Ve Frýdlantě nad Ostravicí se 6. července 1886 narodil Metoděj Dominik Trčka - mučedník a redemptorista. V roce 2001 byl v Římě blahořečen.
S naši zemí má spojitost nemalý počet světců a blahoslavených. Některé známe dobře a hlásíme se k nim a jiné, zvlášť ty nedávno kanonizované musíme teprve víc objevit. I oni nám mají hodně co říci a jejich přímluva, příklad a poselství života nás mohou v mnohém povzbudit. Jedním z nich je mučedník komunismu redemptorista Metoděj Dominik Trčka. 4. listopadu 2001 ho v Římě prohlásil za blahoslaveného svatý Jan Pavel II. Právě v jeho osobě se zvláštním způsobem spojuje Římsko katolická a řeckokatolická Církev.
Redemptoristou
Metoděj Dominik Trčka se narodil 6. července 1886 ve Frýdlantě nad Ostravicí jako poslední ze sedmi dětí. V katolické rodině se u něj začaly vytvářet předpoklady pro volbu zasvěceného života, podobně jako u jedné z jeho sester, která se stala boromejkou a přijala řeholní jméno Charita. On se stal Redemptoristou. Jeho cesta ke kněžství vedla přes Bílsko a Obořiště. Na kněze byl vysvěcen kardinálem Skrbenským 17. července 1910 a o den později slavil primici u sv. Kajetána v Praze.
Misionářem mezi řeckokatolíky
Působil na různých místech naší země, kromě jiného na Svaté Hoře, v Plzni a v Brně. O tom, jaký byl může napovědět zápis kronikáře ze Svaté Hory: „...odjížděl milý, horlivý, vždy veselý spolubratr a zdatný pracovník...“ V Brně se v březnu 1919 dozvěděl, že byl představeným vybrán k misijní práci mezi řeckokatolíky v Haliči. Přijal to s radostí. Sám konstatuje, že se tím splnilo jeho „dávné přání a vřelá touha, za jejiž nalnění jsem se již za bohosloveckých studií často a vroucně modlíval, aby se mi totiž dostalo štěstí sloužit někdy mši svatou východním obřadem a své síly obětovat svaté Unii...“
Od nynějška už jen východní ritus
Do Lvova přijel se spolubratrem P. Nekulou. Zde přijal jméno Metoděj. Ostatní redemptoristé z belgické provincie, kteří zde už déle působili, se podivovali, jak rychle se oba příchozí učí novému jazyku a obřadu bohoslužby. Nastal čas, kdy měl přejít na východní ritus bohoslužby. Sám o tom píše: „Přiznám se, že se mi vloudila do srdce jakási tesknota, když jsem sloužil naposled latinskou mši svatou. V latinském obřadě jsem byl vychován, osm a půl roku sloužíval mši svatou latinským obřadem a teď naposled! Ale pohled do budoucna zaplašil každou temnotu! Již zítra!“
Práce a Boží požehnání
Brzy se ukázalo, že je správným člověkem na správném místě. Práce bylo tolik, že misie ve farnostech, které jsou tradiční službou redemptorisů a se kterými se hned napevno počítalo, musely být zatím odloženy až bude více času a sil. Ale i na ně došlo a přinesly velký užitek v podobě obnovené víry v mnoha zubožených farnostech.
Obviněn ze šíření pastýřského list
Jeho působiště se postupně posouvalo, a tak měli z jeho činnosti užitek i na východním Slovensku. Všude přinášel kus sebe a to, co tam zrovna bylo potřeba. V Michalovcích se budoval čistě řeckokatolický klášter a on byl jakoby duší celého díla. Opakovaně zastával na různých úrovních funkci představeného. V době Slovenského státu se ocitl v nebezpečí, protože byl obviněn, že šířil pastýřský list vladyky Gojdiče a tak prý rozněcoval národnostní nepokoje. Dostal se kvůli tomu až před soud, ale byl shledán nevinným. Tím však neskončil pro redemptoristy stav ohrožení. Proto se o. Metoděj jako jejich představený navenek stáhl do ústraní, aby nedával žádnou záminku. V roce 1942 mohl předat úřad ihumena a věnoval se cestování, při kterém vypomáhal různým kněží a nadále naplno vykonával všestrannou misijní službu.
Nové úkoly a možnosti
Po válce ustanovil Řím pro řeckokatolíky víceprovincii a prvním protoihumenem byl jmenován právě otec Metoděj. Nastalo období nového rozkvětu. Otec Trčka jakožto představený všestranně pracoval pro rozkvět víry a svou hlavní pozornost v této době upínal na založení nových klášterů v Stropkově a Sabinově, výstavbu stropkovského chrámu a rozvoj redemptoristického dorostu. S nástupem komunistů k moci se však vše změnilo.
Vykonstruované obvinění
Tlak režimu proti Církvi narůstal a otec Metoděj, jakožto představený, jim byl trnem v oku. Až vše vyvrcholilo v Barbarské noci z 13. na 14. dubna 1950. Otec Metoděj byl spolu s dalšími spolubratry, stejně jako stovky dalších řeholníků, uvězněn a vyslýchán. Za záminku k odsouzení na 12 let vězení u něj postačilo, že v klášteře našli dopis P. Mastiláka z roku 1937 z Říma, ve kterém děkuje za krásné zprávy z Východního Slovenska a cestovní pas na jméno Metoděj Trčka. Vyvodili z toho Trčkovy úmysly přejít za hranice. Domysleli si hned i další. A to už k odsouzení stačilo!
Přáli si raději umřít
Při tvrdých výsleších v komunistických věznicích vůbec nebrali ohled na to, že otci Metodějovi je už 64 let. Jeden ze zatčených spolubratrů redemptoristů P. Chochula, který byl v tomto prvním období po zatčení vězněn spolu s o: Metodějem vzpomíná: „...k tomu hrozné vyšetřování přes den a noc se všemi psychickými a přinucovacími násilnými prostředky, které moderní komunistická kriminologie měla k dispozici. Lidsky řečeno, bylo to téměř nesnesitelné. V každé chvíli jsme si přáli raději umřít než žít...“
Je o něj dobře postaráno
Duchovní velikost člověka se nejlépe pozná ve chvílích zkoušky a utrpení. A právě zde se projevil výrazný postoj otce Metoděje. Po prvních dnech po počátečním překvapení a šoku z toho, co se dělo, se vzpamatoval a znovu nabyl svou duchovní vyrovnanost a dobrou náladu. Při setkání s obdobně strádajícími spolubratry vždy přidal nějaký žert, aby je udržel v dobré náladě. I když jeho neteř opakovaně žádala o jeho propuštění nebo alespoň přemístění na bližší místo, vždy byla její žádost zamítnuta. V červnu 1951 ji v odpovědi bylo kromě jiného napsáno: „...ujišťuji Vás, že o Vašeho strýce je po všech stránkách dobře postaráno...“ - což bylo pravda, vždyť jej stále hlídali vězeňští dozorci.
Necítil se vinný
Otec Metoděj jakožto představený, chtěl ulehčit svým spolubratrům, uchránit je před dalším vyslýcháním a vězněním a kdykoli to jen bylo možné, bral odpovědnost za jejich „protistátní činnost“ na sebe. Říkal, že on byl představený a že vše zařizoval. Po nekonečné sérii výslechů se konečně 21.1.1952 konal soud s o. Metodějem. Až na hlavním přelíčení přiznal, že se necítí vinný. Na námitky, že se to neshoduje s jeho výpovědí, kterou už dříve podepsal, uvedl, že byla zapsána zkresleně a podepsal to jen proto, že byl „znevýhodněn“ pobytem na samotce – ve skutečnosti bylo jasné, že byl podobně jako jiní k podpisu donucen.
Klasika komunistických vězení padesátých let
Podobně jako řada politických vězňů a kněží té doby, si i on prošel různými komunistickými věznicemi – Bratislava, Mírov, Jihlava, Leopoldov… Všude ponižování, bezcitné zacházení a jako kněz ještě navíc výrazné znevýhodnění, ale také setkání s dalšími kněžími a společné hledání jak využít omezené možnosti, které se ve vězení daly nalézt. Postupně se v tom naučili chodit, takže se našel nejen čas pro modlitbu a bratrské sdílení, ale i pro tajně slouženou mši svatou a udílení svátosti smíření.
Uzdravení na přímluvu sv. Anny
Otec Metoděj byl však již v pokročilejším věku a vězeňské podmínky nepřispěly k jeho zdravotnímu stavu. Patřil mezi ty, kteří už nemohli plně pracovat a tak spolu s dalšími starými kněžími většinou zůstával na cele a modlil se. Koncem roku 1953 onemocněl navíc na uremii, takže ho už v bezvědomí převezli do brněnské nemocnice sv. Anny na vězeňské oddělení pro nejtěžší vězeňské pacienty. Jeho stav byl tak vážný, že lékaři už ani neočekávali, že se ještě z nemocnice vrátí. Nakonec operován nebyl a k velkému překvapení lékařů se 18. března1954 vrátil zpět na Mírov. Své uzdravení připisoval sv. Anně. Když jej totiž vynášeli po schodech v nemocnici, probral se z bezvědomí a zeptal se: „Kde to jsem?“ „V nemocnici sv. Anny v Brně“. Tehdy si řekl: „Svatá Anno, tu mě máš. Dělej se mnou, co chceš.“ - a sv. Anna mu vyprosila ještě šest let života.
Z vězení vysvobozen mučednickou smrtí
Ani po odsezení poloviny trestu nebyl propuštěn, protože byl i přes své stáří považován za nebezpečného pro komunistické zřízení naší země. Z vězení ho vysvobodila až smrt. Stalo se to takto. O vánocích 1958 seděl v leopoldovské věznici u okna a zpíval si koledu – velmi tichounce. Mladý dozorce, vězni přezdívaný sokol, si pootevřel okno a zaslechl, co zpívá. Nelenil a postaral se o to, že za to byl o. Metoděj eskortován na samotku do korekce. Zde dostal oboustranný zápal plic a čtyřicítky horečky. Ani přes opakované naléhání vězeňského doktora Antona Neuwirtha, který sám byl vězněm, aby byl dán do vězeňské nemocnice, kde byla alespoň trochu naděje na lepší péči, mu dozorci nevyšli vstříc. Do cely jej pak přinesli už jen zemřít. Zde se o něj ještě v závěru jeho života staral jeho řeholní spolubratr o. Mastiliak. Zemřel 23. března 1959 ve večerních hodinách. Právem bývá nazýván mučedníkem – vždyť trpěl pro víru a bezprostřední příčinou smrti bylo to, že zpíval zbožnou koledu.
P. Marek Dunda
Zdroj: o. Atanáz Mandzák, CssR: o. Metoděj Dominik Trčka, CssR mučedník pro Krista; vydáno Frýdek Místek
