Od čtvrtka 23. ledna do neděle 26. ledna 2020 se konal další turnus Duchovní obnovy exercičního typu (tzv. DOET) v Prosiměřicích - tentokrát pro Soluňáky pod vedením o. Marka Dundy.
Exercicie se nesly heslem: Duchovní boj.
Myslím, že ten se týkal Soluňáků intenzivněji už přibližně týden před zahájením, kdy hrozilo, že bude turnus zrušen pro nedostatečnou účast. Proběhl rychlý duchovní zápas u mnoha pozvaných...výsledek? Posuďte sami: Přijelo celkem 17 kluků (3 z nich sice nebyli hned od začátku, ale zase si ceníme, že přijel i z dalekého severu, z Jeníkova, soluňák Jára Goth.)
Zahájení ve čtvrtek "jak jinak než" dobrou večeří :-) , ale duchovní začátek byl až růžencem a mší svatou. Takto vyzbrojeni jsme vstoupili do posvátného času DOETu, na který mnozí Soluňáci čekají netrpělivě celý rok. Jde zde totiž zvláště o dobrou přípravu na generální svatou zpověď a v přeneseném významu na dobrou smrt.
Mystická zkušenost smrti byla letos opravdu nasnadě. Předně, byla to neplánovaná páteční pohřební mše svatá s průvodem s rakví na hřbitov, jako i návštěva míst kde sluneční paprsek nemá přístup, kde se temnota dá krájet: podzemí znojemského kláštera Kapucínů.
Sobotní ráno se ohlásilo předzvěstí blízké radosti zmrtvýchvstání, neboť na snídani se podávala domácí vánočka s máslem a teplé kakao. Přesto bylo během dne cítit v ovzduší tíseň, tedy v přeneseném významu, něco z neprodyšné hrobky, kde se rozkládá tělo. To jak Soluňáci jeden po druhém chodili ke sv. zpovědi se svými hříchy jako rozjitřenými ranami, které byli mnohdy bolestně otevřeny po důkladném zpytování svědomí a rozjímáním nad Ježíšovým utrpením. Ano proces nepříjemný, ale velmi žádoucí pro očistu duše.
Radost z vykonané sv. zpovědi, nabyla konkrétnější podoby ve večerním čase: "Sláva na výsostech Bohu" zaznělo z úst více jak tuctu kluků, kteří si připomínali Svátek Obrácení sv. Pavla, který také dostal milost začít znovu a lépe. Chvály a díky, aklamace i prosby k našemu laskavému a milosrdnému Eucharistickému Pánu, nebrali konce, zaznívali ještě dlouho do pozdního večera. Tato společná adorace se nesla také duchem přímluvné modlitby - "jeden za všechny - všichni za jednoho". Sobotní vigilie nebyla jen podle jména, ale skutečné noční bdění před vystavenou Nejsvětější svátostí zajišťovaly budíky a hodinový rozpis.
Neděle jakožto závěr duchovního cvičení byl prodchnut uvolněním a tichou radostí, pro některé, to bylo mimo jiné i tím, že už bylo dovoleno, silenciem neomezené, mluvení.
Velké díky patří i obětavým kuchařkám, které ve vlastním volnu se namáhali, aby Soluňákům nebyla v kapli zima a měli stále nasycené žaludky.
Posledním bodem bylo Svátostné požehnání, sdílení a přijetí dvou Soluňáků do Rady starších.
Úplně nakonec společný úklid fary pozvolna přecházel v loučení a rozjíždění do svých domovů, kde každý bude dennodenně bojovat svůj duchovní boj.
Kéž napřesrok se Soluňáci s pomocí Boží sejdou zase na DOETu.
Josef Vrána
