Paříž. V nauce encykliky
Humanae vitae jde o věrnost pokladu víry a živé tradici. „
Běda mi, kdybych nehlásal evangelium“ (1 Kor 9,16). A dar života je evangeliem, říká arcibiskup Michele Aupetit.
Pařížský arcibiskup vydal nevelkou knížku, v níž z perspektivy vlastní pastorační zkušenosti, které předcházela dvacetiletá lékařská praxe, vykládá hlavní obsahy této encykliky Pavla VI. z roku 1968 věnované výkladu koncilního učení o manželství a plodnosti.
Arcibiskup Aupetit se vrací k učení svatého Pavla VI. v kontextu debaty nad návrhem zákona zpřístupňujícího
oplodnění in vitro lesbickým párům a samotným matkám. Podle pařížského arcibiskupa tkví jádro problému v tomtéž jako v případě
antikoncepce, totiž v
hlásání moráky směřující k nezávislosti na Bohu.
Člověk chce sám rozhodovat o tom, co je dobré a co mu přinese štěstí. Tímto způsobem se však stává nevolníkem vlastních žádostí a iluzí. Přitom však člověk je šťastný jedině díky tomu, že svůj život dostává od jiných a od Boha, jenž je Naprosto Jiný.
Když přistupujeme na tuto závislost na Stvořiteli a naší lidské přirozenosti, stáváme se svobodní a odpovědní, schopní milovat a předávat život v pravdě.
Pařížský arcibiskup poznamenává, že
„dítě, kdy chci a jak chci“ je falešný a egoistický slogan. Naštěstí – dodává arcibiskup Aupetit –
dítě nás překvapí v každém případě, ale za jakou cenu? Kým jsme my, abychom je plánovitě zbavovali jeho kořenů? Tímto způsobem se na něm dopouštíme nevýslovného násilí a jednou z toho budeme zcela jistě skládat účty – varuje arcibiskup Aupetit v komentáři ke své knize pro týdeník France catholique.
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek z 3. 2. 2020 naleznete
zde.
