Nejpůsobivější obrázek tří vizionářů z Fatimy je ten, který byl učiněn krátce po tom, co měli vizi pekla. Zdá se, že výraz svaté Hyacinty, zejména její pohled, propadá vážným úvahám.
Peklo: Tajemství Fatimy
Vize pekla trvala pouze chvíli, ale z výrazů na jejich tvářích je zřejmé, jak hluboce je poznamenala. Který hororový film se skutečně dá srovnat s tragédií, když vidíme, jak zatracená duše hoří ve věčném ohni a trpí mučivými bolestmi? Který thriller se dá srovnat s vizí ďáblů? Jaká kakofonie by se dala srovnat s křikem zatracených? Sama sestra Lucia připustila, že by zemřeli strachem, kdyby je Panna Maria nedržela.
Bohužel, protože je moderní člověk tak nasycený strašnými obrázky z filmů, televizních programů a videoher, pouhá zmínka o pekle ani žádný strach nevyvolává. I když dvě třetiny Američanů skutečně věří v existenci pekla, jedna třetina buď pochybuje o jeho existenci nebo ji popírá. Samotné vnímání pekla bylo výrazně zkreslené, což se odráží v literatuře, videohrách a filmech. Moderní člověk to považuje za prskání apatie, skepse, cynismu nebo kritiky.
Ti, kteří jsou vůči peklu apatičtí, nevěří Bohu, a jestli vůbec, nikoho neodsoudí do pekla, takže se nemusíte obávat. Ti, kteří jsou skeptičtí, jednoznačně popírají jeho existenci. Ti, kteří jsou cyničtí, věří, že peklo je prostě spisovatelské zařízení na pohádky a mýty. Ti, kteří jsou v rozporu, věří, že peklo je věčná strana, kam chodí všichni "chladní" lidé. "Čestní jsou nudní," myslí si, "tak všichni jdou do nebe." Jejich odůvodnění pokračuje: "Naopak, hříšníci jsou vzrušení, zajímaví a plní života a všichni jdou do pekla." Ti, kteří jsou kritičtí, se domnívají, že "to" by se nikdy nemělo zmínit ve slušné společnosti, mnohem méně dětem. Každou zmínku o pekle nazývají v kontextu duchovního života jako "strašidelnou taktikou". Podle jejich názoru je Bůh nekonečnou láskou, spravedlností a milosrdenstvím.
Rozjímání o pekle je akt zbožnosti
Avšak svatí podporovali meditaci o pekle jako nezbytnou oddanost. Meditace nad peklem se považovala za poslední bariéru, která zabraňovala sklouzávání duší do bahna hříchu. Někteří to nyní vidí jako překážku v lásce k Bohu.
Byl to nástroj v příručkách duchovního života, který nám pomáhal pochopit závažnost hříchu. Někteří ho nyní používají jako zbraň proti nekonečné Boží spravedlnosti, čímž popírají, že Bůh může být stejně nekonečně milosrdný a nekonečně spravedlivý.
Býval to akt zbožnosti, který nám pomohl toužit po nebi ještě více. Nyní je jednoduše připuštěn jako "strašidelná taktika" a má malý nebo žádný užitek nebo má negativní vliv na duchovní život člověka.
Existuje nějaký smysl v meditaci o pekle?
Zdá se, že Panna Maria si to myslí. Ve skutečnosti to Panna Maria z Fatimy uložila třem dětem během třetího zjevení 13. července 1917. Tři vizionáři, Lucie, František a Hyacinta měli pouze 10, 9 a 7 let, když jim Panna Maria ukázala vizi pekla. Podle svědectví Lucie, 2 paprsky vycházející z ruky Panny Marie pronikly do země a oni uviděli obrovské ohnivé moře. Viděli duše jakoby vyhazované do výšky a padající jako jiskry z velkého požáru. Viděli hrozné démony ve tvaru neznámých zvířat. Slyšeli výkřiky a sténání beznaděje. Vystrašení touto vizí hledali ochranu Panny Marie. Panna Maria z Fatimy jim řekla; "
Viděli jste peklo, kam jdou duše ubohých hříšníků. Aby je Bůh zachránil, chce založit oddanost mému Neposkvrněnému Srdci."
Hyacinta, ačkoli měla pouhých sedm let, byla hluboce poznamenána vážností tohoto zjevení, zejména té části, kde Panna Maria řekla: "
Tolik duší jde do pekla, protože jen málo lidí nabízí oběti za jejich obrácení." Byl to požadavek, který si vzala k srdci. Místo toho, aby ji tato zkušenost zjizvila, se tato vize stala klíčovou v růstu jejího duchovního života.
Je strach z pekla překážkou duchovnímu životu?
Lucie ve své třetí vzpomínce uvádí, že "
vize pekla Hyacintu vyděsila natolik, že konala všechna pokání a oběti, kterými mohla zabránit, aby tam nějaké duše odešly." Jak dospělo takové malé děvče k takovým svatým aspiracím, které patří k jedinečně svatým velkým postavám? Lucie odpovídá, že "
nejdříve to bylo díky zvláštní milosti, kterou jí Bůh udělil prostřednictvím Neposkvrněného Srdce Panny Marie; zadruhé viděním pekla a nešťastných duší, které do něj padají." Lucie nadále zdůrazňuje velmi důležitý bod: "
Existují lidé, dokonce i oddaní, kteří se někdy bojí říkat o pekle dětem, aby je neznepokojili, ale Bůh neváhal ukázat to třem dětem, z nichž jedno mělo pouze 7 let."
To bylo klíčové pro pochopení obdivuhodné svatosti této nevinné dívky. I když byla mladá, viděla vážnost této skutečnosti. Lucie ve své vzpomínce uvádí, že Hyacinta často meditovala a potom náhle zvolala: "
Peklo! Peklo! Jak je mi líto duší, které jdou do pekla! A lidé tam hoří živí, jako dřevo v ohni!" Hyacinta se třásla, vysvětluje Lucie, pak si klekla na zem a modlila se:"
Ó, Ježíši, odpusť nám naše hříchy, zachraň nás od pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují."
Fatimské modlitby
Hyacinta se zeptala, co způsobuje, že lidé jdou do pekla, a zeptala se své sestřenice. Lucie jí odpověděla: "
Možná nechodí na mši v neděli, kradou, říkají škaredá slova, nadávají." Hyacinta lamentovala: "
Je mi líto hříšníků! Ach, kdybych je mohla jen nechat vidět peklo!" "
Pokud ti Panna Maria dovolí," řekla Hyacinta Lucii, "
řekni každému, jaké to je, aby mu mohli uniknout tím, že se nebudou dopouštět hříchů." Potom zvolala: "
Tolik jich padalo do pekla! Tolik v pekle!"
Malé děvče bylo přesvědčeno, že znát peklo by bylo dobré pro spásu duší. Ptala se Lucie: "
Proč Panna Maria neukáže peklo hříšníkům? Kdyby to viděli, nikdy by více nehřešili a nemuseli by tam přijít."
Přestože Panna Maria nikdy neukázala všem vizi pekla, mnoho svatých popsalo různé aspekty utrpení v pekle.
Svatí trpící v pekle
Svatý Ignác z Loyoly, svatý Tomáš Akvinský, Svatá Terezie z Avily a Svatá Kateřina ze Sienny mj. zdůrazňují, jak utrpení v pekle zahrnuje útok na našich pět smyslů. Oheň a utrpení pekla jsou větší než bolest jakéhokoliv mučení nebo utrpení na Zemi. Zápach v pekle je strašnějí než nejhorší jáma špíny. Chuťové pohárky hříšníků v pekle budou nasycené nejhorší chutí. Hlasy v pekle se skládají z nářků a výkřiků utrpení, rouhání a zoufalství. Oči v pekle nebudou hledět na dokonalé postavy nebo atraktivní obličeje nebo těla, ale uvidí zdeformované hnijící tělo zatraceného a znetvořeného ztělesnění ďábla.
Svatí také učí, že fyzické utrpení je nejmenším utrpením. Morální, emocionální, psychologické, kulturní, sociální a duchovní utrpení je mnohonásobné.
Malý počet spasených
V pekle nejsou žádní přátelé, kteří by vás potěšili. Peklo je plné nejodpornějších lidí, kteří by se o své sousedy nemohli zajímat méně. Charita je ctnost, která patří spravedlivým. Namísto toho každý odsouzený myslí jen na sebe. Představte si, že (jste) uvízl ve velmi dlouhé jízdě autem s egocentrickým narcisem. To může sloužit jako referenční bod toho, jaký je společenský život v pekle.
Toto vše je však (nic) ve srovnání s tím největším utrpením v pekle - to je bolest ze ztráty, věčná ztráta blaženého dívání se na Boha.
Díky krátké vizi pekla se svatá Hyacinta stala svatým obhájcem obrácení hříšníků. Vynaložila úsilí celého života, aby nabídla mnoho obětí za jejich obrácení.
Rozjímání o pekle je třeba vnímat jako důležitý akt zbožnosti, dokonce i pro děti. Hyacinta je toho dokonalým vzorem. Lidem víry by peklo nemělo způsobit zoufalství. Je to příležitost vidět závažnost hříchu a vážnost a věčné následky tohoto života. Především by mělo lidstvu připomínat potřebu modlit se a nabízet oběti za obrácení hříšníků.
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 20. 2. 2020 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 20. 2. 2020; 13. 7. 2021 - 2479 přečtení)
