Zamyšlení nad evangeliem 7. neděle v mezidobí- cyklus A
Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko, zub za zub. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě.
Tom, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Miluj svého bližního a měj v nenávisti svého nepřítele.“ Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.
Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Mt 5,38-48)
ČEST VELÍ POMSTÍT - LÁSKA VELÍ ODPUSTIT
Již starozákonní člověk začal tušit, že láska k Bohu musí znamenat i lásku k bližnímu, k člověku, jak svědčí verše dnešního starozákonního čtení ze třetí knihy Mojžíšovy: „Nemsti se. Neměj nenávist k svému bratru. Nechovej zášť proti svým krajanům. Miluj svého bližního!“
My ovšem víme, že Izraelité příkaz lásky k bližním vztahovali jen na své soukmenovce, vůbec ne na cizince, členy jiného národa, nevěřící pohany. Moc se jim nedivme, vždyť my také milujeme především své děti, své příbuzné, své známé, své přátele. Pro ty své chceme především to nejlepší.
Kdyby se dalo s touto starozákonní formou lásky k bližnímu vystačit, to by nemusel přijít na svět Ježíš Kristus, nebylo by důvodu ke vzniku křesťanství.
Jenže ono to podle mravu starého Izraele nestačí: My chceme pro ty své to nejlepší, druzí chtějí pro ty své také urvat to nejlepší - a tak vzniká boj, aby každý pro ty své urval to nejlepší. A když se to nepodaří, vzniká závist, záští, nepřejícnost a nenávist. Tak je to.
Láska k našim nejbližším nás vede k nenávisti k druhým, cizím.
Ježíšovo řešení
Proto bylo pro lidstvo tak nezbytné, aby přišel Učitel, Ježíš Kristus, a se vší autoritou Božího syna prohlásil: lidé, vaše láska k jedněm nesmí znamenat nenávist k druhým. Nebeský Otec miluje i ty, kteří v něj nevěří, miluje i ty, kteří vás pronásledují, miluje i ty, kteří vás nenávidí. Jako děti nebeského Otce, musíte milovat, co on miluje, milovat i nepřátele, odplácet jim zlé dobrým. To je nejrevolučnější přelom na cestě člověka za poznáním svého člověčenství: je v pochopení, že odpuštění je víc než pomsta.
Jenže tohle Ježíšovo řešení, jak rozbít kruh nenávisti a pomsty, nám není nijak sympatické: „dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí..., na zlé odpovídejte dobrým!“ - A nejen nesympatické se nám to zdá, ale považujeme to přímo za nerozumné a neproveditelné! Kam bychom takhle došli? Vždyť by toho každý zneužíval, že si na nás může všechno beztrestně dovolit, vždyť bychom se tak zničili! Co je to za Boží spravedlnost, kterou tu Pán Ježíš zastává?
Boží spravedlnost podle židů a farizeů byla, že Hospodin povýší je, spravedlivé Izraelity, a zničí jejich odpůrce.
Pán Ježíš jim na to odpověděl otázkou, kdo že je ten spravedlivý: „Kdo jsi sám bez hříchu, hoď první kamenem!“ - Nikdo není spravedlivý, všichni potřebujeme Boží milosrdenství, vykoupení. Zde je základ našeho vztahu ke zlým lidem: když si uvědomíme, že my jsme také zlí lidé. Nenávist se nedá léčit nenávistí, ale jen láskou. Čím více lásky, tím méně nenávisti, to je Ježíšova rovnice, jak řešit mezilidské vztahy.
Vzít vážně Ježíšův příkaz lásky k nepřátelům
Ježíšova slova o lásce k nepřátelům jsou tedy míněna doopravdy, platí nejen pro tehdejší Ježíšovy posluchače, ale i pro nás, dnešní lidi. A je-li dnešnímu rozvaděnému světu čeho třeba, pak především návodu, účinného návodu, jak se vypořádat s nenávistí. Ne už jen s nenávistí mezi sousedy, mezi rodinami, ale s nenávistí obrovských rozměrů, která sahá přes hranice zemí, ras, kontinentů.
Kdo se zabere do pozorování včelího nebo mravenčího společenství, musí zvolat s obdivem: Jak vzorná spolupráce, jaký dokonalý kolektiv.
Když se však okouzleni dokonalostí včelí spolupráce zahledíme na jiný druh „živočichů“ - na Homo sapiens - na člověka, vidíme, jak rozvrácené, zlé, nemocné je toto společenství lidí.
Je snad člověk nevydařený pokus přírody, určený k vyhynutí? Podle Ježíše se lidstvo nenachází ve slepé uličce, ale je ještě ve vývoji, ještě nehotové, nezralé.
A toto je cesta dalšího vývoje člověka a lidstva: Cesta nesobecké lásky.
Čím víc bude v nás a ve světě lásky, tím méně bude nenávisti.
Proto učme své děti odmalička, že odplácet zlé zlým znamená vytvářet ošklivé řetězy zla, které stále narůstají a mohou obtočit jako hadi celý život.
Proto se vy, velké děti, co chodíte s námi do kostela, proto se sami učte s velikou houževnatostí důvěřovat v moc úsměvu, chlácholivého slova, podané ruky ke smíru, v podání chleba místo kamene.
Pravda, víme všichni, že tato cesta není vždy úspěšná. Přináší úspěch jen někdy. Ale oplácet zlo zlem, to nepřináší úspěch nikdy, to spor nesmíří nikdy, to spory nerozřeší nikdy.
Jaká že je Ježíšova rovnice na řešení mezilidských vztahů?
Čím více bude v nás a ve světě kolem nás lásky, tím méně bude nenávisti.
Náš nebeský Otec dává slunci svítit dobrým i zlým.
Pojďme se tedy s novou chutí učit dokonalosti nebeského Otce.