Ze všech druhů lásky obvykle mluvíme nejméně o lásce k sobě samému. Pokud jsme upřímní, víme, že milovat sebe sama není vždy jednoduché. Mnoho lidí - a dnes zejména mladších - má k sobě odpor.
Nelíbí se jim, jak vypadají; nelíbí se jim obličeje a těla, které zdědili. Velmi slabě si cení sebe samých a bojují i s přijímáním lásky. Některým se nelíbí vlastní charakter či osobnost, a to zejména, pokud jsou stydliví nebo se v mnoha společenských situacích cítí nepohodlně. Nevidí na sobě téměř nic, co by mělo hodnotu a jsou hluboce nešťastní.
Sobectví a "moje odporné já"
Jde o komplexní problém. Na jedné straně Pán říká, že na to, abychom se mohli stát jeho učedníky, potřebujeme "zapřít sami sebe", což předpokládá, že se zřekneme sebe samých. Druhým Božím přikázáním je však "
milovat svého bližního jako sebe samého". To znamená, že musíme nejprve milovat sami sebe, abychom mohli milovat druhé, a že druhé nebudeme opravdově milovat, pokud nemilujeme sebe.
Všichni se shodneme na tom, že sobectví je jednou z nejhorších chyb spolu s pýchou. Ty jsou hlavním důvodem hříchu. Sobečtí lidé umí myslet jen na sebe. Jsou jediným centrem vlastního zájmu. Každou situaci překroutí tak, aby jim přinášela prospěch, a cítí nenávist vůči těm, kteří se jim postaví. Co však s těmi, kteří tak mnoho myslí na jiné, že si ničí vlastní zdraví a psychickou pohodu?
Jistě, není nic horšího, než když lidé mluví pouze o sobě a vlastních životech, ale není bolestivé i být mezi lidmi, kteří se neustále týrají? To je v podstatě jen jiný způsob, jak mluvit o sobě. Měli by se tedy milovat nebo ne? Kde už začíná sobectví? A kde začíná zdravá sebeláska?
Milovat sebe sama znamená milovat člověka milovaného Bohem
Tato otázka se dotýká velkého přínosu Ježíše Krista. Řekl nám, že na nás hledí a miluje nás. "
Ježíš se na něj zahleděl s láskou," říká evangelium svatého Marka 10, 21. Co říká tento úryvek, ne-li to, že Bůh osobně miluje každého z nás? Kristus miluje každého individuálně. Na kříži Ježíš nepřemýšlel obecně nad lidstvem, ale myslel na každého jednoho z nás.
Milovat sebe sama v Pánu
Vidíme tedy, že existuje rozdíl mezi sobectvím a milováním sebe sama. Ti, kteří milují sebe v Bohu, v něm prožívají pokoj. Neporovnávají se a pokorně přijímají to, kým jsou. Sílu čerpají z jistoty, že jsou milováni Bohem. I když jsou sami a nemají rodinu nebo přátele, kteří by je milovali, dokáží milovat svého bližního tak, jak je miluje Bůh. Pán nám přikazuje, abychom bližní milovali jako sebe, neboť ví, že
pouze ti, kteří se vidí pravdivě, dokáží vidět druhé tak, jak je vidí Bůh.
Pokud si to všichni uvědomíme, o co víc vyrovnanější budeme a jak klidnější bude náš svět ?!
Zdroj:
https://aleteia.org/cp1..., 4. 11. 2019
Převzato z
https://zastolom.sk/,
článek ze 4. 2. 2020 naleznete
zde.
