Konec roku 2019 byl pro Katolickou církev obdobím významných výročí událostí, které poznamenaly život katolíků na celém světě. Patřilo k nim i 475. výročí svolání Tridentského koncilu (1545-1563), které připadlo na 19. listopad 2019.
Tento v pořadí 19. ekumenický koncil byl svolán bulou Laetare Jerusalem papeže Pavla III. z 19. listopadu 1544 do severoitalského města Trident (italsky Trento), zahájen však byl až 13. prosince 1545 za účasti 31 biskupů. Koncil se konal ve velmi neklidné době a byl poznamenán napětím a konflikty během celých 18 let jeho trvání. Konal se ve třech periodách a patřil k vůbec nejdelším v dějinách.
Tridentský koncil byl de facto odpovědí na nástup reformace a přinesl katolíkům skutečné požehnání. Stalo se už jaksi pravidlem, že vždy, když byla Církev ohrožena zvenčí, vnitřně se semkla, očistila a stala se silnější. Došlo k tomu i po nástupu reformace. Je krutým paradoxem, že právě reformace, která způsobila tolik hrůzy a zpustošení v Evropě (rozkol původně jednotného západního křesťanství, krvavé a neobyčejně ničivé náboženské války, atd.), měla paradoxně i pozitivní dopad a přivedla Církev k nápravě skandálních poměrů, z nichž se sama dlouhou dobu nedokázala vymanit. Již před koncilem existovaly pokusy o reformu, velmi se však neprosadily. Až šok z reformace zmobilizoval nemohoucí Církev a dopomohl jí k sebereflexi.
Je zřejmě, že i bez tlaku reformace by se v Církvi postupem času našly dostatečně silné ozdravné proudy, které by v konečném důsledku Církev očistily, otázkou však je, kdy by k tomu došlo. V každém případě lze konstatovat, že nástup reformace výrazně urychlil očistný proces v Církvi a stal se katalyzátorem její obnovy. Tridentský koncil přišel sice pozdě nato, aby zabránil trvalému rozkolu západního křesťanství, ale přijetím potřebných a účinných opatření vytvořil vhodné podmínky pro renesanci duchovního života Katolické církve po reformaci.
Na koncilu proběhla rozsáhlá reforma, která zasáhla prakticky všechny oblasti církevního života. Tridentský koncil však nerestauroval středověk, ale přinesl rozsáhlou modernizaci organizační struktury Církve a její pastorace v období po reformaci. Stal se nástrojem zásadní vnitřní obnovy Církve.
Na koncil byli pozváni i zástupci protestantů, avšak ti si dali jako podmínku své účasti nepřítomnost papeže na koncilu. Nakonec však došlo k opačnému vývoji situace a papež Pavel III. (1534-1549) podřídil koncil výslovně svému vedení. Zřejmě i proto se již brzy od počátku ukázal být původní cíl koncilu - návrat k jednotě křesťanství ve víře - nereálný. Přesto měl koncil velký význam pro budoucnost Katolické církve.
Zamýšlený rozsah reforem byl úctyhodný a některé z nich koncil ani nestihl realizovat, proto je ponechal na pokoncilní období a tyto úkoly svěřil do kompetence papeže. Teprve po skončení koncilu spatřilo světlo světa Tridentské vyznání víry (1564), Římský katechismus (1566), reformovaný breviář (1568) a Římský misál (1570).
Avšak i když byl rozsah realizovaných reforem omezený, vtiskl Tridentský koncil svou pečeť Katolické církvi během dalších století její existence. Některé reformy se podařilo realizovat v praxi až po mnoha desetiletích od skončení koncilu. Patřil k nim například koncilem formulovaný biskupský ideál nebo zvýšení úrovně vzdělání kléru.
Tridentský koncil dal zásadní teologické odpovědi na protestantské výzvy a upevnil katolické učení. Především v rozporu s protestantským sola scriptura stanovil dva prameny Zjevení: Písmo a Tradici. Teologicky definoval uctívání svatých a relikvií, odpustky, očistec, ospravedlnění, dědičný hřích (byla z něho vyňata Panna Maria), definitivně stanovil počet 7 svátostí a zpečetil katolické učení o obětní podstatě mše svaté.
Vydal reformní dekrety týkající se
vedení biskupského úřadu i způsobu života duchovenstva. Byla zamítnuta protestantská nauka o biskupském úřadě a požadavek na zrušení celibátu. Koncil vydal zákaz hromadění obročí, biskupům nařizoval zřizovat kněžské semináře ve svých diecézích, přikazoval stíhat provinilé duchovní církevními tresty a určoval, jakými vlastnostmi mají disponovat kandidáti na kněžství a církevní úřady. Faráři, jakož i biskupové a kardinálové, byli zavázáni povinností bydlet v místě působení.
V zájmu upřesnění evidence sňatků vydal koncil nařízení, aby každý farář precizně vedl a pečlivě uchovával knihu, do které mají být zapisovány jména manželů, svědků, jakož i místo a datum manželské smlouvy.
Otcům koncilu leželo na srdci i
náboženské vzdělávání laiků (povinné kázání, vydání katechismu).
Koncil také nařídil zavedení indexu zakázaných knih, vydání reformovaného misálu, Vulgáty, katechismu a breviáře, sestavení Tridentského vyznání víry, opravu kalendáře a martyrológia.
Významné byly
reformy v liturgické oblasti. Koncil schválil 11 kánonů o Eucharistii a zasloužil se o výrazné zkvalitnění liturgické praxe Katolické církve. Mezi významná pozitiva koncilu v této oblasti patří zdůraznění častého, i denního svatého přijímání věřícími. Tridentský koncil velmi důrazně vyzýval všechny katolíky, aby při každé mši přijímali Eucharistii nejen duchovně, ale i svátostně. Samotný koncil však v konečném důsledku přispěl ke snížení frekvence svátostného přijímání zákazem podávání svatého přijímání nezletilým dětem. Toto negativum Tridentského koncilu odstranil až svatý papež Pius X. ve 20. století.
Pokud však hodnotíme Tridentský koncil jako celek, musíme jednoznačně konstatovat, že jeho pozitiva výrazně převýšila negativa a tento všeobecný církevní sněm v Tridentu právem patří k nejvýznamnějším koncilům v celých dějinách Církve.
Dekrety koncilu potvrdil 26. ledna 1564 papež Pius IV. Tridentské vyznání víry, které bylo shrnutím všech dogmatických konstitucí, se z rozhodnutí papeže stalo závazným pro všechny biskupy, představené řádů, doktory, atd.
Hubert Jedin (1900 - 1980), nejvýznamnější výzkumník Tridentského koncilu, považoval tento všeobecný sněm církevních hodnostářů v Tridentu za hnací impuls radikální vnitřní obnovy Církve: „
Dal teologii právě tak jako hlásáni víry jasné normy, učitelským úřadem vymezil, ale neodloučil, kde už nebylo odloučení… nerestauroval jednoduše středověk, nýbrž modernizoval ústavu a duchovní správu.“
Karol Dučák
Použitá literatura:
1. Brüggemann A.:
Vor 475 Jahren: Reformkonzil von Trient. In:
Kirche bunt. St. Pöltner Kirchenzeitung. 24. listopad 2019. Nr. 47, s. 3.
2. Caban, P.:
Dejiny slávenia Eucharistie do Druhého vatikánskeho koncilu. Prvé vydanie. Trnava: Spolok svätého Vojtecha, 2010. 152 s. ISBN 978-80-7162-802-6.
3. Fischer-Wollpert, R.:
Malý teologický slovník. Přehled papežů. Praha: Zvon, 1995. ISBN 80-7113-124-5. 303 s.
4.
Malý teologický lexikon. Bratislava: Spolok Svätého Vojtecha Trnava v Cirkevnom nakladateľstve Bratislava, 1977. 512 s.
