Evangelní úryvek této neděle (Jan 1, 29 - 34) podává svědectví Jana Křtitele o Ježíši Kristu jako o Božím Beránkovi.
Janovo evangelium zdůrazňuje, že Pán Ježíš představuje nejen naplnění židovského náboženství, ale jeho překonání. Jan to zdůrazňuje za pomoci starozákonních výrazů a obrazů, kterým Kristus dává nový význam (beránek, mana, voda, sobota, měděný had atd.)
Beránek Boží
Jan Křtitel mluví o Ježíši jako o velikonočním beránkovi, který snímá hříchy světa: "
Když druhý den viděl, jak k němu přichází Ježíš, zvolal: »Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa.«" (Jan 1, 29) Krev beránka zachránila starozákonní židovský národ před záhubou v Egyptě (srov. Ex 12, 7). Dílo Pána Ježíše je novým exodem, ve kterém Bůh vyvedl svůj lid z otroctví na svobodu. Tento starozákonní obraz dosahuje ve čtvrtém evangeliu svého vrcholu naplnění v popisu Pánova umučení. Pravý Beránek zemře na kříži v době, kdy v jeruzalémském chrámu zabíjeli beránky na židovskou velikonoční večeři.
Ježíš je novým nevinným Beránkem, který svou smrtí na kříži vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu.
Svědectví
V porovnání s třemi dalšími evangelii je slovník Janova evangelia skromnější. Jan má oblíbené výrazy, na které klade důraz a které ve svém spise často opakuje: pravda, život, svět, sláva, znát, Duch, světlo, věřit. Mezi klíčová slova patří i svědectví, resp. vydávat svědectví. Svědectví vydává:
- Bůh Otec: "
A sám Otec, který mě poslal, vydal svědectví o mně." (Jan 5, 37)
- Ježíš Kristus: "
Přestože vydávám svědectví o sobě jen já sám, moje svědectví je pravdivé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu."(8,14)
- Ježíšovy skutky: "
Já mám větší svědectví, než je Janovo: skutky, které mi dal vykonat Otec." (Jan 5, 36)
- Jan Křtitel: "
A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Boží Syn." (1,34)
- Milovaný učedník: "
To je ten učedník, který o těchto věcech vydává svědectví a toto napsal. A víme, že jeho svědectví je pravdivé." (21,24).
Evangelista Jan tímto způsobem dává odpověď těm, kteří čtou jeho evangelium v situaci, kdy už Ježíš není fyzicky přítomen v komunitách svých učedníků. Viera těchto věřících, mezi něž patříme i my, je založena na svědectví samotného Boha Otce, jeho Syna a skutků, které vykonal, Písma a svědectví těch, kteří se setkali s Pánem Ježíšem (Jan Křtitel, Tomáš, milovaný učedník atd.) Zatímco milovaný učedník vydal svědectví o krvi, tzn. o Ježíšově smrti na kříži, Jan Křtitel vydává svědectví o vodě, tzn. o Ježíšově křtu. Proč evangelista kladl důraz na toto svědectví?
Autentická víra
Janovo evangelium spolu se třemi Janovými listy a Apokalypsou patří mezi díla tzv. Janovská školy, která se vyformovala kolem postavy milovaného učedníka a opírala se o jeho svědectví. Koncem 1. století po Kr. vznikla uvnitř Janovské komunity polemika ohledně Ježíšova božství a lidství.
Vystoupili falešní učitelé, kteří nevyznávali Ježíše jako Božího Syna, který přišel v těle. Bylo třeba zachovat pravdu o Kristu a pouto jednoty. Proto autor Prvního Janova listu zdůrazňuje: "
On je ten, který přišel skrze vodu a krev, Ježíš Kristus. Nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A Duch to dosvědčuje, protože Duch je pravda. Neboť jsou tři, co svědčí: Duch, voda a krev; a tito tři jsou zajedno." (1 Jan 5, 6 - 8) Na základě uvedených kritérií mají křesťané rozlišit autentičnost poselství a poslouchat evangelijní svědky, mezi něž patří i Jan Křtitel.
Usilujme i my v našem životě víry rozpoznávat a rozlišovat, co se nám nabízí, jestli je to shodné s osobou a naukou Krista a Církve.
Číst v kontextu
Nedělní evangelijní úryvek je třeba číst v kontextu dalších událostí. Chci poukázat na zajímavou symboliku.
V 1. kapitole Janova evangelia, v první den zaznívá svědectví Jana Křtitele, že on není Mesiášem, přičemž odkazuje na Krista, který stojí mezi vámi, "
kterého neznáte." (Srov. Jan 1, 19 - 20).
Následující den (tzn. druhý den) Jan Křtitel označuje Ježíše za Božího Beránka (srov. Jan 1, 29), což je náš nedělní úryvek.
Následující den (tzn. třetí den) dva z učedníků Jana Křtitele jdou za Ježíšem a stávají se jeho učedníky (srov. Jan 1, 35).
Následující den (tzn. čtvrtý den) Ježíš odchází do Galileje (srov. Jan 1, 43).
K tomu je třeba připočítat tři dny, kdy se koná svatba v Káně Galilejské (srov Jan 2, 1).
Dostaneme tak číslo sedm.
To znamená, že máme před sebou slavnostní týden, ve kterém zaznívá Janovo svědectví, uskutečňuje se povolání prvních učedníků a vše vrcholí v Káně na sedmý den, který je v biblickém chápání Božím dnem, dnem odpočinku a radosti.
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 17. 1. 2020 naleznete
zde
