Přinášíme vzpomínku vážící se k vranovskému kostelu, která vyšla ve farním občasníku Setkání z Brna-Bystrce z prosince 2019.
Zažila jsem dost podivuhodných situací a o jednu se s Vámi podělím. Ještě za totality jsme jezdili pomáhat opravovat kostely a kaple v okolí Vranovské přehrady. Jednou jsme si povídali u kostela ve Vranově nad Dyjí a dívali jsme se, jak jsou prošlapané schody do kostela a před oltářem. Byl tam starý pan kameník a říkal, že kdyby měl materiál, tak by schody opravil.
Netrvalo dlouho a procházela jsem z náměstí Svobody Zámečnickou ulicí na Pekařskou do ateliéru sochaře Vaňka. Byli jsme přátelé. Jak tak procházím kolem kostela sv. Michala, vidím, že vyměňují schody, které byly také hodně prošlapané, ale uprostřed byly ještě dost široké. Skoro se mi zastavilo srdce. K Vaňkovi jsem doletěla bez dechu, a když jsem mu řekla, jak by se hodily ke kostelu ve Vranově, hned zavřel dveře a šli jsme k památkářům, kteří schody opravovali. Zrovna také restaurovali zámek, který se tyčí na protějším břehu Dyje, naproti kostelu ve Vranově nad Dyjí.
Druhý den jeli s materiálem na zámek a už měli naložené i schody na autě s jeřábem. A za pár hodin složily schody u kostela. To bylo radosti, Matka Boží se postarala. Potom ještě restaurátoři slíbili, že po pracovní době opraví i krásný kostel uvnitř, stejně krásný jako zámek. Tak jsme rychle postavili v kostele lešení a zázrak byl dokonalý.
Tak zvažte sami, kdybych šla o den později, možná o půl dne, schody u Michala už mohly být někde na skládce. Bůh řídí všechno, ani nečeká, až poprosíme, ale to neznamená, že prosit a děkovat nemáme, ba naopak. Hned jak ráno procitneme, prosme Ducha svatého.
Náhoda existuje proto, aby Bůh mohl zůstat v anonymitě.
MŠ
