Zamyšlení nad evangeliem 1. neděle postní- cyklus A
Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.“ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.“ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.“
Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všechna království světa i jejich slávu a řekl mu: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi satane! Neboť je psáno: Pánu svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.“ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu. (Mt 4,1-11)
Začíná doba postní a nám Bůh nabízí příležitost ke společné duchovní obnově. Spojíme se v úsilí odpovědět na Boží volání a budeme se snažit pracovat na sobě a změnit aspoň něco k lepšímu ve svém životě. Bez této snahy by náš duchovní život byl pouhou stagnací a každá stagnace nebo-li ustrnutí znamená vlastně už pohyb zpět.
Je pravdou, že v této snaze nás nikdo nemůže kontrolovat, jestli v ní budeme poctiví, nebo ji budeme sabotovat. Jde o věc skrytou a osobní. Děti ve škole jsou víceméně nuceny něco dělat k zvládnutí látky, protože jsou zkoušeny, klasifikovány, jejich úkoly a příprava jsou neustále sledovány učitelem. Bůh jedná jinak. Nenutí nás k ničemu, nevyvíjí na své děti žádný nátlak. Ani církev nekontroluje lidi, zda a jak se modlí, kolik si pamatuje z Božího slova, jak plní své povinnosti. Nezapisuje nedělní prezentaci v kostele a nevyžaduje omluvenky. Počítá s námi jako s dospělými křesťany, odpovědnými a spolehlivými, a i když takoví nejsme, důvěřuje nám a vede nás, abychom se takovými stali. Každý se má v naprosté svobodě rozhodnout pro Pána: Ano, Pane, chci. Zde jsem, abych ti sloužil.
Jak mnozí víte, 1. neděli postní se vždy čte úryvek z evangelia o Ježíšově pokušení na poušti. Vidíme Pána zcela samotného, daleko od lidí. Čtyřicet dní a nocí se modlí a postí. A náhle je pokoušen od ďábla. Může nás to překvapit a zarazit, očekávali bychom spíše opak: Čím hlubší modlitba a půst, tím větší blízkost Boha a tím větší vzdálenost od vlivu ducha zla. Člověk na jasném poledním výsluní je přece vzdálen od temnot noci. –Zřejmě to neplatí tak doslova. Naopak. Čím více se člověk blíží Bohu ve svém duchovním úsilí, tím více se mobilizují útoky ducha zla ve snaze zmařit tento směr. A pokud byla řeč o člověku na výsluní, tak platí také to, že čím intenzivnějším jasem světla je zaléván, tím temnější a ostřejší stín vrhá on i věci kolem.
Lidem, kterým je Bůh lhostejný a jakákoliv práce na duchovním zdokonalování cizí a vzdálená, nemají žádné větší potíže s pojmy hřích a pokušení. Zato příklady světců ukazují, že každý krok k Bohu musí být probojován, že duchovní vítězství se rodí jen za cenu vnitřních bojů, že bez těchto zápasů se zlem by v duchovním životě existovalo jen neplodné bezvětří a falešný klid. I v běžné praxi to platí: Např. člověk navyklý na kouření, alkohol nebo jiný zlozvyk teprve ve chvíli, když se rozhodne s tím přestat, pozná, co je to síla pokušení a velký, neustálý boj s ním. V tomto duchu je třeba chápat slova Písma: „Synu, přicházíš-li sloužit Pánu, připrav se na pokušení…“
Co je důležité, je Ježíšův příklad, kterým nás zcela zbavuje strachu z ďábla, toho strachu, který by nás mohl ochromovat. Ukazuje, že nejlepší metoda, jak přemoci pokušení, je říci, okamžitě ne. Nezačínat s pokušitelem diskutovat, nepřipustit konverzaci (jako Eva). Cítíme-li, že je to nad naše síly, je dobré obrátit se k Pánu: Pomoz! A pocítíme, že On tu je, že slyší a pomáhá.
V jedné moderní písni se zpívá „Řekni ne ďáblu!“ Slyšíme o satanistech, o zvrácené snaze páchat zlo ve službách ďábla. Jediný způsob našeho boje má být ten, že my, Boží děti, budeme tím důsledněji říkat ďáblu ne a Bohu své ano. Všemi postoji svého života.
Je tedy důležité, abychom ve svém životě ducha zla nepodcenili. Podcenil by ho ten, kdo by ho nebral vážně a s jeho existencí ani nepočítal. Tehdy má zlý duch volné pole a může škodit, jak chce. Přecenit jeho moc by mohlo vést k nezdravé ustrašenosti. Pamatujme si zásadní věc: Ďábel není žádným rovnocenným protipólem Boha. Je to pouze tvor, padlý anděl. Proto svůj boj s Kristem jednoznačně prohrává a prohrává ho vždy, když se duše člověka pěvně spojí s Bohem proti němu.
Zkusme přemýšlet každý o sobě, kde je asi tvé nejslabší místo, kudy může zlo nejsnadněji a nenápadně proniknout do tvého života, místo, které je třeba zpevnit a posílit. Objevit svou hlavní diagnózu, na kterou je třeba zaměřit pozornost a denně si jí všímat ve zpytování svědomí i při svátosti smíření.
A pokud ji objevíš, bojuj s ní tím, že jí dáš opačný směr.
Nebojme se. Nejsme v tomto boji sami. Tam, kde člověk poctivě začne, pocítí pomoc Toho, kterému nejvíce záleží na tom, abychom byli dokonalí a dobří.
