Rozhovor s církevním právníkem Radoslavem Šaškovičem o přístupu k manželství a o jeho zneplatnění.
U církevního soudu vystupuje v pozici obhájce svazku, tedy je protistranou manželům, kteří žalují své manželství z toho, že nevzniklo.
Říká, že cílem církevního soudu není dělat lidi šťastnými, jinak by všechny rozsudky byly ve prospěch neplatnosti. Podle něj vstupují dnes mnozí do manželství příliš rychle, bez dostatečného sebepoznání.
Vysvětluje také proces na církevním soudu, důvody pro zneplatnění i to, proč na šťastné manželství nestačí jeden novomanželský polibek.
Církevní právník a dómský kaplan Radoslav Šaškovič.
Sleduje církevní právník soudní proces s obžalovanými v kauze vraždy Jana Kuciaka a Martiny Kušnírové?
Tak jako každý člověk, v rámci svého volného času. Sleduji procesní stránku této kauzy, jakým způsobem jsou prováděny jednotlivé důkazy.
Můžete to zužitkovat při Vaší práci nebo jde spíše o zálibu?
I církevní právník potřebuje po formální stránce vylepšovat svou práci. Všiml jsem si, že se právě předkládal důkaz ve formě znaleckého posudku na obžalovanou, na církevním soudu také pracujeme se znaleckými posudky.
Při kauzách zneplatněných manželství však asi nemáte obžalované?
U nás je obžalovaný manželský svazek.
Z čeho je obžalován?
Z neexistence. Avšak znalecké posudky nenecháváme zpracovat na obžalovaný manželský svazek, ale na stranu, která ho žaluje, respektive na stranu, která nežaluje.
Pojďme tedy po pořádku. Jaký je rozdíl mezi církevním soudem a tím, který sledujeme například v televizních zprávách?
Základní rozdíl je v tom, že my nemáme soudní síň, ve které je přítomno několik lidí či dokonce veřejnost. U nás probíhá dokazování individuálně.
Máme vyslýchací místnost, kde strany nebo svědka vyslýchá jeden auditor, přítomen je zapisovatel a pokud má strana svého advokáta, tak to je čtvrtý člověk v místnosti.
Kdo je auditor?
Ten, kdo vede výslech.
Musí to být církevní právník?
Ne, nemusí. Církevní soud totiž může z praktického hlediska poprosit například místního faráře o slyšení strany v místě jejího bydliště. Někdo například navrhne jako svědky své rodiče nebo prarodiče a je pro ně praktičtější, aby byli vyslechnuti na místní faře.
Jak má farář vědět, na co se ptát?
Otázky mu zašleme v zalepené obálce.
Nemusí oba manželé tvrdit, že jejich manželství je neplatné?
Obvykle podává žalobu na platnost manželského svazku pouze jeden z manželů, občas se stane, že přijde společná žádost, ale to je vzácné.
Takže to není podmínka?
Není to podmínka, dokonce druhá strana ani nemusí být přítomna na soudním procesu.
Co když má druhá strana opačný názor, tedy tvrdí, že manželství je platné?
V tom případě k tomu může poskytnout důkaz, ať už písemný nebo formou výpovědi. Tehdy nastává konfrontace i samotných manželů, ačkoliv před soudem nevystupují jako protistrany.
Církevní právo zná žalující stranu a pozvanou stranu, kterou je druhý z manželů. Pozvaná strana může poskytovat důkazy ve prospěch platnosti nebo neplatnosti manželství, případně se na procesu vůbec nezúčastní.
Pokud podávají žalobu společně, oba jsou žalobci a tehdy v procesu pozvanou stránku nemáme.
Může se stát, že oba manželé předkládají důkazy ve prospěch neplatnosti manželství, ale každý z jiného důvodu, což je trochu problém. Po přijetí kauzy je dalším procesním úkonem stanovení tzv. titulu sporu, tedy toho, z jakého úhlu pohledu se díváme na platnost nebo neplatnost zkoumaného manželství.
K důvodům na zneplatnění se ještě dostaneme, zůstaňme ještě chvíli u procesu. Svědky navrhují manželé?
Tak jako v civilním právu, i u nás leží břemeno dokazování na tom, kdo něco tvrdí. V našem případě je to žalující strana - tedy alespoň jeden z manželů, který tvrdí, že jeho manželství je neplatné.
Musí to dokázat pomocí své výpovědi a výpovědi jím navržených alespoň dvou svědků. Toto právo má však i pozvaná strana, též obhájce svazku, dokonce i promotor spravedlnosti či soudce. Jednotlivé důkazy pak soudci hodnotí v tříčlenných kolegiátních tribunálech.
Kdo je obhájce svazku?
Úkolem obhájce svazku je předkládat důkazy ve prospěch platnosti manželství a je tedy v pravém slova smyslu protistranou vůči žalující straně.
Zmínil jste také ochránce spravedlnosti. Co je jeho úkolem?
Je to osoba, kterou bychom mohli v civilním právu přirovnat ke generálnímu prokurátorovi. Jakýsi veřejný strážce práva. Z titulu své funkce může podle svého uvážení a v souladu s právem vstupovat do některých kauz, ale to se často nestává.
Jak celý proces zneplatnění vlastně začne? Přijdou lidé přímo za Vámi?
Díky reformě papeže Františka z roku 2016 se klade velký důraz na to, aby se na nás strana obrátila přes svého faráře. Úmysl papeže spočívá v tom, aby byl farář případným konciliátorem manželských stran. Tedy aby se ještě před tím, než se manželé obrátí na církevní soud, pokusil manželství zachránit.
Je to však reálné?
Spíš ideální pohled. Realita je však taková, že tito lidé jsou většinou nejen že dávno po civilním rozvodu, ale už mají většinou i nového partnera, se kterým chtějí uzavřít manželství. Takže kdo si chce nechat přezkoumat platnost manželství, měl by se obrátit na svého faráře a on ho už bude navigovat, jak napsat žádost, případně pořadí další postup.
Jsou v tomto kněží ochotni pomoci?
Naše arcidiecéze není tak velká, známe se mezi sebou. Jinými slovy, kolegové vědí, kteří jsme zběhlí v církevním právu, takže tyto lidi mohou poslat k nám. My takovému člověku neformálně poradíme a projdeme si v rozhovoru jeho případ.
O čem si povídáte?
Při těchto neformálních rozhovorech se snažíme najít správný úhel pohledu, jak se dívat na dané manželství. Zamýšlíme se, kde by se dala najít cesta k případnému zneplatnění, a pak si předběžně zhodnotíme důkazní situaci. Z toho by mělo vyjít, jestli vůbec je šance na dosažení zneplatnění manželství.
Nebije se něco ve vás jako knězi, když na jedné straně kážete a mluvíte o nerozlučitelnosti manželství, a pak - když to velmi nepěkně zjednodušíme - spekulujete s lidmi, jak se dá dosáhnout zneplatnění?
Církevní právo je jeden z nástrojů, který pomáhá člověku dosáhnout spásy. Církevní soud je jeden takový konkrétní nástroj, který má v dosahování spásy pomoci tím, že hledá pravdu o platnosti nebo neplatnosti konkrétního manželství. Naším úkolem je hledat pravdu, ne udělat někoho šťastným.
Kdyby tomu tak bylo, pak by všechny naše rozsudky byly o tom, že manželství jsou neplatná. Ale většina našich rozsudků v Bratislavě potvrzuje platnost manželství, přičemž z takových rozsudků nejsou lidé velmi šťastní.
V jakém poměru jsou rozsudky?
Přibližně šest ku čtyřem ve prospěch platnosti.
U soudu jste v pozici obhájce svazku, zároveň tvrdíte, že hledáte pravdu. Co uděláte, pokud se vám zdá, že manželství není platné?
Pokud vidím, že důkazy svědčí o tom, že manželství opravdu nemuselo být platně uzavřeno, v tom případě v závěrečné obhajobě uvedu, že věc předávám ke spravedlnosti soudu. Nehledám a už vůbec neotáčím důkazy ve prospěch platnosti manželství za každou cenu.
Nerozlučitelnost manželství v mé práci stojí na jedné straně, ale na druhé straně se může ukázat, že existují objektivní důvody, proč manželství nebylo uzavřeno platně.
Například když jeden z dvojice nemyslel vážně slib, který při uzavírání manželství dával a v srdci měl něco jiného. Sice se navenek v kostele vzali, ale ve skutečnosti neuzavřeli manželství.
Jak se dá dokázat, co měl v té chvíli člověk v srdci?
Právě to nazýváme simulace manželského slibu - buď celého nebo některé jeho části. Toto je jeden z nejčastějších titulů sporu a těžko se dokazuje. Může nastat úplná simulace, když někdo vylučuje manželství jako takové, nebo částečná, tedy vylučuje některou z vlastností nebo cílů manželství.
Dnes se stává snad i díky celkové mentalitě společnosti nezřídka, že lidé vylučují právě nerozlučitelnost manželství.
Nedávno jsme měli případ, kde muž tvrdil, že v srdci to nemyslel vážně, ale měl problém to dokázat, protože se s tím v té době nikomu nesvěřil.
Neplatnost manželství se musí jednoznačně dokázat, soudce musí nabýt morální jistotu o neplatnosti manželství. Rozsudek o neplatnosti nemůže být postaven pouze na tvrzení žalující stránky, byť by i bylo upřímné a pravdivé.
Při civilních rozvodech je u nás nejčastějším důvodem „rozdílnost povah, názorů a zájmů“. Pokud by přišli za vámi manželé, že jejich povahy jsou nekompatibilní a chtějí zneplatnění, co jim řeknete?
Udělali chybu v době trvání známosti, tedy před samotným sňatkem, že ten čas nevyužili na lepší vzájemné poznání se. Ovšem také podcenili schopnost přijmout se vzájemně takoví, jací jsou.
Jaké tedy mohou být důvody pro zneplatnění?
Rád říkám, že manželství je jako cesta na kole. Jedno kolo představuje naši vůli, druhé kolo naši schopnost. Abychom mohli jet, musíme mít obě kola bez defektu a kromě toho musíme vědět, co je kolo.
Ačkoli to zní bizarně, manželství se dá prozkoumávat i z důvodu, zda oba měli vědomost o tom, co je to manželství. Tedy že je to trvalé společenství života jednoho muže a jedné ženy, jehož vlastnosti jsou jednota a nerozlučitelnost a jehož cíle jsou vzájemné dobro manželů a plození a výchova dětí.
Objeví se vůbec dnes případ, že někdo toto nevěděl?
Setkali jsme se s tím, byl tam nižší inteligenční kvocient jedné ze stran.
Dobře, víme, co je manželství. Jaký může být problém s prvním kolem - vůlí?
Pokud osoba ví, co je manželství, se vším, co k tomu patří, tak takto i musí chtít. Při uzavírání manželství člověk dělá úkon vůle ve prospěch uzavření manželství tak, jak jej chápe kanonické právo, což mu bylo podrobně vysvětleno na předmanželské přípravě.
Pokud takový úkon vůle ve svém nitru neučiní, přestože daná slova před oltářem vysloví, ve skutečnosti manželství neuzavře, protože ho vůbec nebo částečně nechce.
Druhé kolo je o tom, že manželství sice člověk uzavřít chce, ale není toho schopen. Například v čem?
Třeba chce mít děti, ale nemůže. Nebo chce být věrný, ale ať se snaží, jak se jen dá, neumí odolat příležitosti.
Zřejmě se snadněji dokazují defekty na tomto druhém kole...
Ano, v tomto nám pomáhají i znalecké posudky, které jsme zmínili v úvodu. U prvního kola jsou však klíčoví vhodně vybraní svědci.
Často se nám objevuje případ, kdy žalující strana argumentuje, že druhá strana nezachovala věrnost. Je to sice smutné, ale pokud byl někdo nevěrný, neznamená to, že v okamžiku uzavírání manželství vylučoval manželskou věrnost.
Pokud by měl v době sňatku milenku?
Tak je to jiná situace, můžeme ji vnímat jako nepřímý důkaz. Ale ani to nemusí ještě znamenat, že v momentě sňatku odmítal věrnost, mohl mít v té chvíli úmyslu zároveň definitivně ukončit vztah s třetí osobou. Nevidíme lidem do hlavy.
Církev přizvukuje předmanželskou čistotu, ale zároveň může být důvodem neplatnosti neplodnost. Když však snoubenci sexuální abstinují, přijdou na ni až v manželství.
Je třeba rozlišovat neplodnost a impotenci, tedy neschopnost pohlavního styku. Církevní právo říká, že impotent nemůže uzavřít manželství. Není totiž schopen realizovat vzájemné dobro manželů, ke kterému patří i intimní soužití.
Neplodnost jako taková není překážkou pro uzavření manželství, protože stále může naplnit cíl manželství, kterým je i výchova potomstva, například přes adopci a podobně.
Neplodnost není překážkou pro uzavření manželství, může být však důvodem zneplatnění?
Za jistých okolností může. Může se stát, že muž vstupuje do manželství s tím, že měl v pubertě úraz, po kterém mu lékař řekne, že je velká pravděpodobnost, že bude neplodný.
Budoucí manželce to však zatají a v manželství se ukáže, že opravdu nemohou počít dítě. Vydají se na vyšetření, které potvrdí mužovu neplodnost, ale pozor - ne jako následek úrazu - ale jako genetický problém.
Právnicky to může být docela zajímavý případ. Existuje důvod pro neplatnost, kterým je oklamání podvodem za účelem dosažení manželství, tedy pokud někdo zatají jistou skutečnost, neboť si je vědom, že jinak by druhá strana nesouhlasila s manželstvím.
V uvedeném případě máme ženu, která se jeví, že je oklamána podvodem, jenže ve skutečnosti se jí manžel podvodného jednání nedopustil, protože opravdu nevěděl, že je trvale neplodný kvůli genetické poruše, myslel si, že se mohl stát neplodným kvůli úrazu. Měl sice úmysl ji oklamat, ale fakticky ji neoklamal.
S plodností může souviset i jiný typ případů. Manželská plodnost je jedním z cílů manželství, ale může být i očekávanou vlastností. Například žena si bere partnera očekávajíce, že s ním bude mít dítě.
Přestože jsem před chvílí říkal, že neplodnost nemusí být překážkou pro manželství, pro někoho může být početí dítěte důležitější než samotný člověk, se kterým uzavírá manželství. Pro takovou ženu je plodnost manžela podmínkou pro platnost manželství.
Toto manželství by mohlo být prohlášeno za neplatné?
Přesně tak, protože ona podmiňovala platnost manželství jeho plodností. Byla tam podmínka - beru si tě pod podmínkou, že mi dáš dítě. Vlastně manželství v takovém případě není cílem, ale pouze prostředkem k legálnímu početí dítěte a manžel je jen nástrojem k dosažení tohoto cíle.
Mohou se podmínky vztahovat i na jiné věci?
Ano. Například beru si tě pod podmínkou, že dokončíš vysokou školu. Tvůj vysokoškolský diplom je pro mě více než ty.
Čili mohu mít podmínku, že se moje budoucí manželka musí naučit vařit, pokud to neumí?
Pokud je manželka pro vás prostředkem k něčemu - v tomto případě k teplé stravě - a když tento prostředek nefunguje, tak ani manželství pro vás nemá smysl.
Zní to, jakoby církev schvalovala mentalitu, že druhého můžeme vnímat jako prostředek...
Právě, že neschvaluje. Vždyť mluvíme o případech, kdy záměna prostředku a cíle způsobuje, že manželství je neplatně uzavřeno. A toto Církev nechce.
Snažíme se vést lidi k tomu, aby se vzájemně nevnímali jako prostředky k dosahování svých subjektivních cílů, které v případě nefunkčnosti lze vyměnit za jiné.
Zkusme méně exponovaný příklad - co když žena očekává, že její manžel dokončí vysokou školu. Když ji nedokončí ani po pěti či deseti letech, je to důvod zneplatnění?
Důvodem neplatnosti není to, že muž nedokončil školu, ale to, že ona chtěla mít za manžela absolventa vysoké školy, ne konkrétního Ferdu Mrkvičku.
Důvod je v osobě, která očekává, nikoliv v osobě, od níž se něco očekává.
Pokud taková manželka svá očekávání v průběhu manželského života nepřehodnotí nebo pokud po těch deseti letech ztratí trpělivost, může se na nás obrátit s žádostí o zneplatnění.
Tyto případy se dnes stávají?
Ano. Jmenuje se to omyl ve vlastnosti přímo a zásadně chtěné. Samozřejmě, musí to být nějaká konkrétní specifická vlastnost, nemůže si někdo říct, že vždyť jsem očekával nebo očekávala, že budeme spolu šťastní a nebudeme se hádat.
Setkáváte se s případy, že se v manželství ukáže jiná sexuální orientace?
Otázka jiné sexuální orientace spadá do kategorie psychických příčin neplatnosti manželství. Jde o otázku, zda může homosexuál chtít uzavřít manželství s osobou opačného pohlaví.
Řekněme, že chtít může, ale je schopen ho realizovat? Pak existují i různé sexuální úchylky, občas se setkáváme s fetišismem, když někdo není schopen pohlavního styku bez použití konkrétního fetiše. To jsou komplikované případy, kde se zkoumá, zda jde o překážku z kategorie impotence nebo je to věc psychiky. V tomto nám pomáhají znalci.
Objevují se i případy, že manželství nebylo konzumováno? Co v tomto případě dělá soud?
Občas ano. Mohou to být případy právě zmiňované impotence, na kterou se přijde až po uzavření manželství. V takovém případě nejde o proces zneplatnění manželství, ale o kauzu, kterou označíme „ratum et non consumatum“.
Nejde tedy o zneplatnění?
Ne, jde zde o udělení dispenze od takového manželství, jehož uzavření nebylo završeno manželským pohlavním stykem. My pouze provedeme důkazy a příslušnou dokumentaci zašleme do Říma.
Pro lepší pochopení si můžeme pomoci myšlenkou svatého Jana Pavla II., který přirovnává manželství k mši. Plná účast na mši je spojena s přijetím Eucharistie. Ježíš při poslední večeři řekl „Vezměte a jezte“, proto i manželství má být konzumováno, tedy jeho součástí má být intimní soužití.
Někdy slyšíme o manželské odluce, o co jde?
Mluvíme o odloučení od stolu a lože. Je to opět něco jiného než neplatnost manželství. Myslím si, že v rámci rozhovoru s knězem ještě před tím, než si člověk podá žádost o zneplatnění, je důležité mít zodpovězenou otázku, co je vlastně jeho cílem.
Pokud je cílem mít v budoucnu možnost uzavřít nové manželství v kostele, tak je třeba vybrat cestou zneplatnění. Pokud je cílem, abyste mohli přistupovat ke svátostem, tak netřeba neplatnost, stačí si dát žádost o odluku.
Ovšem, v takovém případě se člověk zavazuje k životu v celibátu, respektive zachování původní manželské věrnosti.
Byla za mnou jedna paní, řešili jsme přesně tuto otázku. Položil jsem před ni hrubý šanon plný papírů a vedle jeden list. Říkám, toto je soudní proces s nejistým výsledkem, toto druhé je administrativní úkon, na jehož základě sice nemůžete uzavřít nové manželství, ale můžete přistupovat ke svátostem.
Jaké jsou podmínky pro povolení manželské odluky?
Podmínkou je, že daná strana nezavinila rozpad manželství, nemá nového partnera, odpouští druhé manželské straně vinu na rozpadu manželství a je ochotna ji kdykoliv přijmout zpět. Pokud by si však taková osoba našla nového partnera, tak povolení končí. Uděluje se nejprve na rok, pak na tři roky a pak dokud trvají okolnosti.
Vezměme si příklad, kdy žena pro manželův alkoholismus nebo gamblerství odejde třeba k rodičům. Už by si měla vyřídit povolení odluky?
To, že někdo jistý čas nežije s manželským partnerem za takových či podobných okolností, neznamená ještě úmysl ukončit trvale manželské soužití.
Co když někdo jde na rok pracovat do zahraničí, tak si přece nejde hned vyřizovat povolení. Nebo pokud je někdo dlouhodobě hospitalizován z důvodů, které byly uvedeny v otázce nebo z jiných vážných důvodů. Takovým znakem, že už jde opravdu o ukončení manželského soužití, bývá obyčejně civilní rozvod.
Alkoholismus či různé závislosti - pokud byly alespoň latentně přítomny v době před uzavřením manželství - mohou být důvodem pro neplatnost, neboť vytvářejí defekt na tom druhém kole bicyklu, neboť takový člověk není schopen manželství z důvodů své psychické přirozenosti.
I kdyby druhá strana o těchto věcech věděla?
Ano, i kdyby to věděla. Myslet si, že někdo přestane pít po sňatku je spíše naivní jak reálné, ačkoliv vyloučit se to nedá.
Dnes je rozšířený jev, který se nazývá chorobná žárlivost. Může být důvodem pro neplatnost?
Chorobná žárlivost patří do oblasti lidské psychiky, tedy pokud máme v tomto směru důkaz v podobě znaleckého posudku, který mluví o tom, že osoba pro svou chorobnou žárlivost není schopna manželství, tak ano, je to důvod pro zneplatnění.
Je třeba ještě poukázat na jeden rozměr. Pokud vyhlásíme manželství za neplatné ze psychických důvodů, tak součástí rozsudku je klauzule, kterou se dotyčné straně zakazuje uzavřít nové manželství.
Čili pokud někdo žádá prohlásit své manželství za neplatné, protože trpí žárlivými bludy, tak je to možné, pokud se dokáže, že má takovou poruchu osobnosti, ale už se do rozsudku dá klauzule, že nemůže uzavřít nové manželství.
Ovšem pro korektnost je třeba dodat, že vůči rozsudku i vůči takové zakazující klauzuli se lze odvolat.
Jaké páry žádají neplatnost z hlediska věku?
Poměrně mladé. Dnes je doba trvanlivosti manželských svazků dost krátká.
Čili po jaké době?
Průměr může být asi tři roky od sňatku.
Kdo většinou proces iniciuje?
Ten, kdo už má nového partnera, a chce s ním mít sňatek v kostele. V nemálo případech přijde iniciativa právě ze strany toho nového partnera. Čili třetí strana chce mít sňatek v kostele a od svého partnera žádá, aby si dal věci před církví do pořádku.
Kolik případů máte ročně?
Desítky. V roce 2016, kdy byla vydána reforma manželského procesu, se celé téma více zpopularizovalo, takže nám výrazně stoupl počet žádostí - měli jsme až 88 nových žádosti.
Za minulý rok jsme přijali zhruba 60 žádostí. V tomto čísle je zahrnuto přibližně 50 žádostí našich a deset odvolání, protože náš Metropolitní tribunál je první instancí pro Bratislavskou arcidiecézi a vojenský ordinariát, a zároveň jsme druhá instance pro západní církevní provincii.
Počet odvolání výrazně klesl právě po Františkově reformě, neboť do té doby platilo, že každý rozsudek musela potvrdit druhá instance. Dnes je již rozsudek prvního stupně vykonatelný.
Zkrátily se papežovou reformou i procesy samotné?
Stále známe tzv. řádný proces, při kterém se nic, co by přispělo k jeho zkrácení, nezměnilo. Občas se stane, že nějaká kauza jde na zkrácené řízení před biskupem, ale určitě to není 45 dní, jak uváděla některá média.
Ve zkráceném procesu se dokazování provádí v jeden den, ale musí proběhnout i ostatní procesní úkony.
Kolik stojí proces zneplatnění?
Na Slovensku je Církev financována příspěvkem od státu. U nás se tedy za proces neplatí jako například v Itálii, kde vyjde i na tisíce eur. U nás se platí 70 eur za proces na první instanci a 20 eur na druhé, což jsou v podstatě administrativní náklady. Co se platí zvlášť, je znalecký posudek, který si účtují samotní znalci.
Jak předcházet tomu, abyste nemuseli řešit neplatnosti? Někteří kritizují příliš krátké přípravy, víkendovky...
Familiaris consortio předpokládá tři stupně předmanželské přípravy - vzdálenou, blízkou a bezprostřední. Vzdálená je to, co člověk prožívá odmalička, když vyrůstá ve věřící rodině, chodí ve škole na náboženství, zapojuje se do farních událostí - představuje vštěpování křesťanských hodnot. Blízká příprava může být o aktivitách pro mladé, různých setkáváních, přednáškách, festivalech a podobně.
Bezprostřední příprava je samotná katecheze před uzavřením manželství. Člověku, který má za sebou vzdálenou a blízkou přípravu, postačuje i víkendová příprava v UPeCéčku.
Jenže jsou tací, kteří nemají ani jen zmíněné základy, které z nějakého důvodu nezískali v období dětství a dospívání. A těm věru nestačí víkend, potřebují bohatší a delší program.
V bratislavské arcidiecézi je předepsaných devět setkání, což je reakce na aktuální problém doby, kdy mladí nedostávají v potřebné míře předpokládanou vzdálenou a blízkou přípravu.
U soudu se setkáváte s rozpadlými a neplatnými manželstvími. Co z vašich zkušeností vyplývá?
Ze strany kněží i laiků, kteří se podílejí na bezprostřední přípravě snoubenců, by měla být odvaha a otevřenost říkat jim i o méně pohodlných věcech.
Měli by jim říct: Pojďme si povídat i o vztahových záležitostech, o psychologii, sáhnout i do oblasti práva. Dokonce v některých případech, pokud najednou zjistí, že si něco potřebují vyjasnit, vyzvat snoubence, aby se nebáli odložit termín sňatku, není to ostuda. Raději odložím sňatek, než abych se měl po půl roce rozvádět.
Kdybyste měl vybrat tři témata, o kterých by se mělo více mluvit, která by to byla?
Určitě o tom, do jaké míry se dva lidé, kteří chtějí uzavřít manželství, skutečně navzájem znají. V manželství by je totiž nemělo překvapit něco, co o sobě předtím nevěděli.
Dále jsem přesvědčen, že si musí uvědomit, o jaký závazek jde a zda vůbec mají schopnosti a vůli ho přijmout. Neboť dnes, i když se řekněme už dobře znají, nemusí být ještě dostatečně zralí na to, aby učinili zmíněný závazek na celý život.
Zdá se mi, že věk zralosti a jakési mentální dospělosti se dnes zvyšuje.
Setkáváme se s případy, kdy mladí lidé před sňatkem říkají, že rodiče jim pomohou zajistit bydlení a protože se spolu každý den modlí, Bůh se o ně postará.
Tedy základy a střechu bychom měli, ale ten střed, tedy oblast vztahů, psychologie, berou podle mě na lehkou váhu. Mnozí lidé jdou dnes do manželství příliš rychle, bez dostatečného sebepoznání i bez dostatečné přípravy.
To je zajímavé, dnes se v církvi spíše mluví o tom, že se mladí neumí rozhýbat a odkládají rozhodnutí vstoupit do manželství. Vy spíše navádíte na opatrnost a odklad.
(Smích) Je třeba rozlišovat. Je přece něco jiného, když jsou dva spolu deset let a neumí se do manželství dokopat - to je také trochu extrém.
Pak se však dějí věci jako nedávno mně, že přijde v listopadu jeden pár s tím, že chtějí sňatek v únoru. Ptám se, kterého roku. Příštího. A kdy jste se seznámili? V září.
Nebyli to dvacetiletí studenti. Ještě se ptám, jak se poznali. No, já jsem se modlila růženec - pompejskou novénu - a v poslední den jsem ho potkala a hned jsem věděla, že Bůh mi ho poslal.
To je okamžik, kdy se ptám sám sebe: Jak zareagovat, abych nezpochybnil modlitbu růžence z Pompejí, kterou mám i já rád, ale zároveň vnesl do situace i trochu racionality?
Nebo jiný případ. Přijdou dva, že se chtějí popovídat o tom, že by se vzali. Na první pohled je důvod jasný.
Ukáže se, že asi před půl rokem počali, a rodiče chtějí, aby se vzali. Nuže, v takovém případě si myslím, že je třeba lidi v podobné situaci povzbudit, že se křtem dítěte nebude problém, ale jejich rozhodnutí pro manželství musí být jejich rozhodnutím, ne přáním jejich rodičů a musí být svobodné, ne jen proto, že čekají dítě.
Neplatnost jako vyšitá?
Samozřejmě. Někdo bude argumentovat, že je povzbuzujeme k tomu, aby žili v hříchu a dítě aby se narodilo do neúplné rodiny. Ale z mého pohledu jde o rozumné řešení, které může zabránit vzniku neplatného manželství.
Necítil bych se jako kněz dobře, kdybych měl asistovat při sňatku jen proto, že mladí čekají dítě a nechtějí zůstat v hanbě. Zdůrazňuji „jen proto“, protože je rozdíl, pokud je těhotenství jediným důvodem pro sňatek, a pokud jsou tam i jiné důvody, které vytvářejí předpoklad pro uzavření platného manželství, a těhotenství řekněme jen urychlí rozhodnutí páru pro manželství.
Tyto případy nejsou zcela ojedinělé, jak se dají řešit?
Je třeba dbát na to, aby se v každém případě pro manželství rozhodovali svobodně. Nejen těhotenství může obírat o svobodu. Může nastat případ, že jsou spolu deset let a ona by se také vdávala, tak přijde za ním s tím, že buď si ji vezme, nebo končí.
On sklopí uši a řekne si, no dobře, tak se vezmeme. Nevylučuji, že nemohou spolu zestárnout a prožít hezké manželství, ale byla zde opravdu svobodná vůle pro uzavření manželství na obou stranách?
Pokud by i za takového stavu uzavřeli manželství, je to problém?
Nemusí být, uzavření manželství není jednorázová záležitost. Někdo mohl v době uzavírání manželství mít řekněme defekt vůle ve smyslu - nejsem si jistý, zda sňatek chci, ale vezmeme se a uvidíme.
Žijí pak spolu řekněme deset let ve šťastném manželství, které sice možná nevzniklo ve chvíli vyslovování manželského slibu, ale za těch deset let se vnitřní postoj člověka změní, dostaví se upřímná láska a pevná vůle pro manželství a původní defekt se vzájemným soužitím v manželství odstraní.
Přišli za mnou jednou takoví lidé s tím, že se musí vzít ještě jednou. Proč? Neboť on to tehdy nemyslel vážně, ale už to vážně myslí. Jenže manželství není o tom, že jednou něco řeknu - na šťastné manželství nestačí jeden novomanželský polibek, šťastné manželství je třeba žít každý den.
Takže jste je znovu sezdal?
Obnovili si manželský slib. Koneckonců, každoročně se toto obnovení manželských slibů koná při mších na svátek Svaté rodiny.
Jen nebyly svatební zákusky...
Nevím jak u nich, ale mně nepřinesli... (úsměv)
Radoslav Šaškovič pochází z Trnavy. Pracuje v Bratislavě v Metropolitním tribunále jako notář a obhájce svazku. Pastoračně působí jako kaplan ve farnosti svatého Martina v Bratislavě.
Převzato z
www.postoj.sk. Článek z 16. 2. 2020 naleznete
zde.
