Zamyšlení nad evangeliem 5. neděle v mezidobí- cyklus A
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě.
Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích. (Mt 5,13-16)
Křesťanství angažované, ale nezištné
Opravdu různě se dá pochopit dnešní evangelium! Znám paní, která je bere velmi poctivě a horlivě- leč jaksi naopak. Je solí, to je pravda, ale spíše solí v očích, kde řeže a pálí. To, když naježeně a zatrpkle vyčítá všem ve svém okolí jejich zkaženosti a zvrácenosti. A je i světlem, jenže spíš tak, že vynáší na světlo věci osobní a důvěrné, že nelení řádně si posvítit všude, kde se něco šustne. – Tak o takovém pojetí radostné zvěsti snad ani neuvažujeme.
Jsou však i jiná nedorozumění. „A proč vlastně bychom se my, věřící, měli tak namáhat a honit pro tento svět? Jaký to přinese užitek, když budeme solí země a světlem světa? Kolik roků se, pane faráři, snažím být všem okolo sebe dobrým bližním. Myslíte, že někdo z nich za ty roky začal aspoň trošku líp žít? Myslíte, ženěno aspoň jednou do roka nakoukne do kostela? Mile mě zdraví a v duchu si říkají – budeme ho potřebovat!“ Takhle smutně si přišel postěžovat knězi jeden dobrý muž, dlouhá léta známý jako spolehlivý a činorodý farník, ochotný kdykoliv pomoci. A jeho slova nás všechny, bratři a sestry, musí dnes přinutit k zamyšlení: Nepochopili jsme něco z dnešních Ježíšových slov špatně?
Věřím, že nejeden z nás přijal zcela vážně požadavek být solí země a světlem světa – ale proč? Protože aspoň koutkem duše doufáme, že pak bude více šancí na získání alespoň některých lidí pro víru, pro křesťanství.
Řekněme si však upřímně, že takový postoj nemá s dnešním požadavkem evangelia nic společného. Pán Ježíš není vypočítavý agitátor: Něco za něco, dnes já něco udělám pro tebe, zítra využiju tvé vděčnosti. Jaký cíl klade Ježíš, jakou odezvu má vyvolat dobrý život křesťanů?
„Aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“ Ani slovo o uznání, vděku, ocenění našich zásluh – stačí vidět. Ani slovo o konverzích, křtech a nových křesťanech – stačí velebit Otce v nebesích. Jak? Kdy a kde? To už nám není sděleno – a my tedy nemáme očekávat.
Porozuměli jsme dnešnímu evangeliu? Neříká se, že nesmíme vidět a neuvidíme – při dostatečné poctivosti a opravdovosti naší víry – vůbec žádnou odezvu. Ale máme se očistit od touhy dělat cokoli pro viditelný užitek, poměřovat svou horlivost efektivitou, máme se zbavit touhy po odezvě toho, co se snažíme žít mezi našimi bližními.
Zkrátka a dobře, máme se snažit žít křesťanství angažované, ale nezištné.
