říká předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů, kardinál Kurt Koch.
Švýcarský kardinál Kurt Koch, zodpovědný ve Vatikánu za ekumenický dialog s křesťanskými církvemi a náboženské vztahy s judaismem, již poněkolikáté vedl procesí Svaté Tváře ve středoitalském Manoppellu.
Po mši svaté v poutním chrámu, který uchovává roušku s Kristovým obrazem, poskytl rozhovor německé redakci Vatikánského rozhlasu.
Vyjadřuje se v něm k dokumentu německých evangelických a katolických teologů, který pod titulem
Společně u stolu Páně, vyšel loni v září, a hovoří též o dalších tématech: ekumeně, vztahu k judaismu a nadcházející návštěvě jeruzalémského památníku obětí šoa, Jad Vašem.
Jsme v Manoppellu, kam jste přijel už potřetí. Co pro vás osobně toto místo znamená?
„Je to nádherné místo, protože se tu zastavil Duch svatý. Věříme v Boha, který zkrátka není nějaká abstraktní bytost, která se usídlila kdesi na nebesích, kdežto je to Bůh, který se konkrétně zjevuje a ukázal nám svou pravou tvář v Ježíši Kristu. Manoppello je místo, kde vždy můžete pocítit blízkost Boží – v osobním životě, v životě církve i světa. Úlohou církve je přece hlásat Boží blízkost tomuto světu, a proto ji sami musíme opakovaně a stále nově zakoušet.“
Co znamená Svatá tvář pro jednotu křesťanů? Konala se před ní někdy ekumenická adorace?
„Před třemi lety jsme tu měli plenární zasedání smíšené komise pro teologický dialog mezi katolickou a pravoslavnou církví. Přijeli jsme na pozvání Bruna Forteho, biskupa diecéze Chieti, který dal pravoslavným biskupům příležitost, aby zde slavili svou liturgii, které jsme se všichni zúčastnili. Myslím, že společný pohled na Krista a uctívání jeho Tváře nám pomáhá, abychom pokročili v jednotě. Pravoslavných biskupů a teologů se to silně dotklo. Biskup Forte dal pak každému na cestu obrázek Svaté Tváře. A nás, katolíky, to samozřejmě také potěšilo.“
Co očekaváte od Týdne modliteb za jednotu křesťanů? A co očekáváte od věřících?
„Doufám a očekávám, že se všichni věřící modlí. Zavedení modlitebního týdne za jednotu křesťanů stálo na počátku ekumenického hnutí, které bylo odjakživa hnutím modlitby. Papež Benedikt XVI. to jednou vyjádřil krásným obrazem ekumenické lodi, která nikdy neopustila přístav, protože neexistovaly tyto modlitební proudy. Vytvářeli jsme jen rozkoly. Jak ukazuje minulost i přítomnost, jednota je darem Ducha svatého. A nejlepší přípravou na přijetí tohoto daru je právě modlitba.“
V těchto dnech se ostře diskutovalo o příspěvku Benedikta XVI. o kněžském celibátu. Tento text vychází z judaismu a všeobecně se v jeho knihách setkáváme se silným poukazem na židovské kořeny křesťanství. Co o tom soudíte – a to i ve vztahu k dnešnímu judaismu?
„V judaismu jsou naše společné kořeny a dědictví. Jsem přesvědčen, že pokud spatřujeme toto dědictví ve Starém Zákoně, sbližujeme se také jako křesťané v různých církvích. Je skutečně působivé, že i v tomto textu, kde se jedná o katolické kněžství, Benedikt hledá kořeny ve Starém Zákoně a vede je dále do Nového Zákona. Myslím, že tato diskuse může být ekumenicky nápomocná.“
Co očekáváte od svého pobytu v Jad Vašem?
„To je významné pozvání u příležitosti 75. výročí šoa a památky jeho obětí, která se pro svět musí stát skutečným znamením. Dnes jsme svědky hrozivého nárůstu antisemitismu – a to také v Německu, či právě tam. Potřebujeme proto jasné znamení. Jak říká papež František, je nemožné být křesťan a zároveň antisemita. Toto poselství se musí prosadit ve světě. Své poselství v Jad Vašem vysloví také politici, kteří se tam shromáždí.“
Nedávno jste na křesťanské konferenci v Augšpurku mluvil o adoraci a sklidil silný potlesk. Ve skutečnosti ale v Německu téměř nikdy nebývá výstav Nejsvětější Svátosti. Jak by tedy adorace mohla získat větší prostor ve farnostech a mezi věřícími?
„Také jsem o tom slyšel. Když vešlo ve známost, že pojedu do Augšpurku, řekli mi: Ach, takže teď jste konzervativní. Potom je také Písmo svaté konzervativní! Když si vezmeme Matoušovo evangelium, v druhé kapitole začíná mudrci, kteří přicházejí do Betléma, aby adorovali Dítě, a končí tím, že apoštolové padají na kolena a klanějí se zmrtvýchvstalému Pánu. Když se neklaníme Bohu, adorujeme jiné věci.“
Ještě otázku k ekumenické pracovní skupině, která vydala dokument o vzájemné účasti na Večeři Páně. „Tento text ji zdůvodňuje na tak široké biblické a vědecké základně, že se váha argumentů obrací proti všemu, co bylo dosud obvyklé“, zdůraznil evangelický teolog Volker Leppin. Jaký na to máte názor?
„To má plně pravdu. Musím přiznat, že je na tomto textu leccos dobrého, zvláště, co se týče dějinného vývoje. Vychází ale z předpokladu, který nemohu sdílet, a sice že katolické slavení eucharistie a evangelická Večeře Páně jsou totéž. V dokumentu se hovoří o eucharistii/Večeři Páně. To je předpoklad, který vypovídá o tom, že je tu už vlastně všechno jasné, a s tím nesouhlasím. V chápání eucharistie zůstává mnoho otevřených otázek, například se tu nikde neobjevuje myšlenka oběti. Dále otázka úřadu – zde vidím příkrý rozpor mezi tím, co stojí v textu, a tím, co je v evangelické církvi praxí. Například v dokumentu, který vydala Evangelická církev Německa v souvislosti s připomínkou reformace, stojí: Reformací bylo zavedeno zcela nové chápání církve. To nové spočívá v tom, že svátosti může udílet každý pokřtěný. V textu (o interkomuniu) ale stojí něco jiného, a proto si myslím, že o takových otevřených otázkách ještě musíme diskutovat.“
Říká předseda Papežské rady pro podporu jednoty křesťanů, kardinál Kurt Koch.
Rozhovor pro německou redakci Vatikánského rozhlasu přeložila Jana Gruberová
Převzato z
www.vaticannews.va/cs.html,
článek z 23. ledna 2020 naleznete
zde.
