Termín homeopatie vznikl
složením dvou slov:
homois (podobný)
a
pathos(bolest).
Naučný slovník potvrzuje, že jde o metodu, která spočívá v tom, že se nemocnému aplikuje ve značně rozředěném množství taková látka, která v normální koncentraci vyvolává podobné projevy jako příslušná nemoc, podle zásady
similia similibus curantur(podobné se léčí podobným).
Jejím tvůrcem je dr. Samuel Hahnemann (1755–1843), který ji popsal v knize
Organon of Rational Healing (1810). Zde se dovídáme, že léčení má těsnou spojitost se zvířecím magnetismem. Lidské nemoci jsou údajně vyvolány výlučně duchovně dynamickými poruchami vitálního ducha, který oživuje lidské tělo. Lék má působit na vitální energii tím, že jí připomíná chorobu podobnou léčené nemoci.
Homeopatický lék musí být maximálně zředěný. Stupeň zředění se označuje písmenem D (desetinný systém) nebo C (setinný systém). Zředění D1 získáme smísením 1 kapky „léku“ s 9 kapkami vody. Zředění D2 smísením 1 kapky koncentrace D1 s 9 kapkami vody atd.
Abychom si uvědomili absurdnost léčení tímto způsobem, stačí se podívat do Holderovy příručky praktické homeopatie. Zde se doporučuje, aby se nemocnému ledvinovými kameny podával lék, ve kterém je prášek z ledvinového kamene „zředěn“ na C9, tzn. 1/1018 (18 nul).
Druhou etapou přípravy homeopatického léku je tzv. potencializace nebo dynamizace, která spočívá v opakovaném protřepávání při každém zředění. Toto protřepávání má do „léku“ zachytit neviditelnou okultní energii nehmotné povahy. V
Organonu čteme: „Lékař je schopen odstranit poruchu zdraví jedině působením na onu nemateriální energii pomocí substancí, které obsahují modifikující nemateriální sílu a které jsou přijímány vnímavostí přítomnou v organismu. Tak díky dynamickému působení na vitální energii mohou léky vrátit zdraví a samozřejmě obnovit biologickou rovnováhu nemocného.“ Homeopatie nás tedy zavádí do světa okultismu a tajemných sil, což naráží na článek 2117 Katechismu katolické církve.
V kruzích producentů homeopatických léků je všeobecně známo, že k hledání nových léků se používá okultních praktik, kyvadélek a dokonce spiritistických seancí, při kterých se žádají duchové o radu a informace. Homeopatie léčí pomocí zdynamizovaných substancí, tzn. že má svůj okultní náboj. Tato léčba je praktickou aplikací východních a panteistických náboženství a filozofie. Kontakt s takovými silami křesťana poskvrňuje a vystavuje ho nebezpečí ovlivnění zlými duchy. Je možné získat vyléčení těla, ale může se tak stát za cenu duchovního a psychického poškození.
Vyšlo v časopise Světlo 7. ČÍSLO / XII. ROČNÍK
