Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Mt 4, 12 - 23) popisuje začátek Ježíšovy veřejné činnosti a povolání prvních učedníků. V Církvi se tento den slaví jako Neděle Božího slova.
Svatý otec František apoštolským listem
Aperuit Illis ještě z 30. září 2019 ustanovil 3. neděli v mezidobí jako "
Neděli Božího slova." Ve svém dopise papež připomíná: "
Bez Písma svatého jsou pro nás nepochopitelné události související s posláním Ježíše a jeho Církve ve světě."
Novost evangelia
Postava Jana Křtitele spojuje, ale také odděluje působení Ježíše Krista. Na jedné straně je Jan Pánovým předchůdcem. Je završením starozákonních očekávání. Je posledním prorokem, který představil Mesiáše u řeky Jordán. Slovenský text říká, že Jana "uvěznili". V řeckém textu sloveso "paradídomi" znamená "předat, vydat" i ve smyslu "zatknout". Podobným způsobem i Syn člověka bude "vydán" do rukou mučitelů (srov. Mt 17, 22; 20, 18). V tom Předchůdce a Mesiáš sdílejí společný osud.
Na druhé straně Ježíš není Janovým pokračovatelem. Je Bůh a v jeho osobě přichází Boží království. Pokud Jan připravoval na příchod Božího království, s Ježíšem nastává čas tohoto Království.
Světlo v temnotách
Zabulón a Neftalí byly kmeny, které měly své území kolem Galilejského jezera. Podle Druhé knihy králů 15, 29 obyvatelé Galileje byli mezi prvními, které král Tiglatpilesar III. (vládl v letech 745 - 727 před Kr.) deportoval do Asýrie. V roce 732 před Kr. totiž dobyl Damašek a okupoval značnou část Izraele. Izaiáš prorokuje, že tak, jak tyto dva kmeny byly mezi prvními, které šly do zajetí, budou mezi prvními, kteří se dočkají svobody a návratu.
Pro evangelisty Matouše je poselství Božího Syna poselstvím pravé svobody a návratu k Bohu. Někteří biblisté hovoří o podobnosti Matouše s Lukášovým textem o proroctví Simeona v jeruzalémském chrámu, který nazval Krista "
Světlo k osvícení pohanů". Výraz "
na cestě k moři" se může vztahovat na známou obchodní cestu "Via maris" = "Mořskou cestu", která procházela přes Galileu a spojovala Damašek se Středozemním mořem. Výraz "
Galilea pohanů" se používal z toho důvodu, že na tomto území žili různé národy. Pohané tak byli začleněni do Božího plánu spásy. Naznačuje to i zmínka o tom, že Ježíš "
opustil Nazaret a přišel bydlet do pobřežního města Kafarnaum." (Mt 4, 12) Odešel tedy ze svého rodného města, aby přinesl světlo Božího poselství lidem, ke kterým se ještě nedostalo. Kafarnaum ležel na břehu Galilejského jezera u již zmíněné obchodní cesty. Bylo rušným městem s rozmanitým obyvatelstvem, které se živilo obchodem, řemeslem a prodejem ryb.
Boží Syn se nevyhýbal kontaktu s lidmi, právě naopak. Prvotní Církev následovala jeho příkladu a rozvinula širokou misionářskou činnost.
Starozákonní evangelista
Na začátku pozemské přítomnosti Božího Syna při popisu jeho narození evangelista uvádí citát z knihy proroka Izaiáše (srov Mt 1, 23). Nyní na začátku Ježíšovy veřejné činnosti se Matouš opět vrací k Izaiášovi (Iz 8, 23 - 9, 1). Tento starozákonní prorok, který se pro velké množství mesiášských předobrazů obvykle označuje "evangelistou Starého zákona", je ze čtyř novozákonních evangelií nejcitovanější právě v Matoušově evangeliu (13 citátů a narážek).
Matouš protkávají své evangelium starozákonními odkazy. Svým čtenářům představuje osobu Ježíše jako Mesiáše, ve kterém se naplňuje Starý zákon. Zve je nově číst starozákonní události, osoby a proroctví ve světle Ježíšova poselství a vidět v nich základní linie, které vedou ke Kristu. Neděle Božího slova je pozváním dobře poznat Starý zákon.
Boží království
Evangelista Matouš upřednostňuje formu "
nebeské království" před označením "
Boží království". Je to kvůli úctě židů a židokřesťanů, kteří nevyslovovali Boží jméno dokonce ani v liturgických textech. Neexistuje však obsahový rozdíl mezi těmito dvěma výrazy. Myšlenka Boží vlády byla přítomna již ve Starém zákoně.
Především Kniha žalmů představuje Boha jako krále a jeho vláda odrážela lidskou touhu po pokoji, svobodě a spravedlnosti. Matoušovo evangelium zobrazuje Ježíše Krista jako naplnění těchto očekávání.
Ježíš ohlašoval, že Boží království je blízko, ale jeho poselství jasně ukazuje, že nejde o politické, ale o duchovní království. Toto království je určeno již nyní pro toho, kdo odpovídá na Kristovo pozvání svou vírou. Boží království se stává přítomným v Ježíšových mocných slovech a skutcích. K pochopení podstaty Božího království Boží Syn nejednou používá podobenství. Druhou formou ohlašování Božího království v Matoušově evangeliu jsou Ježíšovy skutky: "
Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá evangelium." (Mt 11, 5).
Výzva
Galilea v porovnání s Judskem, jehož centrum byl Jeruzalém se svým chrámem a liturgií, měla pověst méně zbožného kraje. Avšak Ježíš Kristus si vybral právě Galileu za místo hlásání Božího království. Evangelista Matouš ji nazval "
Galileou pohanů" a "
temným krajem smrti" (srov. Mt 4, 15 - 16). Boží Syn nejde lehčí, ale náročnější cestou.
Pokud konstatujeme, že i v naší zemi a v Evropě dochází k odkřesťanšťování, nesmí to zůstat pouze konstatováním. Pro nás křesťany je to výzva přinášet svým životem světlo evangelia podle vzoru Božího Syna.
Povolání
Evangelista zachoval povolání prvních učedníků v dvojicích. Jde o oblíbený "matoušovský" styl zdvojení počtu osob, který nacházíme i v dalších částech tohoto evangelia:
* v Mt 8,28 jsou dva posedlí,
ačkoli Mk 5,2 v téže události
vzpomíná pouze jednoho;
* v Mt 20,30 dva slepci v Jerichu prosí Ježíše o uzdravení,
ačkoli v Mk 10,46 je pouze jeden.
Důvodem je pravděpodobně ta skutečnost, že v židovství na platnost svědectví byli potřební alespoň dva svědci.
V židovství si žák vybíral učitele. Jeho ambicí bylo být jednou větší než jeho učitel. Kritériem výběru bylo, aby se žák při svém mistrovi naučil co nejlépe chápat Boží zákon - Tóru. Pán Ježíš koná odlišně. Ujímá se iniciativy a povolává ty, které on sám chce. Učedníky povolává, aby následovali jeho samotného, neboť On je naplněním Zákona. Opouštějí jistotu obživy vyjádřené rybářskými sítěmi a lodí, své dosavadní vztahy, což je vyjádřeno zmínkou o otci Zebedejových a vkládají svůj život do jistoty, kterou bude nyní pro ně Ježíš. Boží Syn jim nabízí, že se stanou "
rybáři lidí". Dosud se živili jako rybáři. Spouštěli sítě a chytali ryby. Nyní jejich poslání bude "chytat" lidí pro Boží království. V 13. kapitole Matouš předal Hospodinovo podobenství O rybářské síti, "
kterou spustí do moře a ona zachycuje všechny druhy." (Mt 13, 47)
Úloha učedníků není vybírat si následovníky, vytvářet privilegované skupinky. Pravý Ježíšův učedník zve do Božího království všechny bez rozdílu. Příslovcem "euthéos" - "ihned", která se zmiňuje u obou bratrských dvojicích, evangelista klade důraz na
okamžité rozhodnutí muže následovat Krista. Prosme si i my o tuto rozhodnost v následování Božího Syna.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 24. 1. 2020 naleznete
zde
