Pravděpodobně každý zažil následující věty alespoň jednou.
1. Jsem věřící, ale nepraktikuji víru
Když někdo prohlásí, že věří v Boha, ale nepraktikuje víru, zajímalo by mě, co to vlastně je? Věřím, že jsem matka. Porodila jsem dvě děti, vzpomínám si na porod naprosto skvěle, můj manžel to může potvrdit, protože byl se mnou. Věřím, že jsem matka.
Nyní, hypoteticky - nejsem zapojena do výchovy svých dětí, nemluvím s nimi, nesetkáváme se. K čemu vede tato situace po mnoha letech? Neznám je, ačkoli věřím, že jsou na světě!
Podobně - protože jsem přesvědčena, že Bůh existuje a "nepraktikuji víru" - nesetkávám se sním, nemluvím s ním, nemodlím se, neužívám svátosti - jak ho mohu poznat? Logicky přijdu k tomu, že Ho neznám.
Mohla bych také říci, že neexistuje, protože jsem Mu nikdy nedala šanci mluvit se mnou, že bych k němu mohla být blíž, nezažila jsem Jeho přítomnost.
2. Mohu se modlit kdekoliv
Toto je další argument nepraktikujích věřících. Krásně řečeno a souhlasím se 101 procenty! Modlitby jsou dostupné naprosto všude a je to fantastické, ale ne všude můžete mít milost svátostí. Každá svátost s sebou přináší spoustu milostí, pokud se jim otevřeme. Každou neděli (a nejen) můžete zdarma získat všechen dobrý tovar z nebe, včetně Eucharistie. Dozvídáte se tak více o Boží lásce.
3. Jsem antiklerikální
Chápu, že existují lidé, s nimiž kněz mohl špatně zacházet, ať už ve zpovědi nebo za jiných okolností. Takové setkání může často zavřít dveře kostela zvenku na mnoho let. Nechci to žádným způsobem posuzovat. Když však o kněžích slyším pouze negativní věci, nemohu mlčet, protože znám spoustu úžasných kněží, kteří mají své slabosti, ale v tom všem pomohli stovkám lidí přiblížit se k Bohu a získat tak "nový život".
Je známo, že skandály se prodávají dobře a dlouho, ale osobně jsem se setkala s mnoha svatými kněžími na své cestě. Svatí nejsou ideální nebo ti, kteří nemají horší chvíle, ale ti, jejichž odhodlání a služba Církvi je něco, co by se mělo ukázat světu.
Jednou jsem měla podobné pochybnosti o "povaze" kněží. Měla jsem představu o tom, co by měl kněz dělat, jak by se měl chovat, jak a co říkat a vložila jsem ho do rámce svých vizí.
Dá se říci, že mě urazilo určité chování a to je jen krok od toho, abych byla uzavřena vůči Církvi. O tomto tématu jsem však měla velký rozhovor s přítelem knězem, který v jedné větě rozptýlil některé mé pochybnosti: "
Ivono, v době Krista byl na dvanáct apoštolů jeden Jidáš, kolik máme dnes apoštolů?"
4. Kdy uvěřím
Jeden z polských rapperů, Piotr Kowalczyk (Tau), který mnoho let žil mimo Církev, hledal mj smysl života v drogách a okultismu. Po obrácení napsal mnoho krásných textů o své cestě do Církve. Tato cesta byla velmi komplikovaná, ale když jednou našel pravého Boha, zamiloval se do Církve a zpíval o ní. Už nikdy neztrácel čas.
5. Není to pro mě
Například jsem si mnoho let myslela, že společenství v Církvi nejsou pro mě, dokud jsem je nepoznala zevnitř. Dnes je to téměř 8 let, co jsem ve společenství v rámci Církve a až teď poznávám její fungování, když vidím, jaké dobré ovoce přináší v mém životě a v životě mé rodiny, mohu se vyjádřit, jestli je to pro mě nebo ne.
Doporučuji lidem, kteří mají nějakým způsobem potíže s hledáním se v Církvi z různých důvodů, aby se pokusili lépe ji poznat zevnitř, v nějakém společenství, kde existuje mnoho svědectví o Božím jednání v lidském životě.
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 1. 3. 2020 naleznete
zde.
