Řeckokatolický biskup- exharcha Milan Chautur se zamýšlí nad
"trvalým pláčem" nad našimi hříchy, trvalým stavem kajícnosti a naší zkroušenosti nad hříchy, což je potřebné pro naši spásu.
I dnes chceme přemýšlet o pláči, který vyjadřuje hloubku lidské touhy po životě s Bohem, a takový život v Bohu je možný i navzdory naší hříšnosti, když vstoupíme do trvalé kajícnosti.
Tuto kajícnost vyjadřuje náš pláč nad hříchy, který je projevem našeho zármutku z toho, že nejsme oddanými Božími dítky, k čemuž nás toto postní období zvláště zve.
Dítě často pláče a pláčem vyjadřuje svůj vnitřní neklid, který ještě slovem neumí vyjádřit. Pláče tehdy, když ho něco bolí a tak dává najevo to, čeho by si rodiče měli všimnout - snad nemoc, která může ohrožovat i jeho život. Tedy pláč nemusí být něco negativního, co vyjadřuje pouze smutek, ale může vyjadřovat i touhu po životě, kterou hned po narození projeví malý človíček pláčem, který pro něj znamená první hluboký nádech.
Zde nejde jen o pokání, či "metanoiu" - obrácení, které je změnou našeho myšlení, ale i o "pentos" - který je trvalým stavem kajícnosti a naší zkroušenosti nad hříchy, což je potřebné pro naši spásu.
Neboť bylo mnoho konvertitů, kteří se vrátili k Bohu, ale nevydrželi v tom, protože v sobě nevypěstovali cosi trvalejšího, co by je neustále nutilo "plakat" nad hříchy minulosti, ale i nad drobnými denními pády do rozličných slabostí.
Takovým způsobem se mnozí lidé zvlášť dnes, kdy se na hřích nemyslí, vzdalují od Boha a riskují své zatracení.
Otcové pouště prosili Boha o tento spásný pláč nad svými hříchy a o opravdovou bázeň Boží, která není strachem, ale spíše smutkem z toho, že nejsme ještě takoví, jakými před Bohem máme být.
Vstupujeme do "svaté čtyřicátnice", která je "svatou" proto, že nás může vést k posvěcení našeho života přes pentos, který je "trvalým pláčem" nad našimi hříchy, což v nás vzbuzuje "svatý neklid" z toho, že ještě nejsme svatí. Tato touha po svatosti nás pomalu má nutit k nápravě života a odstraňování i malých hříchů a chyb, kterých si mnozí lidé dnes už ani nevšímají ani jich nelitují.
Ale právě tuto lhostejnost, umí ďábel zneužít při naší nepozornosti vůči hříchu proti nám samotným tak, že se pomalým upouštěním od křesťanských zásad ocitneme na zcela "druhé straně" od Boha. Proto je "pentos" = trvalá zkroušenost nad hříchy tak důležitá v našem kráčení za Kristem, protože nás nepustí špatným směrem.
Je strašné slyšet od lidí, že hřích je pouze výmyslem "infantilních" pobůžnostkářů, i když právě dnes nejvíce vidíme, jak hříchy ničí člověka, štěstí rodin a rozbíjejí společenství církve i státu. Hřích je strašná realita, pro kterou Bůh umíral na kříži a od nás se žádá "pláč" nad našimi hříchy a lítost, která zbavuje hříšnosti.
Tak, jak to popisuje život svatého Františka, jehož pláč se ozýval po chodbách kláštera. Když k němu došel bratr Leo a našel Františka před křížem žalostně plakat, ptal se, jestli ho něco bolí a jak mu může pomoci. Tehdy světec ukázal na kříž a řekl: "
Bratře Leo, padni na kolena a plač se mnou nad takovou hříšností, které se lidé dopouštějí ..."
Jen upřímný pláč je správnou odpovědí na takovou zlobu, které se člověk dopouští vůči Kristu - milujícího člověka. V tomto smyslu nejde jen o nějaký trvalý zármutek člověka, ale o stálou pozornost, která nám nedovolí zlehčovat hřích, který nás trvale ubíjí, ale lepší je to, když my ho ubijeme "pláčem srdce" nad svou hříšností.
Pokud tedy, v tomto jubilejním roce Plačící ikony z Klokočova, hovoříme o jejím soucitu s námi, pak i my sami mějme slitování se sebou. A to tak, jak nám připomíná naše Nebeská Matka, když nás zve k pokání a pláči nad svými hříchy, což zvláště vyjádřila ve Fatimě. Její smutek nad lidstvem ženoucím se do zatracení je velkým smutkem Matky, s jejím pozváním k pokání a modlitbě za obrácení hříšníků. Toto dělejme zvlášť teď, když prožíváme Svatou čtyřicátníci, která nás může udělat svatějšími, pokud v slzách pokání prožijeme nastávající dny Velkého půstu ...
Dítě často pláče a pláčem vyjadřuje svůj vnitřní neklid, ale pláče i matka, když vidí své dítě v nebezpečí života . Viďme tedy pláč naší Matky, která v Klokočově dala najevo svůj soucit s utrpením našeho lidu a ji prosme o slzy lítosti s modlitbou za obrácení hříšníků.
+ Milan
Zdroj:
Marta Durániková -> Biblia Jezis Maria Jozef RKC Modlitby;
promluva zde.
