Každý z nás se už aspoň jednou ocitl v situaci, kdy byl konfrontován s otázkou:
„Skutečně existuje nebe?“ Možná to bylo u umírajícího, při rozhovoru s kolegou
v práci anebo se sousedem, případně při jiné příležitosti. V naší společnosti, v níž
křesťanství slábne, se o životě po smrti a také o existenci nebe stále více pochybuje.
To bolestně zakusil i P. Richard Pühringer, když ho v roce 1982 zavolali k jistému
umírajícímu. Sám o tom píše. Jeho vzpomínka nutí každého člověka k zamyšlení
nad sebou samým...
V nemocnici jsem navštívil jednoho
svého žáka a chtěl jsem
právě opustit kliniku, když se
v tom momentě rozběhla za mnou jedna
řeholní sestra a zeptala se mě, zda bych
měl čas udělit svátost pomazání nemocných.
Osmdesátiletý muž, o něhož šlo,
se podle lékařů neměl dožít následujícího rána. Dcera nemocného proto prosila,
aby zavolali kněze. Sestra dodala, že
tento muž nechce mít s Bohem, s církví
a ani s vírou nic společného, a proto
je docela možné, že mě odmítne. „Jste
i přesto ochoten k němu jít?“ nejistě se
mě zeptala. „Ano, proč ne, co se mi může
stát? V nejhorším případě mě pošle pryč.“
Když jsem vešel do pokoje umírajícího a on ve mně poznal kněze, jeho první
reakce byla: „Už přišel můj čas?“ Co
jsem mu měl na to říci? „Kdy nadejde
člověku jeho čas, to ví jen sám Bůh,“ řekl
jsem. – „V něho i tak nevěřím. Když je
konec, je konec!“ Přátelsky jsem mu řekl:
„To je ten rozdíl mezi námi dvěma; já
věřím v Boha a v to, že smrtí se život nekončí.
Existuje další život, existuje nebe,
očistec a existuje i peklo.“
Téměř hodinu jsem se pokoušel „andělskými
jazyky“ nemocnému vysvětlit
pravdy a krásy naší víry. Výsledek byl
takový, že on od svého přesvědčení neustoupil
ani o milimetr. – „Bůh neexistuje
a smrtí se všechno končí!“
Vnitřně jsem se utíkal k Duchu Svatému,
k Panně Marii a k andělům strážným, aby mi pomohli a abych nemusel
opustit nemocnici bez udělení svátosti
pomazání nemocných právě tomuto člověku.
Po svém dlouhém bezúspěšném
snažení jsem nemocnému položil jednu
otázku: „Zmýlil jste se někdy v životě?“
Byl upřímný: „Ano, už mnohokrát.“
– „A co když se mýlíte i v této rozhodující
hodině? Tvrdíte, že Bůh neexistuje,
ale co když přece jen existuje? Říkáte, že
neexistuje ani nebe, a co když přece jen
existuje? Ani očistec, ani peklo – ale co
když přece jen existují? Mám pro vás takovou
nabídku: Vyzpovídám vás, udělím
vám pomazání nemocných, přijmete odpustky
pro umírající a podám vám svaté
přijímání. Pokud po smrti skutečně nic
není, nic neztratíte. Pokud však něco je,
tak jste všechno získal!“
Zmýlili jste se někdy?
Každý z nás se už aspoň jednou ocitl v situaci, kdy byl konfrontován s otázkou:
„Skutečně existuje nebe?“ Možná to bylo u umírajícího, při rozhovoru s kolegou
v práci anebo se sousedem, případně při jiné příležitosti. V naší společnosti, v níž
křesťanství slábne, se o životě po smrti a také o existenci nebe stále více pochybuje.
To bolestně zakusil i P. Richard Pühringer, když ho v roce 1982 zavolali k jistému
umírajícímu. Sám o tom píše. Jeho vzpomínka nutí každého člověka k zamyšlení
nad sebou samým...
P. Richard Pühringer je misionářem
z Kongregace Nejdražší Krve Kristovy
a v současnosti žije v Kufsteinu
v Tyrolsku, kde dává duchovní cvičení
a věnuje se poutníkům.
Tu se starý muž rozplakal a řekl: „Už
nevím, jak se zpovídá; moje poslední zpověď
byla před biřmováním.“ S mojí pomocí
si potom udělal krásnou generální
svatou zpověď, přijal pomazání nemocných,
odpustky pro umírající a přijal i samotného
Spasitele. Po svatém přijímání
mě chytil za ruku a zeptal se: „Pane pátere, mohl byste se se mnou ještě pomodlit?“
– „Ano, rád. Znáte modlitbu Otče
náš?“ – „Ne!“ – „Zdrávas?“ – „Ne.“ A najednou
se začal sám modlit:
„Ježíšku, přijď ke mně, udělej ze mne
poslušné dítě. Moje srdce je malé, nikdo
do něj nesmí vstoupit; jen ty, můj nejsladší Ježíšku. – Takto se naše maminka modlívala
s námi dětmi.“
Pak mi vyprávěl, že jeho matka celý
život bojovala ze jeho obrácení. Jejím posledním
přáním na smrtelné posteli bylo,
aby se její syn smířil s Bohem a s církví.
A Pán vyslyšel její prosby. Během následující
noci – už obrácený a smířený s Bohem
– opustil tuto zemi.
Vyšlo v časopise Světlo 3. ČÍSLO / XXVI. ROČNÍK
