Často nám z dnešního evangelijního příběhu o uzdravení ochrnutého nejvíce zarezonuje to, že Kristus tam v momentě kohosi uzdravil a zvedl ho z lůžka (Mk 2,1-12). Já bych však poukázal na to, co se bere jako samozřejmost, ale s vážným otazníkem:
Proč za Ježíšem šlo tolik lidí, že se nevešli do domu? Proč i ti, kteří na něj byli zvědaví, ne zcela chápali jeho působení a nechali se zmást otázkou: "
kdo může odpouštět hříchy?" Jak mohli zareagovat na uzdravení ti, kteří hledali způsob, jak se ho zbavit?
To, že Boží Syn má tuto moc dávat život a zdraví, je zřejmé z jeho bytí. Ale lidé i dnes ne vždy správně odhadnou, o koho jde, když se mluví o Kristu a často jsou zmateni ze špatného pohledu na křesťanství. I dnes se osoba Krista chápe různě, ačkoli mnozí se k němu "naoko" hlásí při různých slavnostech a náboženských událostech. Zástupy lidí jdou stále za ním, ale kolik z nich chápe to, že Ježíš přišel "zachránit" více duši než tělo člověka ...?
Je to poznat i z toho, že ačkoli před sebou Ježíš viděl bezvládné tělo ochrnutého, přece nejprve zareagoval ve prospěch duše, když řekl: "
Odpouštějí se ti hříchy!" Pro Ježíše je stav lidské duše mnohem důležitější, než ochrnutost lidského těla, i když věděl, že si tím vzbudí mnoho nepřátel, kteří mu nebudou chtít rozumět.
My dnes reagujeme na mnohá ohrožení zdraví a života, ale málo reagujeme na to, že naše duše je ve věčném ohrožení. Podle toho se také chováme, ale podle toho jsme také Bohem vyslyšeni nebo odmítnuti.
Neboť všechny problémy, i problém lidského zdraví má svůj počátek v hříchu, kterého se člověk dopustil ještě v ráji, odkud jsme byli vyhnáni. A tato zem nám nabízí pouze důsledky našeho neuváženého jednání, které se projevují i na našem životě i našem zdraví.
Toto velkopostní období je obdobím vážného pohledu na zbídačeného člověka, který je bezmocný ve svém hříchu a naděje na "uzdravení" mu může dát pouze Kristus.
Marně se budeme snažit dělat všechno proto, abychom zvládli těžké situace, nakonec přece jen zjistíme, že i s veškerou technickou vybaveností, jsme jen lidé odkázaní na pomoc shora.
Nyní je čas milosti, nyní je čas spásy, proto využijme tyto dny Svaté čtyřicátnice k tomu,
abychom si více uvědomili rizika, která nám hrozí z hříchů, ve kterých žijeme. Zároveň prosme za ty, kteří se stále ptají: "
Kdo může odpouštět hříchy ..? Neboť ten, který sám odpouštěl hříchy vlastní mocí, přenesl svou moc těm, kterým řekl: "Komu odpustíte hříchy, budou mu odpuštěny ... " (Jn 20,23)
Proto je důležité se už nyní chystat na dobrou předvelikonoční sv. zpoveď a prosit za milost pokání pro ty, kteří zatvrzele zůstávají ve svých prohřešcích, aby se na nich nesplnila hrozba Ježíšových slov: "... zemřete ve svých hříších" (Jn 8, 24).
Matko milosrdenství, pros Boha za nás hříšné!
+ Milan
(2. NEDĚLE VELKÉHO PŮSTU)
Převzato z
pro Biblia Jezis Maria Jozef RKC Modlitby,
článek naleznete
zde.
