtí.
Z hlediska konstituce lidského života by
tedy zlo být nemělo!
F:
Jenže ono „nastavení na bezbolestné prožívání života“ je zase jen neutrálním, náhodným faktem, za který nikdo v tomto vesmíru nenese žádnou zodpovědnost. Když je toto „nastavení“
dnes a denně frustrováno a zůstává nenaplněno, neděje se nic, co by vlastně vůbec nemělo být.
Narazil jsi na to, co se v klasické filosofii nazývá
přirozenost člověka. V ní se skutečně vše, co s tou to přirozeností kolidovalo, považovalo za zlo. Ovšem pouze za předpokladu, že člověk s jeho bytostnou strukturou není jen neutrálním faktem bez jakékoliv hodnoty. Jinak se třeba bolest člověka působená mučením ničím neliší od drcení kamene. Kámen sice přitom žádné utrpení necítí, ale člověkem pociťovaná bolest je v nesmyslném vesmíru také jen nahodilým a zcela nesmyslným faktem. Protestovat proti němu je to samé jako protestovat proti drcení kamene.
Abys svůj protest položil na opravdu racionální základ, musíš dát smysl lidskému životu a tedy i skutečnosti, v níž se tento život odehrává. A ten může dát pouze Bůh–Tvůrce, k němuž je veškerá realita zaměřena. Kdyby tento Bůh nebyl dobrý, neexistovalo by žádné absolutní dobro a došlo by ke ztrátě kritéria, v jehož světle rozlišujeme to, co je dobré a co je zlé.
Snažit se opřít hodnotové soudy o holá a neutrální fakta, jak to činíš ty, nevede vůbec nikam. Hlavně ne k popření existence Boha.
N: Nedokážu k tomu nic říct. Musím to všechno důkladně zvážit.
F: Někteří středověcí myslitelé celou tuto situaci vyjadřovali v jedné větě: je-li zlo, existuje dobrý Bůh. To je úplný opak toho, co jsi zastával ty. Nyní snad vidíš, že je to v této věci jediné racionální stanovisko. Stačí jen vystoupit z vězení svých emocí a zahledět se na tento ožehavý problém nestranným pohledem.
Roman Cardal
Převzato z časopisu RC MONITOR č. 4 (s datem 23. 2. 2020), str. 6 - 8
odkaz zde:
https://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2020-4.pdf,
ARCHIV ČASOPISU --
JE TADY.
