Zamyšlení nad evangeliem 4. neděle postní- cyklus A
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl:“Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt do rybníka Siloe“ – to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kdo ho dříve viděli žebrat, se ptali: „Není to ten, co tu sedával a žebral?“ Jedni tvrdili: „Je to on.“ Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: „Jdi k Siloe a umyj se!“Šel jsem tedy, umyl se a vidím.“ Ptali se ho: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím“. Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky?“ A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe.“ To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, zeptejte se jeho.“ Zavolali proto ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ On odpověděl: „Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Zeptali se ho tedy: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něj: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim odpověděl: „To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“ Řekli mu: „V hříších ses celý narodil – a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dozvěděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.“ Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: „Vidíme.“ Proto váš hřích trvá.“ (Jan 9,1-41)
Představte si, že přijdete k lékaři a on vám bolavé místo potře blátem a slinou a pošle vás umýt se do rybníka. Řeknete si, že se zbláznil, a vyhledáte jinou kapacitu. Rybník Siloe mohl být v Ježíšově době ovšem mnohem čistější než dnes a než naše řeky a rybníky. Ale již tehdy sloužil pro osvěžení nejen lidí, ale pravděpodobně i zvířat.
Co nám tedy svým zázrakem chce Ježíš ukázat, co nám chtěl říci? Vždyť on měl tu moc dotknout se nemocného a ten byl uzdraven nebo vstal z mrtvých. Proč tedy v případě slepého mládence tak okázalá gesta?
Zázrak uzdravení slepého od narození má otevřít oči srdce. Farizeům a všem těm, kteří o sobě tvrdí, že zachovávají zákony Mojžíšovy, ale Boha ve veškerém stvoření kolem sebe nevidí. Farizeové a zákoníci nemohou uvěřit, a přece vědí, že jen z Boží moci se tento zázrak stal, nechtějí to Ježíšovi přiznat ze strachu z Božího trestu. Brání se uvěřit tomu, co hlásají – že Bůh vidí a ví o všem, co člověk koná. Tvrdě vyžadují dodržování soboty a na lásku k bližnímu zapomínají. Farizeové se řídili zákony tak, jak to jim vyhovovalo, a opovážlivost uzdraveného mládence, který jim vmetl do tváře: „Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal!“ neocenili pokorou a přiznáním svých chyb – neprohlédli, ač měli šanci, ale vyhnali mládence ze synagogy.
Bůh jim ústy mládence dal šanci uvěřit, prohlédnout a obrátit se. Vždyť od proroků očekávali příchod Syna člověka a věděli, že bude hlásat Boží slávu. Když se s ním dnes setkali, nepoznali ho, protože jejich srdce byla otupena a duše oslepena samolibostí.
Snažme se proto, moji drazí, dobře porozumět Božím zákonům a Boží vůli. Hledejme pravdu a nezavírejme před ní ani oči, ani uši, ani dveře. Pravda se nedá zadržet. Když se nám něco nedaří, když se setkáváme s utrpením, ptáme se: „Bože, zhřešil jsem proti tobě tolik, že musím takhle trpět? A proč právě já? Nebo snad moji rodiče, prarodiče jsou vinni mou bolestí?“
V té chvíli vzpomeňme Ježíšových slov: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky.“ To je nesmírné tajemství lásky a pokory, to je nesmírné tajemství Božího plánu. My ho svým omezeným lidským chápáním nemůžeme prohlédnout, ale Bůh odměňuje snahu hledajících. Snažme se čerpat sílu z Božího slova pro sebe a své bližní.
Vždyť každý z nás je jedinečná neopakovatelná bytost, která má v Božím plánu spásy své nenahraditelné místo. A tohle poznání máme od Boha je úžasné!
