Zamyšlení nad evangeliem 2. neděle v mezidobí- cyklus A
Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl mu: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: „Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.“ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu.“
A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: „Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.“ A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“ (Jan1,29-34)
Oči Jana Křtitele se otevřely, bylo mu odhaleno Kristovo tajemství: Ježíš je najednou „Beránek Boží“, „člověk, na němž spočívá Duch Svatý“ a „Syn Boží“. Tato tři označení vyjadřují, každé svým způsobem, stejnou skutečnost: Ježíš je Mesiáš.
Poslední dvě označení byla tradiční: lidé čekali Mesiáše – kněze nebo proroka, na němž spočine Duch; co se týče pojmenování „Syn Boží“, myslel se tím titul Mesiáš – král. Ale formule „Beránek Boží“ je nová; vyvolává několik biblických obrazů: Služebník (Iz 52-53), velikonoční beránek (Ex12), Izák (Gn22).
Izaiáš přirovnává Služebníka Božího k nevinnému beránkovi, který nese hříchy množství lidí, velikonoční beránek lidu každý rok připomínal, že Bůh ho vysvobodil z otroctví. Ježíš je však ten opravdový obětní beránek, znamení Božího zásahu osvobozujícího jeho lid z nejhoršího otroctví, z otroctví hříchu.
Co se týče Izáka, ten položil svému otci otázku: „Kde však je beránek k zápalné oběti?“ a Abrahám mu odvětil: „Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné.“
Jan Křtitel nám zde ukazuje opravdového beránka poslaného od Boha: disponibilita (pohotovost) a důvěra Synova (Pavel je nazývá poslušností) zahladí, smaže lidské hříchy. Od této chvíle jsou krvavé oběti zrušeny.
