Znamení kříže je jednoduché gesto, ale hluboké vyjádření víry pro katolické i pravoslavné křesťany. Co přesně však děláme, když děláme znamení kříže? Těchto 21 věcí:
Pro nás katolíky je to něco, co děláme, když vstupujeme do kostela, po tom, co přijmeme Eucharistii, před jídlem a vždy, když se modlíme. Co přesně však děláme, když děláme znamení kříže? Těchto 21 věcí:
1. Modlíme se
Své modlitby začínáme a končíme znamením kříže. Možná si neuvědomujeme, že toto znamení je samotné modlitbou. Pokud je modlitba ve své podstatě "
nasměrováním mysli k Bohu", jak to řekl sv. Jan Damašský, pak se znak kříže určitě takto může vnímat. "
Žádné prázdné gesto, ale znamení kříže je silná modlitba, která zapojuje Ducha Svatého jako božského Přímluvce a Zprostředkovatele našeho úspěšného křesťanského života," píše Bert Ghezzi.
2. Otevíráme se milostem
Jako svátostné znamení je pro nás kříž znamením přípravy na přijetí Božího požehnání a podle Ghezziho dostáváme dispozici spolupracovat s Jeho milostí.
3. Osvěcujeme den
Opakovaně v klíčových okamžicích každého dne posvěcuje znamení kříže celý náš denní život. "
Při každém kroku a pohybu, při každém vjíždění a vyjíždění, když si oblékáme šaty a obouváme boty, když se sprchujeme, sedíme u stolu, rozsvěcíme lampu, sedíme na gauči, v autě, ve všech běžných skutcích každodenního života můžeme zanechat stopy kříže na vlastním těle," napsal Tertullián.
4 Odevzdáváme sebe samého Kristu
Když pohybujeme rukama směrem z čela k srdci a pak k oběma ramenům, prosíme o Boží požehnání pro naši mysl, záliby, touhy a pro naše vlastní těla. Jinými slovy, znamení kříže nás s tělem, duší, myslí a srdcem předává Kristu. Teolog 20. století Romano Guardini řekl: "
... ať ono (znamení kříže) přetrvá v celém vašem bytí - v těle, duši, mysli, myšlenkách, pocitech, vašich skutcích i nicnedělání. Podpisem kříže se posílíte a zasvěcujete celou silou Kristu ve jménu Trojjediného Boha."
5. Připomínáme si vtělení
"
Naše přežehnání se začíná úkonem ruky shora dolů, od našeho čela až po hruď, protože Kristus sestoupil z nebe na zem," napsal papež Innocent III. ve svých pokynech, jak se správně přežehnat znamením kříže. Přitom držíme dva prsty pohromadě buď palec s prstem nebo prst s ukazováčkem - to představuje dvě Kristovy podstaty.
6. Připomínáme si utrpení našeho Pána
V zásadě si při znamení kříže vzpomínáme na Kristovo ukřižování. Tato vzpomínka se prohloubí, pokud si pravou ruku otevřeme a všemi pěti prsty vytvoříme znamení - odpovídající Kristovým pěti ranám.
7. Vzýváme Nejsvětější Trojici
Zvoláním jména Boha Otce, Syna a Ducha Svatého potvrzujeme naši víru v Trojjediného Boha. Podle papeže Innocenta III. může být toto znamení posíleno složením tří prstů do jednoho bodu.
8. Zaměřujeme vlastní modlitbu na Boha
Jedním z pokušení v modlitbě je oslovovat Boha a přitom si ho představovat jako nějakého muže, našeho známého či nějakého kosmického džina, atd. Pokud to tak je, pak naše modlitba je spíše setkáním se sebou samým než s živým Bohem. Znamení kříže nás podle Ghezziho okamžitě zaměřuje na pravého Boha: "
Když vzýváme Nejsvětější Trojici, zaměřujeme svou pozornost na Boha, který nás stvořil, ne na Boha, kterého jsme si vytvořili my sami. Odsunume naše vlastní obrazy stranou a adresujeme své modlitby Bohu, který se zjevil jako Otec, Syn a Duch Svatý."
9. Uznáváme rovnost Syna a Ducha
Sv. František Saleský říká: "
Při prvním zvednutí ruky na čelo si připomínáme, že Otec je první osobou Trojice. Snížením ruky vyjadřujeme, že Syn vychází z Otce. A končíce Duchem Svatým naznačujeme, že Duch vychází z Otce i ze Syna."
10. Vyznáváme naši víru
Potvrzením naší víry ve vtělení, ukřižování a v Nejsvětější Trojici činíme jakési malé vyznání víry slovy a gesty a ohlašujeme základní pravdy víry.
11. Vzýváme Boží jména
V Písmu nese Boží jméno velkou moc. V listu Filipanům 2,10 nám Svatý Pavel říká, "
při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno v nebi, na zemi i v podsvětí." A v Janovi 14,13-14 sám Ježíš říká: "
A udělám všechno, o co budete prosit v mém jménu, aby byl Otec oslaven v Synu. Pokud mě budete prosit o něco v mém jménu, já to udělám."
12. Prežehnáním se ukřižujeme spolu s Kristem
Každý, kdo chce následovat Krista, musí "
zapřít sám sebe" a "
vzít si svůj kříž", jak řekl Ježíš učedníkům v Mt 16, 24. "
Vždyť já jsem skrze zákon zemřel zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem přibit na kříž," píše sv. Pavel Galaťanům 2,19. "
Potvrzením znamení kříže dáváme naše ano tomuto stavu učednictví," píše Ghezzi.
13. Prosíme o podporu v našem utrpení
Když rukama křižujeme nvoje ramena, prosíme Boha, aby nás "
... podporoval a aby nás podpíral v našem utrpení," píše Ghezzi.
14. Nově potvrzujeme vlastní křest
Podle stejných slov, kterými jsme byli pokřtěni, je "
... znamení kříže shrnutím a opětovným přijetím našeho křtu," řekl kdysi kardinál Josef Ratzinger.
15. Odvracíme kletby
Podle sv. Františka Saleského nám má znamení kříže připomenout odpuštění hříchů a odvrácení pádu přechodem z levé strany kletby napravo k požehnání. Pohyb zleva doprava znamená i náš budoucí přechod od současného utrpení k budoucí slávě, stejně jako i Kristus přešel ze smrti do života a ze záhrobí do ráje (podle papeže Innocenta II.)
16. Proměňujeme se na Kristův obraz
V 3. kapitole listu Kolosanům používá svatý Pavel obraz oděvu na popis toho, jak se naše hříšné povahy mění v Krista. Měli bychom si svléknout staré já a obléci si sebe, "
toho, co se obnovuje, aby měl pravé poznání podle obrazu toho, který ho stvořil." říká Pavel. "
Církevní otcové viděli mezi tímto veršem a Kristovým vyznáním spojení, přičemž učili, že zbavení naší staré přirozenosti při křtu a obnova do nového člověka má účast na Kristově obnažení během jeho ukřižování," píše Ghezzi. Z toho vyvozuje závěr, že můžeme vnímat znamení kříže jako "
náš způsob účasti na Kristově obnažení během ukřižování a jeho oblečení do slávy při jeho zmrtvýchvstání." Při znamení kříže se tedy zcela ztotožňujeme s celou událostí ukřižování - ne jen těch částí, které chceme přijmout nebo které jsou příjemné pro naše smysly.
17. Označujeme samy sebe Kristovým znakem
Slovo znamení se do starověké řečtiny překládalo jako
sphragis, což podle Ghezziho bylo známkou vlastnictví. "
Například pastýř označil své ovce za svůj majetek značkou, kterou nazval 'sphragis'," píše Ghezzi. Když děláme znamení kříže, označujeme se značkou Krista, našeho pravého pastýře.
18. Jsme Kristovou armádou
Sfragis byl podle Ghezziho i výraz pro jméno generála, jehož jméno si jeho vojáci nechali vytetovat na ramena. I toto je výstižnou metaforou pro křesťanský život: můžeme se porovnat s ovcemi ve smyslu následování Krista jako našeho pastýře, ale stejně nejsme povoláni být hloupými ovcemi. Namísto toho jsme povoláni být Kristovými vojáky. Jak napsal sv. Pavel v listu Efesanům 6, "
Oblečte si Boží výzbroj, abyste mohli čelit úkladům ďábla. Neboť nás nečeká zápas s krví a tělem, ale s knížaty a mocnostmi, s vládci tohoto temného světa, se zloduchy v nebeských sférách."
19. Zahání ďábla
Znamení kříže je jednou ze zbraní, které v této bitvě s ďáblem často používáme. Jak prohlásil středověký kazatel Aelfric: "
Muž může nádherně mávat rukama beze smyslu a požehnání, pokud neudělá znamení kříže. Ale pokud tak učiní, ďábel se hned vystraší právě kvůli tomu vítěznému znaku." V dalším výroku, který se připisuje sv. Janu Chrysostomovi, se říká: "
... démoni utíkají před znamením kříže. Bojí se ho, protože jím byli poraženi."
20. Označujeme se pečetí Ducha Svatého
V Novém zákoně se slovo
sphragis, jak jsme uvedli výše, také někdy překládá jako pečeť. Ve 2. listu Korintským 1, 22 nám Svatý Pavel píše: "
A Bůh nás i vás posiluje pro Krista, on nás pomazal, on nás označil svou pečetí a vložil nám do srdcí závdavek Ducha." Když děláme znamení kříže, opět se označujeme pečetí Ducha a prosíme o Jeho mocný zásah do našich životů.
21. Svědčíme ostatním
Znamení kříže ve formě gesta přežehnání, které často konáme na veřejnosti, je jednoduchým způsobem, jak ostatním svědčit o naší víře. Nestyďme se tedy přiznat se k Ukřižovanému. Sv. Cyril Jeruzalémský napsal: "
Ať je kříž naší pečetí v odvaze učiněným prsty na čele a na všem; na chlebu, který jíme, na sklenicích, z nichž pijeme, v našich krocích, před spaním, když uleháme a vstáváme, když jsme na cestě i když stojíme."
Převzato z
https://www.verim.sk/,
článek z 13. 1. 2020 naleznete
zde.
