Zamyšlení nad evangeliem svátku Uvedení Páně do chrámu.
Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: „Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.“
Přitom také chtěli podat oběť, jak je nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náruče a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“
Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ Také tam byla prorokyně Anna, dcera Manuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo ji už čtyřiaomsdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a motlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. (Lk 2,22-40)
Tento dnešní svátek Uvedení Páně do chrámu nebo také Obětování Páně se dříve nazýval svátkem Očišťování Panny Marie nebo Hromnice. Každé z těchto pojmenování vystihuje jeho obsah jen z části. Je to svátek dvojího zaměření: svátek P. Ježíše = obětování v chrámě za 40 dní po jeho narození a marianský svátek = podrobení se P. Marie předpisu mojžíšského zákona o očištění. Přesně vzato, nebylo obojí vlastně u těchto dvou, jak Panny Marie, tak Pána Ježíše, dle jejich poslání nutné, ale oba jej přijímají a konají vše potřebné, aby tak zachovali mojžíšský zákon, tak i další křesťanské základy svému vykupitelskému povolání.
Zaslíbený Vykupitel přichází jako věčný Král na tento svět, aby zde založil Boží království, a jeho obětování nejen v jeruzalémském chrámu, ale celý pozemský život v součinnosti s jeho Matkou je Jeho i její celoživotní oběť.
Přečetli jsme si tři sváteční čtení. V prvním prorok Malachiáš v 1. polovině 5. stol. př. Kr. mluví o příchodu Božího Syna do chrámu i o všeobecném příchodu Spasitele k lidstvu. Připomíná nutnost přípravy na toto setkání, kdy bude třeba změnit smýšlení nutné ke společenství s Pánem. Nežli služby chrámu převzal zvl. kmen Lévi, tu prvorození synové vyvoleného národa je konali. Za vykoupení z této povinnosti dali bohatí peníze, chudí dvě holoubata. To byla ona oběť.
Ve druhém čtení dnešního svátku některý z apoštolských žáků ke konci 1. křesťanského století v listu Židům připomíná Kristovo spásné poslání pro celý svět: Pán Ježíš se stal naším lidským bratrem, jeho věrnost a milosrdenství jsou nám ku pomoci. On překonal hřích i smrt a jsme –li skutečně Jeho učedníky, pak nejen důvěrou,ale i následováním si zasloužíme získat ovoce jeho výkupné oběti.
Nejkrásnější a nejnadějnější však je dnešní třetí čtení vzaté od evangelisty hlásajícího nám nejvíce Boží milosrdenství, sv. Lukáše, který někdy mezi lety 70-90 napsal své „eu-angelion“ = radostnou zvěst o spáse. V prorocké vizi hledí tu stařičký Simeon při setkání se slíbeným Spasitelem, že i namáhavá životní cesta je požehnáním a smrt, propuštěním z této služby do věčného pokoje. Na světě je mnoho zla a nemocí, ale v Božském lékaři – Kristu přišlo uzdravení a spása pro všechny národy světa. Simeonův chvalozpěv s krásným dozníváním prorocké doby převzala Církev do oficiální večerní modlitby kompletáře. Tak jako Simeon se dívá s radostí zpět na svůj život, vyplněný očekáváním spásy a věrnou službou Bohu, kéž jednou i my dokážeme podobně vyplnit svůj život a v okamžiku smrti budeme moci tuto Simeonovu modlitbu opakovat!
