Minulý víkend se na faru v Prosiměřicích sjely ženy, aby zde prožily tři dny v tichu a Boží blízkosti.
Do tajemství duchovního života nás ve svých promluvách uvedl P. Milan Plíšek.
Několik myšlenek z promluv exercitátora:
Tady potřebuji ticho, klid, abych viděl na nebe. Aby to byl On a já. Hledět na Něho a nedělat nic.
Důležité je to, co je mezi mnou a Pánem Bohem.
Nevnášet tam to lidské, ale hledat to Boží.
Co nám brání v pohledu na Pána Boha?
Poznali jsme Boha a nic víc nepotřebujeme. On sám STAČÍ.
Velké věci Boží jsou v maličkostech. Mít otevřené srdce pro Něho.
Jak jsme důslední v plnění Boží vůle?
Může podle našeho manželství okolí vnímat lásku Boží?
Když člověk ztratí smysl života, nemá proč žít!
Ať žijeme či umíráme, patříme Pánu!
Utrpení je velké tajemství.
Nemoc je připodobnění se ke Kristu. Nemocní potřebují lásku a nás.
Věci skryté před lidmi, nejsou skryté před Bohem.
PÁN JEŽÍŠ UDĚLAL VŠECHNO DOBŘE. A co já?
Jak odvaluji balvany a vybírám kamínky? Jak toužím mít "pole" čisté?
Vrcholem každého dne byla mše svatá, ať v kostele svatého Jiljí s místními farníky....
....či večerní bohoslužba v kapli na faře.
Klaním se Ti vroucně, skrytý Bože náš.
Modlitby klanění, díků a chval splývaly z našich rtů a tryskaly z našich srdcí.
Poděkování patří nejen duchovnímu otci za jeho obětavou službu, ale také usměvavým kuchařkám za vynikající pokrmy.
BOHU DÍKY.